Žalmy 147

1 Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.

Louvai ao Senhor, porque é bom cantar louvores ao nosso Deus, porque é agradável; decoroso é o louvor.

2 Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,

O Senhor edifica a Jerusalém, congrega os dispersos de Israel.

3 Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,

Sara os quebrantados de coração, e lhes ata as suas feridas.

4 Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.

Conta o número das estrelas, chama-as a todas pelos seus nomes.

5 Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.

Grande é o nosso Senhor, e de grande poder; o seu entendimento é infinito.

6 Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.

O Senhor eleva os humildes, e abate os ímpios até à terra.

7 Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,

Cantai ao Senhor em ação de graça; cantai louvores ao nosso Deus sobre a harpa.

8 Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.

Ele é o que cobre o céu de nuvens, o que prepara a chuva para a terra, e o que faz produzir erva sobre os montes.

9 Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.

O que dá aos animais o seu sustento, e aos filhos dos corvos, quando clamam.

10 Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.

Não se deleita na força do cavalo, nem se compraz nas pernas do varão.

11 Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.

O Senhor se agrada dos que o temem e dos que esperam na sua misericórdia.

12 Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.

Louva, ó Jerusalém, ao Senhor; louva, ó Sião, ao teu Deus.

13 Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.

Porque fortaleceu os ferrolhos das tuas portas; abençôa aos teus filhos dentro de ti.

14 On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.

Ele é o que põe em paz os teus termos, e da flôr da farinha te farta.

15 On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.

O que envia o seu mandamento à terra, a sua palavra corre velozmente.

16 Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.

O que dá a neve como lã, esparge a geada como cinza.

17 Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?

O que lança o seu gelo em pedaços; quem pode resistir ao seu frio?

18 Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.

Manda a sua palavra, e os faz derreter; faz soprar o vento, e correm as águas.

19 Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.

Mostra a sua palavra a Jacob, os seus estatutos e os seus juízos a Israel.

20 Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.

Não fez assim a nenhuma outra nação; e, enquanto aos seus juízos, não os conhecem. louvai ao Senhor.