Žalmy 140

1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Vysvoboď mne, Hospodine, od člověka zlého, a od muže ukrutného ostříhej mne,

Izbavi me, Gospode, od èovjeka zloga, saèuvaj me od nasilnika,

2 Kteříž myslí zlé věci v srdci, a na každý den sbírají se k válce.

Koji pomišljaju zlo u srcu i svaki dan podižu rat;

3 Naostřují jazyk svůj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich. (Sélah)

Oštre jezik svoj kao zmija, jed je aspidin u ustima njihovijem.

4 Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé.

Saèuvaj me, Bože, od ruku bezbožnièkih, od nasilnika sahrani me, koji misle da potkinu noge moje.

5 Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, a léčky své mi položili. (Sélah)

Oholi mi namjestiše zamke i prugla, metnuše mi mrežu na put, preðu razapeše mi.

6 Řekl jsem Hospodinu: Bůh silný můj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu pokorných modliteb mých.

Rekoh Gospodu: ti si Bog moj, usliši, Gospode, glas moljenja mojega.

7 Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž přikrýváš hlavu mou v čas boje,

Gospode, Gospode, krjepki spasitelju moj, zakloni glavu moju u dan ratni!

8 Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žádostiv jest, ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj, aby se nepovýšil. (Sélah)

Ne daj, Gospode, bezbožniku što želi, ne daj mu da dokuèi što je naumio, da se ne uznose.

9 Vůdce těch, jenž obkličují mne, nepravost rtů jejich ať přikryje.

Otrov onijeh što su oko mene, pogibao usta njihovijeh neka se obrati na njih.

10 Padej na ně uhlé řeřavé, a na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati.

Neka padne na njih živo ugljevlje; neka ih on baci u oganj, u propasti, da ne ustanu.

11 Èlověk utrhač nebude upevněn na zemi, a muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne.

Èovjek jezièan neæe se utvrditi na zemlji, nepravednoga æe zloæa uvaliti u pogibao.

12 Vím, žeť se Hospodin zasadí o při chudého, a pomstí nuzných.

Znam da æe Gospod pokazati pravdu nevoljnome i pravicu ubogima.

13 A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, a upřímí přebývati před oblíčejem tvým.

Da! pravedni æe slaviti ime tvoje, pravi æe ostati pred licem tvojim.