Žalmy 109
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
Ó Deus do meu louvor, não te cales,
2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
Pois a boca do ímpio e a boca do enganador estão abertas contra mim: tem falado contra mim com uma língua mentirosa.
3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
Eles me cercaram com palavras odiosas, e pelejaram contra mim sem causa.
4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
Em recompensa do meu amor são meus adversários: mas eu faço oração.
5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
E me deram mal pelo bem, e ódio pelo meu amor.
6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
Põe sobre ele um ímpio, e Satanás esteja à sua direita.
7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
Quando for julgado, saia condenado; e a sua oração se lhe torne em pecado.
8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
Sejam poucos os seus dias, e outro tome o seu ofício.
9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
Sejam órfãos os seus filhos, e viúva sua mulher.
10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
Sejam vagabundos e pedintes os seus filhos, e busquem o pão dos seus lugares desolados.
11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
Lance o credor a mão a tudo quanto tenha, e despojem os estranhos o seu trabalho.
12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
Não haja ninguém que se compadeça dele, nem haja quem favoreça os seus órfãos.
13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
Desapareça a sua posteridade, o seu nome seja apagado na seguinte geração.
14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
Esteja na memória do Senhor a iniquidade de seus pais, e não se apague o pecado de sua mãe.
15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
Antes estejam sempre perante o Senhor, para que faça desaparecer a sua memória da terra.
16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
Porquanto não se lembrou de fazer misericórdia; antes perseguiu ao varão aflito e ao necessitado, para que pudesse até matar o quebrantado de coração.
17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
Visto que amou a maldição, ela lhe sobrevenha, e assim como não desejou a benção, ela se afaste dele.
18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
Assim como se vestiu de maldição, como dum vestido, assim penetre ela nas suas entranhas como água, e em seus ossos como azeite.
19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
Seja para ele como o vestido que o cobre, e como cinto que o cinja sempre.
20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
Seja este o galardão dos meus contrários, da parte do Senhor, e dos que falam mal contra a minha alma.
21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
Mas tu, Deus Senhor, trata comigo por amor do teu nome, porque a tua misericórdia é boa; livra-me,
22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
Pois estou aflito e necessitado, e o meu coração está ferido dentro de mim.
23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
Vou-me como a sombra que declina; sou sacudido como o gafanhoto.
24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
De jejuar estão enfraquecidos os meus joelhos, e a minha carne emagrece.
25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
E ainda lhes sou opróbrio; quando me contemplam, movem as cabeças.
26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
Ajuda-me, Senhor Deus meu, salva-me segundo a tua misericórdia.
27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
Para que saibam que esta é a tua mão, e que tu, Senhor, o fizeste.
28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
Amaldiçoem eles, mas abençoa tu: quando se levantarem fiquem confundidos; e alegre-se o teu servo.
29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
Vistam-se os meus adversários de vergonha, e cubram-se com a sua própria confusão como com uma capa.
30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
Louvarei grandemente ao Senhor com a minha boca: louva-lo-ei entre a multidão.
31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
Pois se porá à mão direita do pobre, para o livrar dos que condenam a sua alma.
