Žalmy 104

1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.

Segne, Jehovah, meine Seele! Jehovah, mein Gott, Du bist sehr groß. Majestät und Ehre hast Du angezogen!

2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

Er umhüllt Sich mit Licht wie mit einem Gewand, Er spannt die Himmel aus wie einen Teppich.

3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.

Er zimmert mit Wassern Seine Söller, setzt dichte Wolken zu Seinem Wagen und geht auf den Flügeln des Windes einher.

4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.

Er macht zu Seinen Boten die Winde, zu Seinen Dienern flammend Feuer.

5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

Er hat die Erde auf ihre Grundlagen gegründet, daß sie nicht wankt in Ewigkeit und immerfort.

6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

Mit dem Abgrund hast Du sie bedeckt, wie mit einem Anzug; die Wasser stehen auf den Bergen.

7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

Vor Deinem Drohen fliehen sie, enteilen vor der Stimme Deines Donners.

8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

Die Berge steigen auf, die Talgründe sinken hernieder zum Ort, den Du für sie gegründet hast.

9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

Du setztest eine Grenze, die sie nicht überschreiten; sie kehren nicht zurück, die Erde zu bedecken.

10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,

Er sendet Quellen in die Bachtäler; zwischen den Bergen gehen sie.

11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.

Sie tränken alle wilden Tiere des Gefildes; Waldesel löschen ihren Durst.

12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.

Des Himmels Gevögel wohnen an ihnen, aus dem Gezweig geben sie ihre Stimme hervor.

13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

Von Seinen Söllern aus tränkt Er die Berge, von Seiner Werke Frucht wird satt die Erde;

14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,

Er läßt Gras sprossen für das Vieh und Kraut zum Dienst des Menschen, damit er Brot herausbringe aus der Erde.

15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.

Und Wein macht fröhlich des Menschen Herz; daß von Öl sein Antlitz glänze und Brot das Herz des Menschen labe.

16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.

Jehovahs Bäume werden satt, die Zedern Libanons, die Er gepflanzt.

17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.

Daselbst nisten die Vögel; der Storch hat sein Haus auf Tannen.

18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.

Die hohen Berge sind der Gemsen, der Kaninchen Schirm die Felsenklippen.

19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.

Er hat den Mond gemacht für die bestimmten Festzeiten, die Sonne weiß ihren Niedergang.

20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:

Du setzest Finsternis und es wird Nacht; da kriechen hervor alle wilden Tiere des Waldes.

21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.

Die jungen Löwen brüllen nach dem Zerfleischen, und suchen von Gott ihre Speise.

22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.

Die Sonne geht auf, sie sammeln sich und lagern sich in ihren Wohnstätten.

23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

Der Mensch geht aus an sein Werk, und zu seinem Dienst bis an den Abend.

24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

Wie viel sind Deiner Werke, o Jehovah, sie alle hast mit Weisheit Du gemacht. Voll ist die Erde Deines Besitztums.

25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

Da ist das Meer, groß und weit zu beiden Händen, dort sind Kriechtiere auch ohne Zahl, kleine Getiere und große.

26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

Da gehen Schiffe, der Leviathan, den Du gebildet, um darin zu scherzen.

27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

Sie alle warten auf Dich, daß Du ihnen ihre Speise gebest zu seiner Zeit.

28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

Du gibst ihnen, sie lesen auf, Du tust Deine Hand auf, sie werden mit Gutem gesättigt.

29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

Du verbirgst Dein Angesicht, sie sind bestürzt, Du raffst ihren Geist weg, sie verscheiden und kehren zu ihrem Staub zurück.

30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

Sendest Du Deinen Geist aus, sind sie geschaffen, und Du erneuerst das Angesicht des Bodens.

31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.

Jehovahs Herrlichkeit sei in Ewigkeit. Es sei fröhlich Jehovah in Seinen Werken.

32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

Er blickt zur Erde, und sie bebt. Er rührt die Berge an, und sie rauchen.

33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.

In meinem Leben will ich Jehovah singen, will Psalmen singen meinem Gott, weil ich bin.

34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.

Es möge Ihm genehm sein mein Nachsinnen! Ich will fröhlich sein in Jehovah.

35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.

Möchten die Sünder ein Ende nehmen von der Erde, und die Ungerechten nicht mehr sein! Segne Jehovah, meine Seele! Hallelujah!