Príslovia 1
1 Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
Prièe Solomuna sina Davidova, cara Izrailjeva,
2 Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
Da se poznaje mudrost i nastava, da se razumiju rijeèi razumne,
3 K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
Da se prima nastava u razumu, u pravdi, u sudu i u svemu što je pravo,
4 Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
Da se daje ludima razboritost, mladiæima znanje i pomnjivost.
5 Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
Mudar æe slušati i više æe znati, i razuman æe steæi mudrost,
6 K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
Da razumije prièe i znaèenje, rijeèi mudrijeh ljudi i zagonetke njihove.
7 Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
Poèetak je mudrosti strah Gospodnji; ludi preziru mudrost i nastavu.
8 Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
Slušaj, sine, nastavu oca svojega, i ne ostavljaj nauke matere svoje.
9 Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
Jer æe biti vijenac od milina oko glave tvoje, i grivna na grlu tvom.
10 Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
Sine moj, ako bi te mamili grješnici, ne pristaj;
11 Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
Ako bi rekli: hodi s nama da vrebamo krv, da zasjedamo pravome ni za što;
Proždrijeæemo ih kao grob žive, i svekolike kao one koji slaze u jamu; (Sheol h7585)
13 Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
Svakojakoga blaga dobiæemo, napuniæemo kuæe svoje plijena;
14 Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
Bacaæeš ždrijeb svoj s nama; jedan æe nam tobolac biti svjema;
15 Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
Sine moj, ne idi na put s njima, èuvaj nogu svoju od staze njihove.
16 Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
Jer nogama svojim trèe na zlo i hite da proljevaju krv.
17 Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
Jer se uzalud razapinje mreža na oèi svakoj ptici;
18 Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
A oni vrebaju svoju krv i zasjedaju svojoj duši.
19 Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
Taki su putovi svijeh lakomijeh na dobitak, koji uzima dušu svojim gospodarima.
20 Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
Premudrost vièe na polju, na ulicama pušta glas svoj;
21 V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
U najveæoj vrevi vièe, na vratima, u gradu govori svoje besjede:
22 Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
Ludi, dokle æete ljubiti ludost? i potsmjevaèima dokle æe biti mio potsmijeh? i bezumni dokle æe mrziti na znanje?
23 Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
Obratite se na karanje moje; evo, izasuæu vam duh svoj, kazaæu vam rijeèi svoje.
24 Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
Što zvah, ali ne htjeste, pružah ruku svoju, ali niko ne mari,
25 Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
Nego odbaciste svaki savjet moj, i karanja mojega ne htjeste primiti;
26 Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
Zato æu se i ja smijati vašoj nevolji, rugaæu se kad doðe èega se bojite;
27 Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
Kad kao pustoš doðe èega se bojite, i pogibao vaša kao oluja kad doðe, kad navali na vas nevolja i muka.
28 Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
Tada æe me zvati, ali se neæu odazvati; rano æe tražiti, ali me neæe naæi.
29 Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
Jer mrziše na znanje, i straha Gospodnjega ne izabraše;
30 Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
Ne pristaše na moj svjet, i preziraše sva karanja moja.
31 Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
Zato æe jesti plod od putova svojih, i nasitiæe se savjeta svojih.
32 Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
Jer æe lude ubiti mir njihov, i bezumne æe pogubiti sreæa njihova.
33 Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
Ali ko me sluša, boraviæe bezbrižno, i biæe na miru ne bojeæi se zla.
