Príslovia 27
1 Nechlub se dnem zítřejším, nebo nevíš, coť ten den přinese.
Ne hvali se sjutrašnjim danom, jer ne znaš šta æe dan donijeti.
2 Nechať tě chválí jiní, a ne ústa tvá, cizí, a ne rtové tvoji.
Neka te hvali drugi, a ne tvoja usta, tuðin, a ne tvoje usne.
3 Tíž má kamen, a váhu písek, ale hněv blázna těžší jest nad to obé.
Težak je kamen, i pijesak je težak; ali je gnjev bezumnikov teži od obojega.
4 Ukrutnátě věc hněv a prudká prchlivost, ale kdo ostojí před závistí?
Jarost je nemilostiva, i gnjev je plah; ali ko æe odoljeti zavisti?
5 Lepší jest domlouvání zjevné, než milování tajné.
Bolji je javni ukor nego tajna ljubav.
6 Bezpečnější rány od přítele, než lahodná líbání nenávidícího.
Udarci od prijatelja istiniti su, a cjelivi nenavidnikovi lažni.
7 Duše sytá pohrdá i medem, ale duši lačné každá hořkost sladká.
Duša sita gazi sat, a gladnoj duši slatko je sve što je gorko.
8 Jako pták zaletuje od hnízda svého, tak muž odchází od místa svého.
Kaka je ptica koja odleti iz svojega gnijezda, taki je èovjek koji otide iz svojega mjesta.
9 Mast a kadění obveseluje srdce; tak sladkost přítele víc než rada vlastní.
Ulje i kad veseli srce, tako je prijatelj sladak svjetom srdaènijem.
10 Přítele svého a přítele otce svého neopouštěj, a do domu bratra svého nechoď v čas bídy své; lepšíť jest soused blízký, než bratr daleký.
Ne ostavljaj prijatelja svojega ni prijatelja oca svojega, i u kuæu brata svojega ne ulazi u nesreæi svojoj: bolji je susjed blizu nego brat daleko.
11 Buď moudrý, synu můj, a obvesel srdce mé, ať mám co odpovědíti tomu, kdož mi utrhá.
Sine moj, budi mudar i obraduj srce moje, da imam šta odgovoriti onome ko me ruži.
12 Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí.
Pametan èovjek vidi zlo i skloni se, a ludi idu dalje i plaæaju.
13 Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a od toho, kdo za cizozemku slíbil, základ jeho.
Uzmi haljinu onomu koji se podjamèi za tuðina, i uzmi zalog od njega za tuðinku.
14 Tomu, kdož dobrořečí příteli svému hlasem velikým, ráno vstávaje, za zlořečení počteno bude.
Ko blagosilja prijatelja svojega na glas rano ustajuæi, primiæe mu se za kletvu.
15 Kapání ustavičné v čas přívalu, a žena svárlivá rovní jsou sobě;
Neprestano kapanje kad je velik dažd, i žena svadljiva, jedno su;
16 Kdož ji schovává, schovává vítr, a jako mast v pravici voněti bude.
Ko je ustavlja, ustavlja vjetar, i ona se odaje kao mirisavo ulje u desnici.
17 Železo železem se ostří; tak muž zostřuje tvář přítele svého.
Gvožðe se gvožðem oštri, tako èovjek oštri lice prijatelja svojega.
18 Kdo ostříhá fíku, jídá ovoce jeho; tak kdo ostříhá pána svého, poctěn bude.
Ko èuva smokvu, ješæe roda njezina; tako ko èuva gospodara svojega, biæe poštovan.
19 Jakož u vodě tvář proti tváři se ukazuje, tak srdce člověka člověku.
Kako je u vodi lice prema licu, tako je srce èovjeèije prema èovjeku.
Grob i propast nigda se ne mogu zasititi, tako oèi èovjeèije nigda nijesu site. (Sheol h7585)
21 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, tak člověka pověst chvály jeho.
Srebro u topionici i zlato u peæi a èovjek u ustima onoga koji ga hvali poznaje se.
22 Bys blázna i v stupě mezi krupami píchem zopíchal, neodejde od něho bláznovství jeho.
Da bezumnoga tucaš u stupi tuèkom s prekrupom, ne bi otišlo od njega bezumlje njegovo.
23 Pilně přihlídej k dobytku svému, pečuj o stáda svá.
Dobro gledaj stoku svoju i staraj se za stada svoja.
24 Nebo ne na věky trvá bohatství, ani koruna do pronárodu.
Jer bogatstvo ne traje dovijeka niti kruna od koljena do koljena.
25 Když zroste tráva, a ukazuje se bylina, tehdáž ať se shromažďuje seno s hor.
Kad trava naraste i pokaže se zelen, kupi se trava po planinama.
26 Beránkové budou k oděvu tvému, a záplata pole kozelci.
Jaganjci su ti za odijelo, i jariæi cijena za njivu.
27 Nadto dostatek mléka kozího ku pokrmu tvému, ku pokrmu domu tvého, a živnosti děvek tvých.
I dosta ima mlijeka kozjega tebi za jelo, i za jelo tvojemu domu i za hranu tvojim djevojkama.
