Príslovia 25

1 Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:

I ovo su prièe Solomunove koje sabraše ljudi Jezekije cara Judina.

2 Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.

Slava je Božija skrivati stvar, a slava je carska istraživati stvar.

3 Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.

Visina nebu i dubina zemlji i srce carevima ne može se dosegnuti.

4 Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:

Uzmi od srebra trosku, i izaæi æe livcu zaklad.

5 Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.

Uzmi bezbožnika ispred cara, i utvrdiæe se pravdom prijesto njegov.

6 Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.

Ne velièaj se pred carem i ne staj na mjesto gdje stoje vlastelji.

7 Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.

Jer je bolje da ti se kaže: hodi gore, nego da te ponize pred knezom da vidiš svojim oèima.

8 Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.

Ne idi odmah da se preš, gledaj šta bi èinio napošljetku ako bi te osramotio bližnji tvoj.

9 Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,

Raspravi stvar svoju s bližnjim svojim, ali tuðe tajne ne otkrivaj,

10 Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.

Da te ne bi psovao ko èuje, i sramota tvoja da ne bi ostala na tebi.

11 Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.

Zlatne jabuke u srebrnijem sudima jesu zgodne rijeèi.

12 Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.

Zlatna je grivna i nakit od najboljega zlata mudri karaè onome koji sluša.

13 Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.

Vjeran je poslanik kao studen šnježna o žetvi onima koji ga pošlju, i rashlaðuje dušu svojim gospodarima.

14 Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.

Ko se hvali darom lažnijem, on je kao oblaci i vjetar bez dažda.

15 Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.

Strpljenjem se ublažava knez, i mek jezik lomi kosti.

16 Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.

Kad naðeš med, jedi koliko ti je dosta, da ne bi najedavši ga se izbljuvao ga.

17 Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.

Rijetko neka ti noga stupa u kuæu bližnjega tvojega, da ne bi nasitivši se tebe omrzao na te.

18 Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.

Ko god govori lažno svjedoèanstvo na bližnjega svojega, on je kao malj i maè i oštra strijela.

19 Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.

Uzdanje je u nevjernika u nevolji zub slomljen i noga uganuta.

20 Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.

Ko pjeva pjesme žalosnom srcu, on je kao onaj koji svlaèi haljinu na zimi, i kao ocat na salitru.

21 Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.

Ako je gladan nenavidnik tvoj, nahrani ga hljeba, i ako je žedan, napoj ga vode.

22 Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.

Jer æeš živo ugljevlje zgrnuti na glavu njegovu, i Gospod æe ti platiti.

23 Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.

Sjeverni vjetar nosi dažd, a potajni jezik lice srdito.

24 Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.

Bolje je sjedjeti u uglu od krova nego sa ženom svadljivom u kuæi zajednièkoj.

25 Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.

Dobar je glas iz daljne zemlje kao studena voda žednoj duši.

26 Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.

Pravednik koji pada pred bezbožnikom jest kao izvor nogama zamuæen i kao studenac pokvaren.

27 Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.

Jesti mnogo meda nije dobro, i istraživati slavu nije slavno.

28 Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.

Ko nema vlasti nad duhom svojim, on je grad razvaljen bez zidova.