Príslovia 23
1 Když sedneš k jídlu se pánem, pilně šetř, co jest před tebou.
Kad sjedeš da jedeš s gospodinom, pazi dobro što je pred tobom.
2 Jinak vrazil bys nůž do hrdla svého, byl-li bys lakotný.
Inaèe bi satjerao sebi nož u grlo, ako bi bio lakom.
3 Nežádej lahůdek jeho, nebo jsou pokrm oklamavatelný.
Ne želi preslaèaka njegovijeh, jer su lažna hrana.
4 Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své přestaň.
Ne muèi se da se obogatiš, i proði se svoje mudrosti.
5 K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím, a zaletuje k nebi.
Hoæeš li baciti oèi svoje na ono èega brzo nestaje? jer naèini sebi krila i kao orao odleti u nebo.
6 Nejez chleba člověka závistivého, a nežádej lahůdek jeho.
Ne jedi hljeba u zavidljivca, i ne želi preslaèaka njegovijeh.
7 Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho. Díť: Jez a pí, ale srdce jeho není s tebou.
Jer kako on tebe cijeni u duši svojoj tako ti jelo njegovo. Govoriæe ti: jedi i pij; ali srce njegovo nije s tobom.
8 Skyvu svou, kterouž jsi snědl, vyvrátíš, a zmaříš slova svá utěšená.
Zalogaj što pojedeš izbljuvaæeš, i izgubiæeš ljubazne rijeèi svoje.
9 Před bláznem nemluv, nebo pohrdne opatrností řečí tvých.
Pred bezumnijem ne govori, jer neæe mariti za mudrost besjede tvoje.
10 Nepřenášej mezníku starodávního, a na pole sirotků nevcházej.
Ne pomièi stare meðe, i ne stupaj na njivu siroèadi.
11 Silnýť jest zajisté ochránce jejich; onť povede při jejich proti tobě.
Jer je jak osvetnik njihov; braniæe stvar njihovu od tebe.
12 Zaveď k učení mysl svou, a uši své k řečem umění.
Obrati k nauci srce svoje i uši svoje k rijeèima mudrijem.
13 Neodjímej od mladého kázně; nebo umrskáš-li jej metlou, neumřeť.
Ne ukraæuj kara djetetu; kad ga biješ prutom, neæe umrijeti.
Ti ga bij prutom, i dušu æeš mu izbaviti iz pakla. (Sheol h7585)
15 Synu můj, bude-li moudré srdce tvé, veseliti se bude srdce mé všelijak ve mně;
Sine moj, ako bude mudro srce tvoje, veseliæe se srce moje u meni;
16 A plésati budou ledví má, když mluviti budou rtové tvoji pravé věci.
I igraæe bubrezi moji kad usne tvoje stanu govoriti što je pravo.
17 Nechť nezávidí srdce tvé hříšníku, ale raději choď v bázni Hospodinově celý den.
Srce tvoje neka ne zavidi grješnicima, nego budi u strahu Gospodnjem vazda.
18 Nebo poněvadž jest odplata, naděje tvá nebude podťata.
Jer ima plata, i nadanje tvoje neæe se zatrti.
19 Slyš ty, synu můj, a buď moudrý, a naprav na cestu srdce své.
Slušaj, sine moj, i budi mudar i upravi putem srce svoje.
20 Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráči masa.
Ne budi meðu pijanicama ni meðu izjelicama.
21 Nebo opilec a žráč zchudne, a ospánlivost v hadry obláčí.
Jer pijanica i izjelica osiromašiæe, i spavaè hodiæe u ritama.
22 Poslouchej otce svého, kterýž tě zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará.
Slušaj oca svojega koji te je rodio, i ne preziri matere svoje kad ostari.
23 Pravdy nabuď, a neprodávej jí, též moudrosti, umění a rozumnosti.
Kupuj istinu i ne prodaji je; kupuj mudrost, znanje i razum.
24 Náramně bývá potěšen otec spravedlivého, a ten, kdož zplodil moudrého, veselí se z něho.
Veoma se raduje otac pravednikov, i roditelj mudroga veseli se s njega.
25 Nechať se tedy veselí otec tvůj a matka tvá, a ať pléše rodička tvá.
Neka se dakle veseli otac tvoj i mati tvoja, i neka se raduje roditeljka tvoja.
26 Dej mi, synu můj, srdce své, a oči tvé cest mých ať ostříhají.
Sine moj, daj mi srce svoje, i oèi tvoje neka paze na moje pute.
27 Nebo nevěstka jest jáma hluboká, a studnice těsná žena cizí.
Jer je kurva duboka jama, a tijesan studenac tuða žena.
28 Onať také jako loupežník úklady činí, a zoufalce na světě rozmnožuje.
Ona i zasjeda kao lupež i umnožava zloèince meðu ljudima.
29 Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí?
Kome: jaoh? kome: kuku? kome svaða? kome vika? kome rane ni za što? kome crven u oèima?
30 Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené víno.
Koji sjede kod vina, koji idu te traže rastvorena vina.
31 Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje.
Ne gledaj na vino kad se rumeni, kad u èaši pokazuje lice svoje i upravo iskaèe.
32 Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne.
Na pošljedak æe kao zmija ujesti i kao aspida upeæi.
33 Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci,
Oèi æe tvoje gledati na tuðe žene, i srce æe tvoje govoriti opaèine.
34 A budeš jako ten, kterýž spí u prostřed moře, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky.
I biæeš kao onaj koji leži usred mora i kao onaj koji spava navrh jedra.
35 Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a nečil jsem; když procítím, dám se zase v to.
Reæi æeš: izbiše me, ali me ne zabolje; tukoše me, ali ne osjetih; kad se probudim, iæi æu opet da tražim to.
