Príslovia 23
1 Když sedneš k jídlu se pánem, pilně šetř, co jest před tebou.
Quando sederis ut comedas cum principe, diligenter attende quæ apposita sunt ante faciem tuam:
2 Jinak vrazil bys nůž do hrdla svého, byl-li bys lakotný.
et statue cultrum in gutture tuo, si tamen habes in potestate animam tuam,
3 Nežádej lahůdek jeho, nebo jsou pokrm oklamavatelný.
ne desideres de cibis eius, in quo est panis mendacii.
4 Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své přestaň.
Noli laborare ut diteris: sed prudentiæ tuæ ponde modum.
5 K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím, a zaletuje k nebi.
Ne erigas oculos tuos ad opes, quas non potes habere: quia facient sibi pennas quasi aquilæ, et volabunt in cælum.
6 Nejez chleba člověka závistivého, a nežádej lahůdek jeho.
Ne comedas cum homine invido, et ne desideres cibos eius:
7 Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho. Díť: Jez a pí, ale srdce jeho není s tebou.
quoniam in similitudinem arioli, et coniectoris, æstimat quod ignorat. Comede et bibe, dicet tibi: et mens eius non est tecum.
8 Skyvu svou, kterouž jsi snědl, vyvrátíš, a zmaříš slova svá utěšená.
Cibos, quos comederas, evomes: et perdes pulchros sermones tuos.
9 Před bláznem nemluv, nebo pohrdne opatrností řečí tvých.
In auribus insipientium ne loquaris: qui despicient doctrinam eloquii tui.
10 Nepřenášej mezníku starodávního, a na pole sirotků nevcházej.
Ne attingas parvulorum terminos: et agrum pupillorum ne introeas:
11 Silnýť jest zajisté ochránce jejich; onť povede při jejich proti tobě.
Propinquus enim illorum fortis est: et ipse iudicabit contra te causam illorum.
12 Zaveď k učení mysl svou, a uši své k řečem umění.
Ingrediatur ad doctrinam cor tuum: et aures tuæ ad verba scientiæ.
13 Neodjímej od mladého kázně; nebo umrskáš-li jej metlou, neumřeť.
Noli subtrahere a puero disciplinam: si enim percusseris eum virga, non morietur.
Tu virga percuties eum: et animam eius de inferno liberabis. (Sheol h7585)
15 Synu můj, bude-li moudré srdce tvé, veseliti se bude srdce mé všelijak ve mně;
Fili mi, si sapiens fuerit animus tuus, gaudebit tecum cor meum:
16 A plésati budou ledví má, když mluviti budou rtové tvoji pravé věci.
et exultabunt renes mei, cum locuta fuerint rectum labia tua.
17 Nechť nezávidí srdce tvé hříšníku, ale raději choď v bázni Hospodinově celý den.
Non æmuletur cor tuum peccatores: sed in timore Domini esto tota die:
18 Nebo poněvadž jest odplata, naděje tvá nebude podťata.
quia habebis spem in novissimo, et præstolatio tua non auferetur.
19 Slyš ty, synu můj, a buď moudrý, a naprav na cestu srdce své.
Audi fili mi, et esto sapiens: et dirige in via animum tuum.
20 Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráči masa.
Noli esse in conviviis potatorum, nec in comessationibus eorum, qui carnes ad vescendum conferunt:
21 Nebo opilec a žráč zchudne, a ospánlivost v hadry obláčí.
quia vacantes potibus, et dantes symbola consumentur, et vestietur pannis dormitatio.
22 Poslouchej otce svého, kterýž tě zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará.
Audi patrem tuum, qui genuit te: et ne contemnas cum senuerit mater tua.
23 Pravdy nabuď, a neprodávej jí, též moudrosti, umění a rozumnosti.
Veritatem eme, et noli vendere sapientiam, et doctrinam, et intelligentiam.
24 Náramně bývá potěšen otec spravedlivého, a ten, kdož zplodil moudrého, veselí se z něho.
Exultat gaudio pater iusti: qui sapientem genuit, lætabitur in eo.
25 Nechať se tedy veselí otec tvůj a matka tvá, a ať pléše rodička tvá.
Gaudeat pater tuus, et mater tua, et exultet quæ genuit te.
26 Dej mi, synu můj, srdce své, a oči tvé cest mých ať ostříhají.
Præbe fili mi cor tuum mihi: et oculi tui vias meas custodiant.
27 Nebo nevěstka jest jáma hluboká, a studnice těsná žena cizí.
Fovea enim profunda est meretrix: et puteus angustus, aliena.
28 Onať také jako loupežník úklady činí, a zoufalce na světě rozmnožuje.
Insidiatur in via quasi latro, et quos incautos viderit, interficiet.
29 Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí?
Cui væ? cuius patri væ? cui rixæ? cui foveæ? cui sine causa vulnera? cui suffusio oculorum?
30 Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené víno.
Nonne his, qui commorantur in vino, et student calicibus epotandis?
31 Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje.
Ne intuearis vinum quando flavescit, cum splenduerit in vitro color eius: ingreditur blande,
32 Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne.
sed in novissimo mordebit ut coluber, et sicut regulus venena diffundet.
33 Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci,
Oculi tui videbunt extraneas, et cor tuum loquetur perversa.
34 A budeš jako ten, kterýž spí u prostřed moře, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky.
Et eris sicut dormiens in medio mari, et quasi sopitus gubernator, amisso clavo:
35 Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a nečil jsem; když procítím, dám se zase v to.
et dices: Verberaverunt me, sed non dolui: traxerunt me, et ego non sensi: quando evigilabo, et rursus vina reperiam?
