Príslovia 14

1 Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.

Mudra žena zida kuæu svoju, a luda svojim rukama raskopava.

2 Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.

Ko hodi pravo, boji se Gospoda; a ko je opak na svojim putovima, prezire ga.

3 V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.

U ustima je bezbožnikovijem prut oholosti, a mudre èuvaju usta njihova.

4 Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.

Gdje nema volova, èiste su jasle; a obilata je ljetina od sile volovske.

5 Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.

Istinit svjedok ne laže, a lažan svjedok govori laž.

6 Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.

Potsmjevaè traži mudrost, i ne nahodi je; a razumnomu je znanje lako naæi.

7 Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.

Idi od èovjeka bezumna, jer neæeš èuti pametne rijeèi.

8 Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.

Mudrost je pametnoga da pazi na put svoj, a bezumlje je bezumnijeh prijevara.

9 Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.

Bezumnima je šala grijeh, a meðu pravednima je dobra volja.

10 Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.

Srce svaèije zna jad duše svoje; i u veselje njegovo ne miješa se drugi.

11 Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.

Dom bezbožnièki raskopaæe se, a koliba pravednijeh cvjetaæe.

12 Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.

Neki se put èini èovjeku prav, a kraj mu je put k smrti.

13 Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.

I od smijeha boli srce, i veselju kraj biva žalost.

14 Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.

Putova svojih nasitiæe se ko je izopaèena srca, ali ga se kloni èovjek dobar.

15 Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.

Lud vjeruje svašta, a pametan pazi na svoje korake.

16 Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.

Mudar se boji i uklanja se od zla, a bezuman navire i slobodan je.

17 Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.

Nagao èovjek èini bezumlje, a pakostan je èovjek mrzak.

18 Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.

Ludi našljeðuje bezumlje, a razboriti vjenèava se znanjem.

19 Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.

Klanjaju se zli pred dobrima i bezbožni na vratima pravednoga.

20 Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.

Ubogi je mrzak i prijatelju svom, a bogati imaju mnogo prijatelja.

21 Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.

Ko prezire bližnjega svojega griješi; a ko je milostiv ubogima, blago njemu.

22 Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.

Koji smišljaju zlo, ne lutaju li? a milost i vjera biæe onima koji smišljaju dobro.

23 Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.

U svakom trudu ima dobitka, a govor usnama samo je siromaštvo.

24 Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.

Mudrima je vijenac bogatstvo njihovo, a bezumlje bezumnijeh ostaje bezumlje.

25 Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.

Istinit svjedok izbavlja duše, a lažan govori prijevaru.

26 V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.

U strahu je Gospodnjem jako pouzdanje, i sinovima je utoèište.

27 Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.

Strah je Gospodnji izvor životu da se èovjek saèuva od prugala smrtnijeh.

28 Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.

U mnoštvu je naroda slava caru; a kad nestaje naroda, propast je vladaocu.

29 Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.

Ko je spor na gnjev, velika je razuma; a ko je nagao pokazuje ludost.

30 Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.

Život je tijelu srce zdravo, a zavist je trulež u kostima.

31 Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.

Ko èini krivo ubogome, sramoti stvoritelja njegova; a poštuje ga ko je milostiv siromahu.

32 Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.

Za zlo svoje povrgnuæe se bezbožnik, a pravednik nada se i na smrti.

33 V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.

Mudrost poèiva u srcu razumna èovjeka, a što je u bezumnima poznaje se.

34 Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.

Pravda podiže narod, a grijeh je sramota narodima.

35 Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.

Mio je caru razuman sluga, ali na sramotna gnjevi se.