Lukáš 22
1 Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc.
Avela ine paše o Prazniko e bikvascone marengoro, savo vičini pe Pasha.
2 I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu.
O šerutne sveštenici hem o učitelja e Zakonestar rodena ine sar te ćeren o Isus te ovel mudardo, ali darandile e narodostar.
3 Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti.
Tegani o Sotoni đerdinđa ano Juda vičime Iskariot kova inele jekh oto dešuduj apostolja e Isusesere.
4 A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil.
Ov dželo koro šerutne sveštenici hem koro narednici e hramesere stražakere hem dogovorinđa pe olencar sar te predel lenđe e Isuse.
5 I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.
On ule radosna hem phende e Judase da ka den le love.
6 A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.
I ov pristaninđa. I ađahar lelja te rodel šukar prilika te izdajini e Isuse kad naka ovel narodo uzalo leste.
7 Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek.
Kad alo o prvo dive oto Prazniko e bikvascone marengoro, ko savo valjanđa te žrtvujini pe bakrore zaki Pasha,
8 I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.
o Isus phenđa e Petrese hem e Jovanese: “Džan hem ćeren amenđe te ha e pashakoro hajba.”
9 A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?
A on phende lese: “Kaj mangeja te ćera le?”
10 On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.
Ov phenđa lenđe: “Šunen. So ka đerdinen ki diz, ka resel tumen jekh manuš kova akhari pani ano khoro. Džan palo leste. Ko čher ko savo ka đerdini
11 A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými?
roden e čherutne hem vaćeren lese: ‘O učitelj pučela ki savi soba šaj te hal e pashakoro hajba ple učenikonencar?’
12 A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.
I ov ka mothoj tumenđe i bari upruni soba savi već pripremime. Adari ćeren amenđe zako hajba.”
13 I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.
I on džele hem arakhle sa ađahar sar so phenđa lenđe o Isus i adari ćerde zako hajba e pashakoro.
14 A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.
I kad alo o vreme, o Isus čhivđa pe uzalo astali ple apostolencar.
15 I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl.
I phenđa lenđe: “Edobor mangljum te hav akaja Pasha tumencar angleder so ka patinav.
16 Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.
Adalese so, vaćerava tumenđe, naka hav la više đikote lakoro čačikano značenje na pherđola ano carstvo e Devlesoro.”
17 A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.
Tegani lelja i čaša e moljaja, zahvalinđa e Devlese hem phenđa e apostolenđe: “Len akaja mol hem podelinen la maškara tumende.
18 Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.
Adalese so, vaćerava tumenđe, naka pijav više mol đikote o carstvo e Devlesoro na avela.”
19 A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.
I lelja o maro, zahvalinđa e Devlese, phaglja le hem dinđa le e apostolenđe vaćerindoj: “Akavai mlo telo savo dela pe zako tumenđe. Ćeren akava te setinen tumen mandar.”
20 Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.
Ađahar lelja hem i čaša e moljaja palo hajba, vaćerindoj: “Akaja čaša e moljaja nevoi savez ano mlo rat savo čhorela pe tumenđe.
21 Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem.
Ali ače, o manuš kova ka izdajini man mancari uzalo astali.
22 A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.
Adalese so, me, o Čhavo e manušesoro, valjani te merav sar soi odredime, ali jao okole manušese kova ka izdajini man!”
23 Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.
I o apostolja lelje te pučen pe maškara pumende kova olendar šaj te ovel adava so ka ćerel ađahar nešto.
24 Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší.
I o učenici lelje te raspravinen pe kovai olendar najbaro.
25 On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.
A o Isus phenđa lenđe: “Avere nacijengere carija vladinena upro lende hem o vladarija lengere pumen vičinena ‘manuša kola ćerena šukaripe’.
26 Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící.
Ali tumen ma oven esavke! Nego, o najbaro maškar tumende nek ovel sar najtikoro, a o vođa nek ovel sar sluga.
27 Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.
A kovai po baro? Okova kovai uzalo astali ili okova kova kandela le? Ini okova kovai uzalo astali? A me maškara tumende injum sar okova kova kandela.
28 Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.
Tumen injen adala kola ačhile mancar ano mle iskušenja.
29 A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,
I me dava tumen te vladinen ano carstvo, sar so mlo Dad dinđa man:
30 Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.
te han hem te pijen maje uzalo astali ano carstvo mlo, hem te bešen ko tronja te sudinen upro dešuduj plemija e Izraelesere.”
31 I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici.
O Isus phenđa: “Simone, Simone, ače o Sotoni rodinđa e Devlestar te mukel lese te iskušini tumen sar kad neko čhorela o điv maškari sita.
32 Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.
Ali me molinđum tuće te na našale ti vera. Adalese, kad palem ka irine tut mande, zorjar te phraljen.”
33 A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.
A ov phenđa lese: “Gospode, injum spremno te džav tuja hem ko phandlipe hem ko meriba.”
34 On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne.
A o Isus phenđa: “Vaćerava će, Petre, o bašno naka đilabi avdive đikote trin puti naka hovave da na pendžareja man.”
35 I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.
I phenđa e apostolenđe: “Kad bičhalđum tumen ko drom bizo kese lovencar, bizo torbe hem bizi buderi obuća, na li falinđa tumenđe nešto?” A on phende: “Ništa.”
36 Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč.
Tegani o Isus phenđa lenđe: “Ali akana kas isi kesa e lovencar, nek lel la! Ađahar hem i torba! A kas nane mači, nek biknel plo ogrtači hem nek činelfse jekh.
37 Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou.
Adalese so, vaćerava tumenđe, valjani te pherđol adava soi mandar pisime ano Sveto lil: ‘Dikhle le sar jekhe zločinco.’ Čače, pherđola sa soi pisime mandar.”
38 Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.
A on phende: “Gospode, ače isi amen duj mačija!” A ov phenđa: “Šukari!”
39 A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.
I iklindoj adathar, palo plo adeti, dželo ki e Maslinakiri gora. Oleja džele hem lesere učenici.
40 A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.
I kad resle adari, phenđa lenđe: “Molinen tumen te na peren ano iskušenje!”
41 A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,
I cidinđa pe olendar, edobor kobor šaj te frdel pe o bar, pelo ko kočija hem molinđa pe e Devlese,
42 Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.
vaćerindoj: “Dade! Te mangeja, cide akaja čaša e patnjaja mandar. Ali, nek ovel pali ti volja, a na pali mli.”
43 I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.
Tegani o anđeo mothovđa pe lese taro nebo hem hrabrinđa le.
44 A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.
A kad inele ani po bari patnja, po zorale molinđa pe. Lesoro znoj ulo sar kapke oto rat save perena ine upri phuv.
45 A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.
I pali molitva uštino, alo đi ple učenici hem arakhlja len sar sovena adalese so inele umorna oto tugujiba.
46 I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.
Tegani pučlja len: “Sose sovena? Ušten hem molinen tumen te na peren ano iskušenje!”
47 A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.
Sar pana o Isus vaćeri ine adava, ale nakoro leste but manuša kolen anđa o Juda kova inele jekh oto dešuduj apostolja. Ov alo koro Isus te čumudini le ki čham.
48 Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ?
A o Isus pučlja le: “Judo, čumudipnaja li izdajineja e Čhave e manušesere?”
49 A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?
Kad o učenici kola inele adari dikhle da o Isus ka ovel dolime, pučle le: “Gospode, te napadina len li mačencar?”
50 I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé.
I jekh olendar khuvđa mačeja e šerutne sveštenikosere sluga hem čhinđa lesoro desno kan.
51 A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej.
A o Isus phenđa ple učenikonenđe: “Ačhaven tumen adalestar!” I čhivđa plo vas upro lesoro kan hem sasljarđa le.
52 I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi?
Tegani phenđa okolenđe so ale te dolen le, e šerutne sveštenikonenđe, e narednikonenđe e hramesere stražakere hem e starešinenđe: “Mačencar hem kaštencar aljen pala mande sar palo pobunjeniko.
53 Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti.
Divencar injumle tumencar ano Hram, i na dolinđen man. Ali akavai tumaro vreme hem o zoralipe e tominakoro vladini.”
54 A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka.
I dolinde e Isuse hem adathar legarde le ko čher e bare sveštenikosoro. A o Petar odural džala ine palo lende.
55 A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.
Kad tharde jag ko maškar e borosoro hem beštine uzalo late, hem o Petar beštino olencar.
56 A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.
I nesavi sluškinja dikhlja le sar bešela uzali jag, i dikhlja po šukar ano leste hem phenđa: “I akava inele oleja!”
57 A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.
A o Petar hovavđa vaćerindoj: “Đuvlije, na pendžarava le!”
58 A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.
Na nakhlo but palo adava, dikhlja le nesavo aver manuš hem phenđa: “I tu injan jekh olendar!” A o Petar phenđa: “Manušeja, na injum!”
59 A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest.
I kad nakhlo đi sar jekh sati, aver nesavo uporno tvrdinđa: “Čače akava inele oleja, adalese soi hem ov Galilejco!”
60 I řekl Petr: Èlověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.
A o Petar phenđa: “Manušeja, na džanav sostar vaćereja!” I odmah, sar pana vaćeri ine, o bašno đilabđa.
61 I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.
Tegani o Gospod Isus irinđa pe hem dikhlja ano Petar, a o Petar setinđa pe lesere lafendar: “Vaćerava će, Petre, angleder so o bašno avdive ka đilabi, trin puti ka hovave da na pendžareja man.”
62 I vyšed ven Petr, plakal hořce.
I o Petar iklilo taro boro hem zorale runđa.
63 Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.
O čuvarija lelje te maren muj e Isuseja hem te maren le.
64 A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?
Učharde lesere jaćha hem phende lese: “Prorokujin ko khuvđa tut!”
65 A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.
I bute avere lafencar vređinena ine e Isuse.
66 A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své,
Kad dislilo, čedinde pe o starešine e jevrejengere, o šerutne sveštenici hem o učitelja e Zakonestar, ande e Isuse pumenđe ko sabor, ko Sinedrion,
67 Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.
hem phende lese: “Te injan tu o Hrist, phen amenđe!” A ov phenđa lenđe: “Te phenđum tumenđe, naka verujinen;
68 A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte.
a te pučljum tumen, naka odgovorinen.
69 Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.
Ali od akana me, o Čhavo e manušesoro, ka bešav ko počasno than, oti desno strana oto zoralipe e Devlesoro.”
70 I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem.
A on sare pučle e Isuse: “Znači tu injan o Čhavo e Devlesoro?” A ov phenđa lenđe: “Ađahari sar so phenena: Me injum.”
71 A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.
Tegani on phende: “Na valjani amenđe više avera svedoci. Sare amen šunđam da korkoro pes osudinđa!”
