Lukáš 20
1 I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,
And it came to pass, that on one of those days, as he taught the people in the temple, and preached the gospel, the chief priests and the scribes came upon him with the elders,
2 I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?
And spoke to him, saying, Tell us, by what authority doest thou these things? or who is he that gave thee this authority?
3 I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:
And he answered and said to them, I will also ask you one thing; and answer me:
4 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
The baptism of John, was it from heaven, or from men?
5 Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
And they reasoned with themselves, saying, If we shall say, From heaven; he will say, Why then believed ye him not?
6 Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.
But if we say, From men; all the people will stone us: for they are persuaded that John was a prophet.
7 I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.
And they answered, that they could not tell where it was from.
8 I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
And Jesus said to them, Neither do I tell you by what authority I do these things.
9 I počal lidu praviti podobenství toto: Èlověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.
Then he began to speak to the people this parable; A certain man planted a vineyard, and let it out to vinedressers, and went into a far country for a long time.
10 A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.
And at the season he sent a servant to the vinedressers, that they should give him of the fruit of the vineyard: but the vinedressers beat him, and sent him away empty.
11 A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
And again he sent another servant: and they beat him also, and treated him shamefully, and sent him away empty.
12 I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
And again he sent the third: and they wounded him also, and cast him out.
13 Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.
Then said the lord of the vineyard, What shall I do? I will send my beloved son: it may be when they see him they will reverence him.
14 Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.
But when the vinedressers saw him, they reasoned among themselves, saying, This is the heir: come, let us kill him, that the inheritance may be ours.
15 A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?
So they cast him out of the vineyard, and killed him. What therefore shall the lord of the vineyard do to them?
16 Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
He shall come and destroy these vinedressers, and shall give the vineyard to others. And when they heard it, they said, may that never be.
17 A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.
And he beheld them, and said, What is this then that is written, The stone which the builders rejected, the same is become the head of the corner?
18 Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
Whoever shall fall upon that stone shall be broken; but on whomever it shall fall, it will grind him to powder.
19 I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
And the chief priests and the scribes the same hour sought to lay hands on him; and they feared the people: for they perceived that he had spoken this parable against them.
20 Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
And they watched him, and sent forth spies, who pretended to be righteous men, that they might take hold of his words, that so they might deliver him to the power and authority of the governor.
21 I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
And they asked him, saying, Master, we know that thou sayest and teachest rightly, neither acceptest thou the person of any, but teachest the way of God truly:
22 Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
Is it lawful for us to give tribute to Caesar, or not?
23 Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
But he perceived their craftiness, and said to them, Why tempt ye me?
24 Ukažte mi peníz. Èí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
Show me a penny. Whose image and superscription hath it? They answered and said, Caesar’s.
25 On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.
And he said to them, Render therefore to Caesar the things which are Caesar’s, and to God the things which are God’s.
26 I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
And they could not take hold of his words before the people: and they marvelled at his answer, and held their peace.
27 Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení, ) otázali se ho,
Then came to him certain of the Sadducees, who deny that there is any resurrection; and they asked him,
28 Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
Saying, Master, Moses wrote to us, If any man’s brother should die, having a wife, and he should die without children, that his brother should take his wife, and raise up seed to his brother.
29 I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
There were therefore seven brothers: and the first took a wife, and died without children.
30 I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.
And the second took her for a wife, and he died childless.
31 A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.
And the third took her; and in like manner the seven also: and they left no children, and died.
32 Nejposléze po všech umřela i žena.
Last of all the woman died also.
33 Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
Therefore in the resurrection whose wife of them is she? for seven had her for a wife.
And Jesus answering said to them, The children of this world marry, and are given in marriage: (aiōn g165)
35 Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati. (aiōn g165)
But they who shall be accounted worthy to obtain that world, and the resurrection from the dead, neither marry, nor are given in marriage: (aiōn g165)
36 Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
Neither can they die any more: for they are equal to the angels; and are the children of God, being the children of the resurrection.
37 A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.
Now that the dead are raised, even Moses showed at the bush, when he calleth the Lord the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob.
38 Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
For he is not a God of the dead, but of the living: for all live to him.
39 Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
Then certain of the scribes answering said, Master, thou hast well said.
40 I neodvážili se jeho na nic více tázati.
And after that they dared not ask him any question at all.
41 On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?
And he said to them, How say they that Christ is David’s son?
42 A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
And David himself saith in the book of Psalms, The LORD said to my Lord, Sit thou on my right hand,
43 Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.
Till I make thy enemies thy footstool.
44 Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
David therefore calleth him Lord, how is he then his son?
45 I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
Then in the hearing of all the people he said to his disciples,
46 Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,
Beware of the scribes, who desire to walk in long robes, and love greetings in the markets, and the highest seats in the synagogues, and the best places at feasts;
47 Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
Who devour widows’ houses, and for a show make long prayers: the same shall receive greater condemnation.
