Lukáš 20
1 I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,
And it came to pass on one of the days (of those *k) when is teaching He the people in the temple and evangelising came up the (chief priests *NK+o) and the scribes with the elders
2 I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?
and spoke saying to Him: do tell us by what authority these things You do or who is the [one] having given to You authority this?
3 I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:
Answering now He said to them; Will ask you I myself also I myself also (one *k) thing, and do tell Me:
4 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
The baptism of John from heaven was it or from men?
5 Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
And they reasoned among themselves saying that If we shall say: From heaven, He will say; Because of why (therefore *K) not did you believe in him?
6 Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.
If however we shall say; From men, the people (all *N+kO) will stone us; persuaded for they are John a prophet to be.
7 I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.
And they answered not to know from where.
8 I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
And Jesus said to them; Neither I myself tell you by what authority these things I am doing.
9 I počal lidu praviti podobenství toto: Èlověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.
He began then to the people to speak parable this: A man (certain *NK) planted a vineyard and rented it to farmers and went abroad a time long.
10 A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.
And (in *k) [in the] season he sent to the farmers a servant that from the fruit of the vineyard (they will give *N+kO) to him; But the farmers sent away him having beaten [him] empty-handed.
11 A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
And he proceeded another to send a servant; but him him having beaten and having dishonored they sent away empty-handed.
12 I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
And he proceeded a third to send; They then also him having wounded they cast out.
13 Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.
Said then the master of the vineyard; What shall I do? I will send the son of mine the beloved; perhaps him (having seen *K) they will respect.
14 Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.
Having seen now him the farmers were reasoning among (one another *N+kO) saying; This is the heir; (come *K) let us kill him so that ours may become the inheritance.
15 A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?
And having cast forth him outside the vineyard they killed [him]. What therefore will do to them the master of the vineyard?
16 Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
He will come and he will destroy farmers these and will give the vineyard to others. Having heard [it] then they said; Never would it be!
17 A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.
But having looked at them He said; What then is that written this: [The] stone which rejected those building, this has become into [the] head of [the] corner’?
18 Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
Everyone falling on that [very] stone will be broken; on whomever but maybe it may fall, it will grind into powder him.
19 I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
And sought the scribes and the chief priests to lay on Him hands in that hour and they feared the people; they perceived for that against them He was speaking parable this.
20 Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
And having watched [Him] they sent spies feigning themselves righteous to be, that they may catch Him in talk, (in order *N+kO) to deliver Him to the rule and to the authority of the governor.
21 I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
And they questioned Him saying; Teacher, we know that rightly You speak and You teach and not You receive [any] person but on the basis of truth the way of God teach.
22 Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
Is it lawful (for us *N+kO) to Caesar tribute to give or not?
23 Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
having perceived however of them the craftiness He said to them (why *KO) (me do you test; *K)
24 Ukažte mi peníz. Èí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
(do show *N+kO) Me a denarius; Of whom has it [the] image and inscription? (Those *N+KO) And they said; Caesar’s.
25 On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.
And He said (to *no) (them; *N+kO) Therefore do give back the [things] of Caesar to Caesar and the [things] of God to God.
26 I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
And not they were able to catch Him in (His *NK+o) declaration before the people, and having marveled at the answer of Him they became silent.
27 Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení, ) otázali se ho,
Having approached then some of the Sadducees, the ones (denying *NK+o) a resurrection not being, they questioned Him
28 Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
saying; Teacher, Moses wrote to us: if anyone’s brother shall die having a wife and he childless (shall be, *N+KO) that shall take the brother of him the wife and shall raise up seed to the brother of him.
29 I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
Seven therefore brothers there were; and the first having taken a wife died childless,
30 I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.
and (took *K) the second (wife and this died childless *K)
31 A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.
and the third took her (likewise *o) likewise then also the seven not did leave children and died.
32 Nejposléze po všech umřela i žena.
Finally (now of all *K) also the woman died.
33 Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
(The woman *no) therefore in the resurrection, of which of them does she become wife? For the seven had her as wife.
And (answering *k) said to them Jesus; The sons of the age this marry and (are given in marriage, *N+kO) (aiōn g165)
35 Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati. (aiōn g165)
those however having been considered worthy of the age that [one] to obtain and of the resurrection from [the] dead neither marry nor (are given in marriage; *N+k+o) (aiōn g165)
36 Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
(neither *N+kO) for to die any more are they able, like [the] angels for they are, and sons they are of God of the resurrection sons being.
37 A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.
for however are raised the dead, even Moses showed at the bush when he names [the] Lord the God of Abraham and (the *k) God of Isaac and (the *k) God of Jacob.’
38 Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
God now not He is of [the] dead but of [the] living; all for to Him live.
39 Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
Answering now some of the scribes said; Teacher, well you have spoken.
40 I neodvážili se jeho na nic více tázati.
no longer no longer (then *N+kO) were they daring to ask Him no [thing].
41 On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?
He said then to them; How do they declare the Christ to be David's Son
42 A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
(and *ko) Himself (for *no) David says in [the] book of Psalms: Said (the *ko) Lord to the Lord of me; do sit at [the] right hand of Me
43 Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.
until when I may place the enemies of You [as] a footstool of the feet of You.
44 Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
David therefore Lord Him calls, and how of him son is He?
45 I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
When are listening now all the people He said to the disciples of Him;
46 Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,
do beware of the scribes who are desiring to walk in long robes and loving greetings in the marketplaces and first seats in the synagogues and first places in the banquets,
47 Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
who devour the houses of widows and as a pretext at great length pray; These will receive more excessive condemnation.
