Lukáš 14

1 I stalo se, když všel Ježíš do domu jednoho knížete farizejského v sobotu, aby jedl chléb, že oni šetřili ho.

Undată Isus u mers să večeralaskă la kasa alu vođa dă farizej. Are pă zuva dă sămbăta šă jej să ujta pă jăl tari ku sama.

2 A aj, člověk jeden vodnotelný byl před ním.

Om ku bičišug dă umflală dăm apă su pojavalit dădănenće aluj.

3 I odpověděv Ježíš, dí zákoníkům a farizeům, řka: Sluší-li v sobotu uzdravovati?

Isus u ăntribat pă učiteljur dă zakonu alu Mojsije šă pă farizeji šje asre akulo: “Ăj zakonito dă pă zakonu alu Mojsije să ozdravalaskă pă zuva dă sămbăta ili nu?”

4 A oni mlčeli. Tedy on dosáh jeho, uzdravil a propustil.

Jej tăšje, Isus pă aje u pus mănjilje pă omula, šă lu ozdravalit šă lu lăsat să fugă.

5 A odpověděv k nim řekl: Èí z vás osel anebo vůl upadl by do studnice, a ne ihned by ho vytáhl v den sobotní?

Isus lju ăntribat: “Dăkă šjinjiva dăm voj ari fišjor ili pă vakă kari u kăzut ăm bunar adănkă nac skoči odma afară, šă pă zuva dă sămbăta?”

6 I nemohli jemu na to odpovědíti.

Pă aje, jej nu puće să uništilaskă vorba.

7 Pověděl také i ku pozvaným podobenství, (spatřiv to, kterak sobě přední místa vyvolovali, ) řka k nim:

Isus u băgat sama kum gošći kari asre čimac izabrale lokurlje helj maj ăm centră la masă. Isus lji ănvacă ku usporedbă pă jej:

8 Kdybys byl od někoho pozván na svadbu, nesedej na předním místě, ať by snad vzácnější nežli ty nebyl pozván od něho.

“Kănd ješć čimat dă la šjinjiva pă nuntă nu šăđec pă lok dă časni gošć. Domačinu ar puće să vi čimat pă šinjiva maj važni dă voj pă ala lok.

9 A přijda ten, kterýž tebe i onoho pozval, řekl by tobě: Dej tomuto místo. A tehdy počal bys s hanbou na posledním místě seděti.

Domačinu ar puće să vijă ku omula, šă să ac zăkă: ‘Urtaku amnjov, elši lokusta ăj păntru jăl’, šă atunšje tu ješć ăm rušănji. Vi trăbuji să či dušj pă zadnji lok.

10 Ale když bys byl pozván, jda, posaď se na posledním místě. A kdyby přišel ten, kterýž tebe pozval, aby řekl tobě: Příteli, posedni výše, tedy budeš míti chválu před spolustolícími.

Aša kănd ješć čimat, dući šă akulježjic zadnji lok. Atunšje Domačinu ar puće să vijă šă să ac zăkă: ‘Urtaku amnjov, hajd maj ăm sus.’ Atunšje ăm asta slučaj tu vi puće să aj maj mult poštovanje ăm nenće alu urtašji atej šă gošć.

11 Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.

A tot omu kari să răđika săngur u fi ponizilit, ali eje kari u fi ponizni u fi răđikac.”

12 Pravil také i tomu, kterýž ho byl pozval: Když činíš oběd nebo večeři, nezov přátel svých, ani bratří svých, ani sousedů bohatých, ať by snad i oni zase nezvali tebe, a měl bys odplatu.

Su ăntors la Domačin šă Isus u zăs: “Kănd pripremilešć večeră nu čima numa pă urtašjic, ili pă fračic, ili pă njamuc ili pă găzdašj susjedur, kă jej sigurno čur čimaći pă činji isto šă aša cu fi ăntors.

13 Ale když činíš hody, povolej chudých, chromých, kulhavých, slepých,

Maj benji kănd fašj feštă čamălji pă sărašj să vij šă pă invaliž, šă pă ulož šă pă orb.

14 A blahoslavený budeš. Neboť nemají, odkud by odplatili tobě, ale budeť odplaceno při vzkříšení spravedlivých.

Tu vi fi blagoslovulit, kă jej nuc poći ăntoršji ali Dimizov ču nagradali ăm nor pă zuva dă uskrsnuće dă pravedni ominj.”

15 I uslyšav to jeden z přísedících, řekl jemu: Blahoslavený jest, kdož jí chléb v království Božím.

Kănd unu dăm ominjije la masă u auzăt, Jăl u zăs: “Blagoslovulit ăj ala kari u mănka pită ăm kraljevstva alu Dimizov!”

16 On pak řekl jemu: Èlověk jeden učinil večeři velikou, a pozval mnohých.

Isus u ăntors vorba: “Undată are unu om kari u dat mari večeră. Multă lumi are čimat akulo.

17 I poslal služebníka svého v hodinu večeře, aby řekl pozvaným: Pojďte, nebo již připraveno jest všecko.

Mar apropi dă večeră sluga u fost mănat la gošć să lji čemi: ‘Hajdec’, u zăs jăl: ‘kă kutotu ăj spremno!’

18 I počali se všickni spolu vymlouvati. První řekl jemu: Ves jsem koupil, a musím vyjíti a ohledati jí; prosím tebe, vymluv mne.

Ali jej toc dăm jej sor apukat să ăš aflji izgovorur. Unu u zăs: ‘Ju am kumpărat telek, šă trăbă să mă duk să u văd. Mă arogă la činji, să zăšj săm jerći.’

19 A druhý řekl: Patero spřežení volů koupil jsem, a jdu, abych jich zkusil; prosím tebe, vymluv mne.

Alci u zăs: ‘Ju am kumpărat šinšj (5) perec dă bikan šă trăbă să mă dukă să ănšjerkă. Mă arogă la činji, să zăšj săm jerći.’

20 A jiný dí: Ženu jsem pojal, a protož nemohu přijíti.

Treći om u zăs: ‘Ju baš mam ănsurat šă dăm ala rănd nu pot vinji.’

21 I navrátiv se služebník, zvěstoval tyto věci pánu svému. Tedy rozhněvav se hospodář, řekl služebníku svému: Vyjdi rychle na rynky a na ulice města, a chudé, i chromé, i kulhavé, a slepé uveď sem.

Sluga u mers ăm napoj la gazda aluj šă ju spus kutotu. Asta lu mirgišit pă gazda šă jăl u zăs alu sluga aluj: ‘Ăngribešćići, dući pă ulicur šă ăm centru dă varuš šă adălji pă sărašj, ulož, invaliž šă pă orb să vijă.’

22 I řekl služebník: Pane, stalo se, jakož jsi rozkázal, a ještěť místo jest.

Kănd u făkut aje, gazda u javalit kă u făkut aje ali inka are maj lok.

23 Tedy řekl pán služebníku: Vyjdiž na cesty a mezi ploty, a přinuť vjíti, ať se naplní dům můj.

Atunšje ju zăs gazda alu sluga: ‘Aku dući ăm kot pă ulicur šă čamă šă fă să vijă, aša să fijă kasa ame umpljită.

24 Nebo pravímť vám, že žádný z mužů těch, kteříž pozváni byli, neokusí večeře mé.

Kă njišj unu dăm eje elši kari asre čimac nor gusta dăm večera ame.’”

25 Šli pak mnozí zástupové s ním. A on obrátiv se, řekl jim:

Mulc ominj ăl sljedile pă jăl. Isus su ăntors ăm napoj šă u svătit alor:

26 Jde-li kdo ke mně, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateře, i ženy, i dětí, i bratří, i sestr, ano i té duše své, nemůž býti mým učedlníkem.

“Bilo šinji dăm voj kari plašji maj tari pă tatusu pă mumăsa pă băšăcaš, pă kupijiš pă fraci šă pă sorălješ šă čak pă kustu aluj maj mult dă kit pă minji, nu poći să fijă učeniku amnjov.

27 A kdožkoli nenese kříže svého, a jde za mnou, nemůž býti mým učedlníkem.

Dakă šjinjiva gănđešči să fijă učeniku amnjov, trăbă să dukă krušje aluj să mă sljedilaskă šă să fijă spremni să mori păntru minji.”

28 Nebo kdo z vás jest, chtěje stavěti věži, aby prve sedna, nepočetl nákladu, bude-li míti dosti k dokonání toho díla?

“Gănđecăvă aku dakă unu dăm voj gănđešći să fakă toranj, nu ac šăđe elši žjos šă să viđec dakă avec dăstul banj să ăl făšjec do kraja tornjula?

29 Aby snad, když by položil grunt, a nemohl dokonati, nepřišlo na to, že všickni to vidouce, počali by se jemu posmívati,

Inače ar puće să fašj temeljurlje šă hej šje să ujtă la voj šar puće fašji šufă dăm voj daje kă nu avec dăstul banj să završălec.

30 Řkouce: Tento člověk počal stavěti, a nemohl dokonati.

Jej ur zăšji: ‘Asta om su apukat să gradalaskă ali no putut să završălaskă!’

31 Anebo který král bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prve nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti němu?

Ili ka kum kralju su spremili să mergă ăm bătajă ku altu kralj. Šă să nu šadă elši šă să gănđaskă dakă ku zešji (10) hiljada dă kătănj poći să ăl savladalaskă ku protivnikuš kari ari doj spešj (20) hiljada?

32 Sic jinak, když ještě podál od něho jest, pošle posly k němu, žádaje toho, což by bylo ku pokoji.

Atunšje dakă nu poći să ăl savladalaskă u măna pă pregovarać kită ăj inka neprijatelju dă parći să ăntrebi dă uvjetur dă putuljală.

33 Tak zajisté každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem.

Šă aša toc dăm voj dakă nu vic lăsa kutotu šje avec, nu poči să fijă učeniku amnjov.”

34 Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude zmařena, čím bude napravena?

Isus u zăs: “Sari ăj bună stvar ali dăkă perđi izu, ku šje poc ăntoršji bălureme?

35 Ani do země, ani do hnoje se nehodí; ale vyvržena bude ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.

Nuj bună atunšje njiš dă pămănt njiš dă šrot. Lume numa u vărlješći ăndărăt. Punjec ureći voj kari avec ureći să auzăc!”