Lukáš 14

1 I stalo se, když všel Ježíš do domu jednoho knížete farizejského v sobotu, aby jedl chléb, že oni šetřili ho.

And it came to pass, as he went into the house of one of the chief Pharisees to eat bread on the sabbath, that they watched him.

2 A aj, člověk jeden vodnotelný byl před ním.

And, behold, there was a certain man before him who had the dropsy.

3 I odpověděv Ježíš, dí zákoníkům a farizeům, řka: Sluší-li v sobotu uzdravovati?

And Jesus answering spoke to the lawyers and Pharisees, saying, Is it lawful to heal on the sabbath?

4 A oni mlčeli. Tedy on dosáh jeho, uzdravil a propustil.

And they held their peace. And he took him, and healed him, and let him go;

5 A odpověděv k nim řekl: Èí z vás osel anebo vůl upadl by do studnice, a ne ihned by ho vytáhl v den sobotní?

And answered them, saying, Which of you shall have a donkey or an ox fallen into a pit, and will not immediately pull him out on the sabbath day?

6 I nemohli jemu na to odpovědíti.

And they could not answer him again to these things.

7 Pověděl také i ku pozvaným podobenství, (spatřiv to, kterak sobě přední místa vyvolovali, ) řka k nim:

And he put forth a parable to those who were invited, when he marked how they chose out the best places; saying to them,

8 Kdybys byl od někoho pozván na svadbu, nesedej na předním místě, ať by snad vzácnější nežli ty nebyl pozván od něho.

When thou art invited by any man to a wedding, sit not down in the best place; lest a more honourable man than thou be invited by him;

9 A přijda ten, kterýž tebe i onoho pozval, řekl by tobě: Dej tomuto místo. A tehdy počal bys s hanbou na posledním místě seděti.

And he that invited thee and him shall come and say to thee, Give this man place; and thou begin with shame to take the lowest place.

10 Ale když bys byl pozván, jda, posaď se na posledním místě. A kdyby přišel ten, kterýž tebe pozval, aby řekl tobě: Příteli, posedni výše, tedy budeš míti chválu před spolustolícími.

But when thou art invited, go and sit down in the lowest place; that when he that invited thee cometh, he may say to thee, Friend, go up higher: then shalt thou have honour in the presence of them that sit eating with thee.

11 Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.

For whoever exalteth himself shall be abased; and he that humbleth himself shall be exalted.

12 Pravil také i tomu, kterýž ho byl pozval: Když činíš oběd nebo večeři, nezov přátel svých, ani bratří svých, ani sousedů bohatých, ať by snad i oni zase nezvali tebe, a měl bys odplatu.

Then said he also to him that invited him, When thou givest a dinner or a supper, call not thy friends, nor thy brethren, neither thy kinsmen, nor thy rich neighbours; lest they also bid thee again, and a recompence be made thee.

13 Ale když činíš hody, povolej chudých, chromých, kulhavých, slepých,

But when thou givest a feast, call the poor, the maimed, the lame, the blind:

14 A blahoslavený budeš. Neboť nemají, odkud by odplatili tobě, ale budeť odplaceno při vzkříšení spravedlivých.

And thou shalt be blessed; for they cannot recompense thee: for thou shalt be recompensed at the resurrection of the just.

15 I uslyšav to jeden z přísedících, řekl jemu: Blahoslavený jest, kdož jí chléb v království Božím.

And when one of them that sat eating with him heard these things, he said to him, Blessed is he that shall eat bread in the kingdom of God.

16 On pak řekl jemu: Èlověk jeden učinil večeři velikou, a pozval mnohých.

Then said he to him, A certain man gave a great supper, and invited many:

17 I poslal služebníka svého v hodinu večeře, aby řekl pozvaným: Pojďte, nebo již připraveno jest všecko.

And sent his servant at supper time to say to them that were invited, Come; for all things are now ready.

18 I počali se všickni spolu vymlouvati. První řekl jemu: Ves jsem koupil, a musím vyjíti a ohledati jí; prosím tebe, vymluv mne.

And they all with one consent began to make excuse. The first said to him, I have bought a piece of ground, and I must needs go and see it: I pray thee have me excused.

19 A druhý řekl: Patero spřežení volů koupil jsem, a jdu, abych jich zkusil; prosím tebe, vymluv mne.

And another said, I have bought five yoke of oxen, and I go to try them out: I pray thee have me excused.

20 A jiný dí: Ženu jsem pojal, a protož nemohu přijíti.

And another said, I have married a wife, and therefore I cannot come.

21 I navrátiv se služebník, zvěstoval tyto věci pánu svému. Tedy rozhněvav se hospodář, řekl služebníku svému: Vyjdi rychle na rynky a na ulice města, a chudé, i chromé, i kulhavé, a slepé uveď sem.

So that servant came, and showed his lord these things. Then the master of the house being angry said to his servant, Go out quickly into the streets and lanes of the city, and bring in here the poor, and the maimed, and the lame, and the blind.

22 I řekl služebník: Pane, stalo se, jakož jsi rozkázal, a ještěť místo jest.

And the servant said, Lord, it is done as thou hast commanded, and yet there is room.

23 Tedy řekl pán služebníku: Vyjdiž na cesty a mezi ploty, a přinuť vjíti, ať se naplní dům můj.

And the lord said to the servant, Go out into the highways and hedges, and compel them to come in, that my house may be filled.

24 Nebo pravímť vám, že žádný z mužů těch, kteříž pozváni byli, neokusí večeře mé.

For I say to you, That none of those men who were invited shall taste my supper.

25 Šli pak mnozí zástupové s ním. A on obrátiv se, řekl jim:

And there went great multitudes with him: and he turned, and said to them,

26 Jde-li kdo ke mně, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateře, i ženy, i dětí, i bratří, i sestr, ano i té duše své, nemůž býti mým učedlníkem.

If any man cometh to me, and hateth not his father, and mother, and wife, and children, and brethren, and sisters, yea, and his own life also, he cannot be my disciple.

27 A kdožkoli nenese kříže svého, a jde za mnou, nemůž býti mým učedlníkem.

And whoever doth not bear his cross, and come after me, cannot be my disciple.

28 Nebo kdo z vás jest, chtěje stavěti věži, aby prve sedna, nepočetl nákladu, bude-li míti dosti k dokonání toho díla?

For which of you, intending to build a tower, sitteth not down first, and counteth the cost, whether he hath sufficient to finish it?

29 Aby snad, když by položil grunt, a nemohl dokonati, nepřišlo na to, že všickni to vidouce, počali by se jemu posmívati,

Lest perhaps, after he hath laid the foundation, and is not able to finish it, all that behold it begin to mock him,

30 Řkouce: Tento člověk počal stavěti, a nemohl dokonati.

Saying, This man began to build, and was not able to finish.

31 Anebo který král bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prve nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti němu?

Or what king, going to make war against another king, sitteth not down first, and consulteth whether he is able with ten thousand to meet him that cometh against him with twenty thousand?

32 Sic jinak, když ještě podál od něho jest, pošle posly k němu, žádaje toho, což by bylo ku pokoji.

Or else, while the other is yet a great way off, he sendeth a delegation, and desireth conditions of peace.

33 Tak zajisté každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem.

So likewise, whoever he is of you that forsaketh not all that he hath, he cannot be my disciple.

34 Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude zmařena, čím bude napravena?

Salt is good: but if the salt hath lost its savour, how shall it be seasoned?

35 Ani do země, ani do hnoje se nehodí; ale vyvržena bude ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.

It is neither fit for the land, nor yet for the dunghill; but men cast it out. He that hath ears to hear, let him hear.