Lukáš 14

1 I stalo se, když všel Ježíš do domu jednoho knížete farizejského v sobotu, aby jedl chléb, že oni šetřili ho.

And it came to pass, when Jesus went into the house of one of the chief of the Pharisees, on the sabbath day, to eat bread, that they watched him.

2 A aj, člověk jeden vodnotelný byl před ním.

And behold, there was a certain man before him that had the dropsy.

3 I odpověděv Ježíš, dí zákoníkům a farizeům, řka: Sluší-li v sobotu uzdravovati?

And Jesus answering, spoke to the lawyers and Pharisees, saying: Is it lawful to heal on the sabbath day?

4 A oni mlčeli. Tedy on dosáh jeho, uzdravil a propustil.

But they held their peace. But he taking him, healed him, and sent him away.

5 A odpověděv k nim řekl: Èí z vás osel anebo vůl upadl by do studnice, a ne ihned by ho vytáhl v den sobotní?

And answering them, he said: Which of you shall have an ass or an ox fall into a pit, and will not immediately draw him out, on the sabbath day?

6 I nemohli jemu na to odpovědíti.

And they could not answer him to these things.

7 Pověděl také i ku pozvaným podobenství, (spatřiv to, kterak sobě přední místa vyvolovali, ) řka k nim:

And he spoke a parable also to them that were invited, marking how they chose the first seats at the table, saying to them:

8 Kdybys byl od někoho pozván na svadbu, nesedej na předním místě, ať by snad vzácnější nežli ty nebyl pozván od něho.

When thou art invited to a wedding, sit not down in the first place, lest perhaps one more honourable than thou be invited by him:

9 A přijda ten, kterýž tebe i onoho pozval, řekl by tobě: Dej tomuto místo. A tehdy počal bys s hanbou na posledním místě seděti.

And he that invited thee and him, come and say to thee, Give this man place: and then thou begin with shame to take the lowest place.

10 Ale když bys byl pozván, jda, posaď se na posledním místě. A kdyby přišel ten, kterýž tebe pozval, aby řekl tobě: Příteli, posedni výše, tedy budeš míti chválu před spolustolícími.

But when thou art invited, go, sit down in the lowest place; that when he who invited thee, cometh, he may say to thee: Friend, go up higher. Then shalt thou have glory before them that sit at table with thee.

11 Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.

Because every one that exalteth himself, shall be humbled; and he that humbleth himself, shall be exalted.

12 Pravil také i tomu, kterýž ho byl pozval: Když činíš oběd nebo večeři, nezov přátel svých, ani bratří svých, ani sousedů bohatých, ať by snad i oni zase nezvali tebe, a měl bys odplatu.

And he said to him also that had invited him: When thou makest a dinner or a supper, call not thy friends, nor thy brethren, nor thy kinsmen, nor thy neighbours who are rich; lest perhaps they also invite thee again, and a recompense be made to thee.

13 Ale když činíš hody, povolej chudých, chromých, kulhavých, slepých,

But when thou makest a feast, call the poor, the maimed, the lame, and the blind;

14 A blahoslavený budeš. Neboť nemají, odkud by odplatili tobě, ale budeť odplaceno při vzkříšení spravedlivých.

And thou shalt be blessed, because they have not wherewith to make thee recompense: for recompense shall be made thee at the resurrection of the just.

15 I uslyšav to jeden z přísedících, řekl jemu: Blahoslavený jest, kdož jí chléb v království Božím.

When one of them that sat at table with him, had heard these things, he said to him: Blessed is he that shall eat bread in the kingdom of God.

16 On pak řekl jemu: Èlověk jeden učinil večeři velikou, a pozval mnohých.

But he said to him: A certain man made a great supper, and invited many.

17 I poslal služebníka svého v hodinu večeře, aby řekl pozvaným: Pojďte, nebo již připraveno jest všecko.

And he sent his servant at the hour of supper to say to them that were invited, that they should come, for now all things are ready.

18 I počali se všickni spolu vymlouvati. První řekl jemu: Ves jsem koupil, a musím vyjíti a ohledati jí; prosím tebe, vymluv mne.

And they began all at once to make excuse. The first said to him: I have bought a farm, and I must needs go out and see it: I pray thee, hold me excused.

19 A druhý řekl: Patero spřežení volů koupil jsem, a jdu, abych jich zkusil; prosím tebe, vymluv mne.

And another said: I have bought five yoke of oxen, and I go to try them: I pray thee, hold me excused.

20 A jiný dí: Ženu jsem pojal, a protož nemohu přijíti.

And another said: I have married a wife, and therefore I cannot come.

21 I navrátiv se služebník, zvěstoval tyto věci pánu svému. Tedy rozhněvav se hospodář, řekl služebníku svému: Vyjdi rychle na rynky a na ulice města, a chudé, i chromé, i kulhavé, a slepé uveď sem.

And the servant returning, told these things to his lord. Then the master of the house, being angry, said to his servant: Go out quickly into the streets and lanes of the city, and bring in hither the poor, and the feeble, and the blind, and the lame.

22 I řekl služebník: Pane, stalo se, jakož jsi rozkázal, a ještěť místo jest.

And the servant said: Lord, it is done as thou hast commanded, and yet there is room.

23 Tedy řekl pán služebníku: Vyjdiž na cesty a mezi ploty, a přinuť vjíti, ať se naplní dům můj.

And the Lord said to the servant: Go out into the highways and hedges, and compel them to come in, that my house may be filled.

24 Nebo pravímť vám, že žádný z mužů těch, kteříž pozváni byli, neokusí večeře mé.

But I say unto you, that none of those men that were invited, shall taste of my supper.

25 Šli pak mnozí zástupové s ním. A on obrátiv se, řekl jim:

And there went great multitudes with him. And turning, he said to them:

26 Jde-li kdo ke mně, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateře, i ženy, i dětí, i bratří, i sestr, ano i té duše své, nemůž býti mým učedlníkem.

If any man come to me, and hate not his father, and mother, and wife, and children, and brethren, and sisters, yea and his own life also, he cannot be my disciple.

27 A kdožkoli nenese kříže svého, a jde za mnou, nemůž býti mým učedlníkem.

And whosoever doth not carry his cross and come after me, cannot be my disciple.

28 Nebo kdo z vás jest, chtěje stavěti věži, aby prve sedna, nepočetl nákladu, bude-li míti dosti k dokonání toho díla?

For which of you having a mind to build a tower, doth not first sit down, and reckon the charges that are necessary, whether he have wherewithal to finish it:

29 Aby snad, když by položil grunt, a nemohl dokonati, nepřišlo na to, že všickni to vidouce, počali by se jemu posmívati,

Lest, after he hath laid the foundation, and is not able to finish it, all that see it begin to mock him,

30 Řkouce: Tento člověk počal stavěti, a nemohl dokonati.

Saying: This man began to build, and was not able to finish.

31 Anebo který král bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prve nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti němu?

Or what king, about to go to make war against another king, doth not first sit down, and think whether he be able, with ten thousand, to meet him that, with twenty thousand, cometh against him?

32 Sic jinak, když ještě podál od něho jest, pošle posly k němu, žádaje toho, což by bylo ku pokoji.

Or else, whilst the other is yet afar off, sending an embassy, he desireth conditions of peace.

33 Tak zajisté každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem.

So likewise every one of you that doth not renounce all that he possesseth, cannot be my disciple.

34 Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude zmařena, čím bude napravena?

Salt is good. But if the salt shall lose its savour, wherewith shall it be seasoned?

35 Ani do země, ani do hnoje se nehodí; ale vyvržena bude ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.

It is neither profitable for the land nor for the dunghill, but shall be cast out. He that hath ears to hear, let him hear.