Lukáš 13
1 Byli pak tu přítomní času toho někteří, vypravujíce jemu o Galilejských, kterýchžto krev Pilát smísil s obětmi jejich.
Naʻe ʻi ai ʻae niʻihi ʻi he kuonga ko ia, naʻa nau fakahā kiate ia ʻae kau Kāleli, ʻakinautolu naʻe hui ʻaki ʻe Pailato honau toto ʻa ʻenau ngaahi feilaulau.
2 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Co mníte, že jsou ti Galilejští byli větší hříšníci nežli všickni jiní Galilejští, že takové věci trpěli?
Pea folofola ʻa Sisu, ʻo pehēange kiate kinautolu, “ʻOku mou mahalo naʻe angahala lahi ʻae kau Kāleli ko ia ʻi he kakai Kāleli kotoa pē, koeʻuhi naʻe hoko ʻae meʻa pehē kiate kinautolu?
3 Nikoli, pravímť vám. Ale nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.
ʻOku ou tala kiate kimoutolu, ʻOku ʻikai: pea kapau ʻe ʻikai te mou fakatomala, te mou malaʻia kotoa pē foki.
4 Anebo oněch osmnácte, na kteréžto upadla věže v Siloe, a zbila je, zdali se domníváte, že by oni vinni byli nad všecky lidi přebývající v Jeruzalémě?
Pe ko e toko hongofulu ma toko valu ko ia, naʻe taʻomia ʻi he holo ʻae fale leʻo ʻo Seiloame, pea mate ai ʻakinautolu, ʻoku mou mahalo ko e kau angahala lahi taha pe ʻakinautolu ʻi he kakai fulipē naʻe nofo ʻi Selūsalema?
5 Nikoli, pravím vám. Ale nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.
ʻOku ou tala kiate kimoutolu, ʻOku ʻikai: pea kapau ʻe ʻikai te mou fakatomala, te mou malaʻia kotoa pē foki.”
6 Pověděl pak toto podobenství: Èlověk jeden měl strom fíkový štípený na vinici své. I přišel, hledaje ovoce na něm, ale nenalezl.
Pea naʻa ne lea ʻaki foki ʻae fakatātā ni; “Naʻe tō ʻi he ngoue vaine ʻae tangata ʻe tokotaha ʻae ʻakau ko e fiki; pea haʻu ia ʻo kumi fua mei ai, ka naʻe ʻikai ʻilo[ia].
7 I řekl k vinaři: Aj, po tři léta již přicházím, hledaje ovoce na tom fíku, a nenalézám. Vytniž jej! Proč i tu zemi darmo kazí?
Pea toki pehē ʻe ia ki he tauhi ngoue vaine, ‘Vakai, ko e taʻu ʻe tolu kuo u haʻu ʻo kumi fua ʻi he ʻakau ko e fiki ni, kae ʻikai ʻilo [ia]: tā hifo ia; ko e hā ʻoku ne fakataʻeʻaonga ai ʻae kelekele?’
8 On pak odpověděv, řekl jemu: Pane, ponechejž ho i tohoto léta, ažť jej okopám a ohnojím,
Pea lea ia, ʻo pehēange kiate ia, ‘ʻEiki, tuku ai pe ia ʻi he taʻu ni foki, kaeʻoua ke u keli tākai, mo taufetuku [ki ai].
9 Zdali by nesl ovoce. Pakliť neponese, potom vytneš jej.
Heiʻilo ʻe toki fua ia, pea kapau ʻe ʻikai, pea ke toki tā hifo ia.’”
10 Učil pak v jedné škole jejich v den sváteční.
Pea naʻe ako ia ʻi he falelotu ʻe taha ʻi he ʻaho Sāpate.
11 A aj, byla tu žena, kteráž měla ducha nemoci osmnácte let, a byla sklíčena, a nijakž se nemohla zprostiti.
Pea vakai, naʻe ʻi ai ha fefine naʻe ʻiate ia ʻae laumālie fakamahaki ʻi he taʻu ʻe hongofulu ma valu, pea naʻe mapelu ia ki lalo, pea naʻe ʻikai ʻaupito ke faʻa tuʻu hake ia.
12 A uzřev ji Ježíš, zavolal jí k sobě, a řekl jí: Ženo, zproštěna jsi od nemoci své.
Pea ʻi he mamata ki ai ʻa Sisu, naʻa ne ui [ia], mo ne pehē kiate ia, “Fefine, kuo veteki koe mei hoʻo mahaki.”
13 I vložil na ni ruce, a ihned zdvihla se, a velebila Boha.
Pea ne hilifaki hono nima kiate ia; pea naʻe toki tuʻu totonu leva ia, mo fakamālō ki he ʻOtua.
14 Tedy kníže školní odpověděv, hněvaje se proto, že v den sváteční uzdravoval Ježíš, řekl k zástupu: Šest dní jest, v nichž náleží dělati; protož v těch dnech přicházejíce, buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.
Pea lea ʻita ange ʻae pule ʻoe falelotu, koeʻuhi naʻe fakamoʻui ʻe Sisu ʻi he ʻaho Sāpate, ʻo ne pehē ki he kakai, “ʻOku ono ʻae ʻaho ʻoku totonu ke ngāue ai ʻae kakai: ko ia mou haʻu ai ke mou moʻui, kaeʻoua ʻi he ʻaho Sāpate.”
15 I odpověděv jemu Pán, řekl: Pokrytče, zdali jeden každý z vás v den sváteční neodvazuje vola svého nebo osla od jeslí, a nevodí napájeti?
Pea folofola ange ʻae ʻEiki, ʻo pehēange kiate ia, “Ko e mālualoi koe! ʻIkai ʻoku mou taki taha vete ʻene pulu, pe ko ʻene ʻasi, mei hono tuʻunga, ʻo tataki [ia ]ke fakainu, ʻi he ʻaho Sāpate?
16 Tato pak dcera Abrahamova, kterouž byl svázal satan již osmnácte let, což neměla býti rozvázána od svazku v den sváteční?
Pea ʻe ʻikai lelei ke vete ʻi he ʻaho Sāpate, mei he haʻi ni, ʻae fefine ni, ko e ʻofefine ʻo ʻEpalahame ʻaia kuo haʻisia ʻe Sētane, ʻi he taʻu ʻe hongofulu ma valu ni?”
17 A když on to pověděl, zastyděli se všickni protivníci jeho, ale všecken lid radoval se ze všech těch slavných skutků, kteříž se dáli od něho.
Pea ʻi heʻene lea ʻaki ʻae ngaahi meʻa ni, naʻe ma hono ngaahi fili kotoa pē; kae fiefia ʻae kakai kotoa pē, koeʻuhi ko e ngaahi meʻa ongoongolelei kotoa pē kuo ne fai.
18 I řekl Ježíš: Èemu podobno jest království Boží a k čemu je přirovnám?
Pea pehē ʻe ia, “ʻOku tatau mo e hā ʻae puleʻanga ʻoe ʻOtua? Pea te u fakatatau ia ki he hā?
19 Podobno jest zrnu horčičnému, kteréžto vzav člověk, uvrhl do zahrady své. I rostlo, a učiněno jest v strom veliký, a ptactvo nebeské hnízda sobě dělali na ratolestech jeho.
ʻOku tatau ia mo e foʻi tengaʻi musita, naʻe toʻo ʻe ha tangata, ʻo lī ki heʻene ngoue, pea tupu ia, ʻo hoko ko e ʻakau lahi; pea nofo ai ʻae fanga manu ʻoe ʻatā ʻi hono ngaahi vaʻa.”
20 A opět řekl: K čemu připodobním království Boží?
Pea toe pehē ʻe ia, “Te u fakatatau ʻae puleʻanga ʻoe ʻOtua ki he hā?
21 Podobno jest kvasu, kterýžto vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až zkysalo všecko.
ʻOku tatau ia mo e meʻa fakatupu, naʻe toʻo ʻe ha fefine, ʻo fufū ʻi he fua mahoaʻa ʻe tolu, ke ʻoua ke fakatupu ʻaki kotoa pē ia.”
22 I chodil po městech a městečkách uče, bera se do Jeruzaléma.
Pea naʻe ʻalu ia ʻi he ngaahi kolo mo e potu kakai, ʻo ako, mo fononga atu ki Selūsalema.
23 I řekl jemu jeden: Pane, tuším, že jest málo těch, kteříž spaseni býti mají? On pak řekl k nim:
Pea toki pehē ʻe he tokotaha kiate ia, “ʻEiki, ko e tokosiʻi [pe ]te nau moʻui?” Pea pehē ʻe ia kiate kinautolu,
24 Snažujte se vcházeti těsnou branou; neboť (pravím vám) mnozí hledati budou vjíti, a nebudou moci,
“Fai feinga ke hū ʻi he matapā fāsiʻi: he ʻoku ou tala kiate kimoutolu, ʻE kumi ʻe he tokolahi ke hū ki ai, kae ʻikai te nau mafai.
25 Totiž když vejde hospodář, a zavře dveře, a počnete vně státi a tlouci na dveře, řkouce: Pane, Pane, otevři nám, a on odpovídaje, díť vám: Neznám vás, odkud jste:
Pea ka tuʻu hake ʻae ʻeiki ʻoe fale, ʻo tāpuni ʻae matapā, pea te mou tutuʻu leva ʻi he matapā ʻituʻa, ʻo tukituki, mo pehē [ai], ‘ʻEiki, ʻEiki, toʻo kiate kimautolu;’ pea ʻe lea ia, ʻo pehē mai kiate kimoutolu, ‘ʻOku ʻikai te u ʻilo pe ko hoʻomou haʻu mei fē:’
26 Tedy počnete říci: Jídali jsme a píjeli před tebou, a na ulicech našich jsi učil.
Pea te mou lea leva, [ʻo pehē], ‘Naʻa mau kai mo inu ʻi ho ʻao, pea naʻa ke akonaki ʻi homau ngaahi hala.’
27 I dí: Pravím vám, žeť vás neznám, odkud jste. Odejdětež ode mne všickni činitelé nepravosti.
Ka ʻe pehē ʻe ia, ‘ʻOku ou tala atu kiate kimoutolu, ʻOku ʻikai te u ʻilo pe ko hoʻomou haʻu mei fē; ʻalu ʻiate au ʻakimoutolu kotoa pē ʻoku fai angahala.’
28 Tamť bude pláč a škřipení zubů, když uzříte Abrahama a Izáka a Jákoba a všecky proroky v království Božím, sami pak sebe vyhnané ven.
ʻE ai ʻae tangi mo e fengaiʻitaki ʻoe nifo, ʻoka mou ka mamata kia ʻEpalahame, mo ʻAisake, mo Sēkope, mo e kau palōfita kotoa pē, ʻi he puleʻanga ʻoe ʻOtua, ka kuo kapusi ʻakimoutolu kituaʻā.
29 I přijdouť mnozí od východu, a od západu, a od půlnoci, i od poledne, a budou stoliti v království Božím.
Pea te nau haʻu mei he potu hahake mo hihifo, mei he tokelau mo e tonga, mo nau nofo hifo ʻi he puleʻanga ʻoe ʻOtua.
30 A aj, jsouť poslední, kteříž budou první, a jsou první, kteříž budou poslední.
Pea vakai, ʻoku ai ʻae ki mui te nau muʻomuʻa; pea ʻoku ai ʻae ki muʻa te nau muimui.”
31 A v ten den přistoupili někteří z farizeů, řkouce jemu: Vyjdi, a odejdi odsud, nebo Herodes chce tě zamordovati.
Pea naʻe haʻu ʻi he ʻaho ko ia ʻae niʻihi ʻoe kau Fālesi, ʻonau pehē kiate ia, “ʻAlu koe, pea ke mole ʻi heni: he ʻoku loto ʻa Helota ke tāmateʻi koe.”
32 I řekl jim: Jdouce, povězte lišce té: Aj, vymítám ďábly, a uzdravuji dnes a zítra, a třetího dne dokonám.
Pea pehē ʻe ia kiate kinautolu, “Mou ō, ʻo tala ki he fokisi ko ia, ‘Vakai, ko e ʻaho ni mo e ʻapongipongi ʻoku ou kapusi ai ʻae kau tēvolo, mo fai ʻae fakamoʻui, pea ʻi hono [ʻaho ]tolu te u haohaoa.’
33 Ale však musím dnes a zítra i pozejtří choditi; neboť jest nelze proroku zahynouti jinde kromě Jeruzaléma.
Ka ko e moʻoni teu ʻeveʻeva ʻi he ʻaho ni, mo e ʻapongipongi, mo e [ʻaho ]ʻoku hoko[mo ia]: koeʻuhi ʻe ʻikai tāmateʻi ha palōfita ka ʻi Selūsalema pe.
34 Jeruzaléme, Jeruzaléme, ješto morduješ proroky a kamenuješ ty, kteříž k tobě bývají posláni, kolikrát jsem chtěl shromážditi syny tvé, jako slepice kuřátka svá pod křídla? A nechtěli jste.
“ʻE Selūsalema, Selūsalema, ʻa Koe ʻoku ke tāmateʻi ʻae kau palōfita, mo ke lisingi ʻaki ʻae maka ʻakinautolu kuo fekau kiate koe, kuo tuʻo fiha ʻeku fie tānaki fakataha hoʻo fānau, ʻo hangē[ko e tānaki ]ʻe he motuʻa moa hono ʻuhiki ʻi hono lalo kapakau, ka naʻe ʻikai te mou loto[ki ai].
35 Aj, opuštěn bude dům váš a zanechán vám pustý. Ale jistě pravím vám, že nikoli mne neuzříte, ažť přijde čas, když díte: Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně.
Vakai, kuo siʻaki homou fale kiate kimoutolu ke lala: pea ko ʻeku tala moʻoni kiate kimoutolu, ʻE ʻikai te mou mamata kiate au, kaeʻoua ke mou pehē, ‘ʻOku monūʻia ia ʻoku haʻu ʻi he huafa ʻoe ʻEiki.’”
