Lukáš 13
1 Byli pak tu přítomní času toho někteří, vypravujíce jemu o Galilejských, kterýchžto krev Pilát smísil s obětmi jejich.
Titia kunba manu khan etu homoi te Jisu ke eneka khobor dise ki Pilate pora bolidan kora homoi te tai Galilee manu khan ke morai dikena taikhan laga khun bhi milai dise.
2 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Co mníte, že jsou ti Galilejští byli větší hříšníci nežli všickni jiní Galilejští, že takové věci trpěli?
Jisu taikhan ke koise, “Tumikhan bhabise naki etu Galilee manu khan dusra Galilee manu khan pora bhi bisi paapi khan ase kelemane taikhan eneka dukh paise?
3 Nikoli, pravímť vám. Ale nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.
Nohoi, Moi tumikhan ke hosa kobo. Jodi tumikhan mon naghurai, tumikhan bhi eneka he khotom hoi jabo.
4 Anebo oněch osmnácte, na kteréžto upadla věže v Siloe, a zbila je, zdali se domníváte, že by oni vinni byli nad všecky lidi přebývající v Jeruzalémě?
Aru atharo jon manu kunkhan uporte Siloam laga minar giri kene mari dise, tumikhan bhabise naki Jerusalem te thaka manu khan pora bhi taikhan he bisi paapi thakise?
5 Nikoli, pravím vám. Ale nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.
Nohoi, Moi tumikhan ke koi ase. Jodi tumikhan mon naghuraile, taikhan nisena khotom hoi jabo.”
6 Pověděl pak toto podobenství: Èlověk jeden měl strom fíkový štípený na vinici své. I přišel, hledaje ovoce na něm, ale nenalezl.
Titia Jisu ekta dristanto koise, “Ekjon manu tai laga bagan te dimoru ghas rupaisile, aru tai etu ghas te phol bisarikena jaise, kintu eku pa-a nai.
7 I řekl k vinaři: Aj, po tři léta již přicházím, hledaje ovoce na tom fíku, a nenalézám. Vytniž jej! Proč i tu zemi darmo kazí?
Titia tai bagan sa-a manu ke koise, ‘Sabi, tin saal moi etu ghas te phol bisari kene ahise, kintu eku pa-a nai. Etu ke kati dibi. Etu mati to kele nuksan koribo?’
8 On pak odpověděv, řekl jemu: Pane, ponechejž ho i tohoto léta, ažť jej okopám a ohnojím,
Titia noukar pora malik ke eneka jowab dise, ‘Probhu, etu saal nimite chari dibi, moi aru ekbar bhal pora etu ghas to mol dikene sabo.
9 Zdali by nesl ovoce. Pakliť neponese, potom vytneš jej.
Jodi etu ghas pora etu somoi nisena te phol diye, to bhal ase, kintu jodi etu pora bhal phol diya nai koile, apuni etu ghas to kati dibi!’”
10 Učil pak v jedné škole jejich v den sváteční.
Aru ek Bisram dinte Jisu mondoli khan te hikai thakise,
11 A aj, byla tu žena, kteráž měla ducha nemoci osmnácte let, a byla sklíčena, a nijakž se nemohla zprostiti.
Aru ta te ekjon mahila atharo saal pora komjur laga atma thakise, tai laga komor to tera thakise aru ekdom sidha koribo napari kene thakise.
12 A uzřev ji Ježíš, zavolal jí k sobě, a řekl jí: Ženo, zproštěna jsi od nemoci své.
Aru jitia Jisu taike dikhise, Tai usorte mati kene koise, “Mahila, tumi laga komjur pora tumi mukti paise.”
13 I vložil na ni ruce, a ihned zdvihla se, a velebila Boha.
Titia Jisu tai laga hath etu mahila uporte rakhise, aru etu homoi te tai sida hoi jaise aru tai Isor ke dhanyavad dise.
14 Tedy kníže školní odpověděv, hněvaje se proto, že v den sváteční uzdravoval Ježíš, řekl k zástupu: Šest dní jest, v nichž náleží dělati; protož v těch dnech přicházejíce, buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.
Kintu mondoli te thaka cholawta khan bhal pa-a nai aru Jisu pora Bisram dinte changai kaam kora nimite manu khan ke koise, “Choi din tak kaam kori bole dorkar ase. Etu homoi te he bhal hobole ahibi, kintu Bisram dinte nahibi.”
15 I odpověděv jemu Pán, řekl: Pokrytče, zdali jeden každý z vás v den sváteční neodvazuje vola svého nebo osla od jeslí, a nevodí napájeti?
Kintu Probhu taikhan ke koise, “Dhongi khan! Tumikhan Bisram dinte tumikhan laga guru, saguli khan ke tai laga ghor pora ulaikene pani khabole loi najai naki?
16 Tato pak dcera Abrahamova, kterouž byl svázal satan již osmnácte let, což neměla býti rozvázána od svazku v den sváteční?
Etu mahila, Abraham laga khandan pora ahise, junke Saitan para atharo saal tak bandhi kene rakhise, tenehoile taike Bisram dinte khuli nadibo lage naki?”
17 A když on to pověděl, zastyděli se všickni protivníci jeho, ale všecken lid radoval se ze všech těch slavných skutků, kteříž se dáli od něho.
Jitia Tai etu kotha kori kene khotom hoise, jun Jisu ke ghusa kori thakise taikhan sorom lagi jaise, kintu sob manu khan khushi kori kene dhanyavad di thakise juntu kaam Tai kori kene dikhai diya karone.
18 I řekl Ježíš: Èemu podobno jest království Boží a k čemu je přirovnám?
Titia Jisu koise, “Isor laga rajyo to kineka ase, aru Moi etu ke ki logote tulona koribo?
19 Podobno jest zrnu horčičnému, kteréžto vzav člověk, uvrhl do zahrady své. I rostlo, a učiněno jest v strom veliký, a ptactvo nebeské hnízda sobě dělali na ratolestech jeho.
Etu ekta sorso dana nisena ase jineka ekjon manu pora loi kene tai laga kheti te phelaise, aru etu dangor ghas hoi jaise, aru ta te chiriya khan bhi ahikena ghor bonaise.”
20 A opět řekl: K čemu připodobním království Boží?
Aru Tai koise, “Isor laga rajyo to ki logote tulona koribo?
21 Podobno jest kvasu, kterýžto vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až zkysalo všecko.
Ekjon mahila pora tin kilo atta te khomir hali dise, jitia tak etu phuli najai.”
22 I chodil po městech a městečkách uče, bera se do Jeruzaléma.
Aru Jisu nogor aru bosti khan te jai kene hikai thakise aru Jerusalem te jabo nimite taiyar kori thakise.
23 I řekl jemu jeden: Pane, tuším, že jest málo těch, kteříž spaseni býti mají? On pak řekl k nim:
Etiya ekjon pora Taike hudise, “Probhu, jun poritran pai ase taikhan olop jon he ase naki?” Titia Tai taikhan ke koise,
24 Snažujte se vcházeti těsnou branou; neboť (pravím vám) mnozí hledati budou vjíti, a nebudou moci,
“Etu chutu rasta te jabole nimite dukh koribi, kelemane Moi tumikhan ke koi ase, bisi manu etu te ghusi bole kosis koribo, kintu ghusi bole na paribo.
25 Totiž když vejde hospodář, a zavře dveře, a počnete vně státi a tlouci na dveře, řkouce: Pane, Pane, otevři nám, a on odpovídaje, díť vám: Neznám vás, odkud jste:
Jitia ghor laga malik pora dorwaja to bondh kori dibo, titia tumi dorja to marikena kobo, ‘Probhu, moi khan nimite khuli bhi.’ Kintu tai tumikhan ke kobo, ‘Moi tumikhan ke najane, aru tumikhan kot pora ase.’
26 Tedy počnete říci: Jídali jsme a píjeli před tebou, a na ulicech našich jsi učil.
Titia tumi he kobo, ‘Amikhan Apuni logote bohi kene eke logote khai sele, aru Apuni amikhan laga jagate ahikena sikhai dise.’
27 I dí: Pravím vám, žeť vás neznám, odkud jste. Odejdětež ode mne všickni činitelé nepravosti.
Titia Tai kobo, ‘Moi tumikhan ke koi ase, Moi tumikhan kot pora ahise najane. Moi usor pora dur hoi jabi sob biya kaam kora khan!’
28 Tamť bude pláč a škřipení zubů, když uzříte Abrahama a Izáka a Jákoba a všecky proroky v království Božím, sami pak sebe vyhnané ven.
Etu jagate, kanda he thakibo, aru dath chababo aru jitia Abraham, Isaac aru Jacob aru sob bhabobadi khan ke Isor laga rajyo to dikhibo, kintu etu pora tumikhan ke bahar te phelai dibo.
29 I přijdouť mnozí od východu, a od západu, a od půlnoci, i od poledne, a budou stoliti v království Božím.
Taikhan purab, paschim, uttor aru dakshin pora ahikena Isor laga rajyote bohibo.
30 A aj, jsouť poslední, kteříž budou první, a jsou první, kteříž budou poslední.
Aru sabi, kun manu pichete thakise taikhan age te ase, aru kunba jun age te ase, taikhan pichete hoi jabo.”
31 A v ten den přistoupili někteří z farizeů, řkouce jemu: Vyjdi, a odejdi odsud, nebo Herodes chce tě zamordovati.
Etu homoi te, kunba Pharisee khan Tai usorte ahikena koise, “Amikhan ke chari bhi aru yate pora jai jabi, kelemane Herod tumike morai dibole bisari ase.”
32 I řekl jim: Jdouce, povězte lišce té: Aj, vymítám ďábly, a uzdravuji dnes a zítra, a třetího dne dokonám.
Jisu taikhan ke koise, “Jai kene utu siyal Herod ke kobi, ‘Sabi, Moi bhoot khan ke khedai dise aru bemar khan ke aji aru kali bhal korise, aru tin din pichete Moi laga lakshya punchi jabo.’
33 Ale však musím dnes a zítra i pozejtří choditi; neboť jest nelze proroku zahynouti jinde kromě Jeruzaléma.
Jineka hoile bhi Moi kaam kori thakibo, aji, kali aru aha dinte bhi, kele koile Jerusalem te bhabobadi khan harai ja-a to bhal nai.
34 Jeruzaléme, Jeruzaléme, ješto morduješ proroky a kamenuješ ty, kteříž k tobě bývají posláni, kolikrát jsem chtěl shromážditi syny tvé, jako slepice kuřátka svá pod křídla? A nechtěli jste.
Oh Jerusalem, Jerusalem, kun he bhabobadi khan ke morai diye aru tumikhan usorte ahile pathor pora mari kene pathai diye. Moi kiman itcha korise tumikhan laga bacha khan ke eke logote rakhibole nimite jineka ekta murgi tai laga bacha khan ke pakhi nichete rakhe. Kintu tumikhan etu itcha nakore.
35 Aj, opuštěn bude dům váš a zanechán vám pustý. Ale jistě pravím vám, že nikoli mne neuzříte, ažť přijde čas, když díte: Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně.
Sabi, tumikhan laga ghor to khali hoi jaise. Kile Moi kobo, tumikhan Moike aru nadikhibo etu homoi naha tak, jitia tumikhan kobo, ‘Asirbad pabo jun Probhu laga naam te ahise.’”
