Lukáš 13
1 Byli pak tu přítomní času toho někteří, vypravujíce jemu o Galilejských, kterýchžto krev Pilát smísil s obětmi jejich.
And sum men weren present in that tyme, that telden to hym of the Galileis, whos blood Pilat myngide with the sacrificis of hem.
2 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Co mníte, že jsou ti Galilejští byli větší hříšníci nežli všickni jiní Galilejští, že takové věci trpěli?
And he answeride, and seide to hem, Wenen ye, that these men of Galile weren synneris more than alle Galilees, for thei suffriden siche thingis?
3 Nikoli, pravímť vám. Ale nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.
Y seie to you, nay; alle ye schulen perische in lijk manere, but ye han penaunce.
4 Anebo oněch osmnácte, na kteréžto upadla věže v Siloe, a zbila je, zdali se domníváte, že by oni vinni byli nad všecky lidi přebývající v Jeruzalémě?
And as tho eiytetene, on which the toure in Siloa fel doun, and slowe hem, gessen ye, for thei weren dettouris more than alle men that dwellen in Jerusalem?
5 Nikoli, pravím vám. Ale nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.
Y seie to you, nai; but also `ye alle schulen perische, if ye doon not penaunce.
6 Pověděl pak toto podobenství: Èlověk jeden měl strom fíkový štípený na vinici své. I přišel, hledaje ovoce na něm, ale nenalezl.
And he seide this liknesse, A man hadde a fige tre plauntid in his vynyerd, and he cam sekynge fruyt in it, and foond noon.
7 I řekl k vinaři: Aj, po tři léta již přicházím, hledaje ovoce na tom fíku, a nenalézám. Vytniž jej! Proč i tu zemi darmo kazí?
And he seide to the tilier of the vynyerd, Lo! thre yeeris ben, sithen Y come sekynge fruyt in this fige tre, and Y fynde noon; therfor kitte it doun, whereto ocupieth it the erthe?
8 On pak odpověděv, řekl jemu: Pane, ponechejž ho i tohoto léta, ažť jej okopám a ohnojím,
And he answerynge seide to hym, Lord, suffre it also this yeer, the while Y delue aboute it, and Y schal donge it;
9 Zdali by nesl ovoce. Pakliť neponese, potom vytneš jej.
if it schal make fruyt, if nay, in tyme comynge thou schalt kitte it doun.
10 Učil pak v jedné škole jejich v den sváteční.
And he was techinge in her synagoge in the sabatis.
11 A aj, byla tu žena, kteráž měla ducha nemoci osmnácte let, a byla sklíčena, a nijakž se nemohla zprostiti.
And lo! a womman, that hadde a spirit of sijknesse eiytene yeeris, and was crokid, and `nethir ony maner myyte loke vpward.
12 A uzřev ji Ježíš, zavolal jí k sobě, a řekl jí: Ženo, zproštěna jsi od nemoci své.
Whom whanne Jhesus hadde seyn, he clepide to hym, and seide to hir, Womman, thou art delyuerid of thi sijknesse.
13 I vložil na ni ruce, a ihned zdvihla se, a velebila Boha.
And he settide on hir his hoondis, and anoon sche stood upriyt, and glorifiede God.
14 Tedy kníže školní odpověděv, hněvaje se proto, že v den sváteční uzdravoval Ježíš, řekl k zástupu: Šest dní jest, v nichž náleží dělati; protož v těch dnech přicházejíce, buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.
And the prince of the synagoge answerde, hauynge dedeyn for Jhesus hadde heelid in the sabat; and he seide to the puple, Ther ben sixe dayes, in whiche it bihoueth to worche; therfor come ye in these, and `be ye heelid, and not in the daie of sabat.
15 I odpověděv jemu Pán, řekl: Pokrytče, zdali jeden každý z vás v den sváteční neodvazuje vola svého nebo osla od jeslí, a nevodí napájeti?
But the Lord answeride to hym, and seide, Ypocrite, whether ech of you vntieth not in the sabat his oxe, or asse, fro the cratche, and ledith to watir?
16 Tato pak dcera Abrahamova, kterouž byl svázal satan již osmnácte let, což neměla býti rozvázána od svazku v den sváteční?
Bihofte it not this douytir of Abraham, whom Satanas hath boundun, lo! eiytetene yeeris, to be vnboundun of this boond in the dai of the sabat?
17 A když on to pověděl, zastyděli se všickni protivníci jeho, ale všecken lid radoval se ze všech těch slavných skutků, kteříž se dáli od něho.
And whanne he seide these thingis, alle hise aduersaries weren aschamed, and al the puple ioiede in alle thingis, that weren gloriousli don of hym.
18 I řekl Ježíš: Èemu podobno jest království Boží a k čemu je přirovnám?
Therfor he seide, To what thing is the kyngdom of God lijk? and to what thing schal Y gesse it to be lijk?
19 Podobno jest zrnu horčičnému, kteréžto vzav člověk, uvrhl do zahrady své. I rostlo, a učiněno jest v strom veliký, a ptactvo nebeské hnízda sobě dělali na ratolestech jeho.
It is lijk to a corn of seneuey, which a man took, and cast in to his yerd; and it wax, and was maad in to a greet tree, and foulis of the eire restiden in the braunchis therof.
20 A opět řekl: K čemu připodobním království Boží?
And eft soone he seide, To what thing schal Y gesse the kyngdom of God lijk?
21 Podobno jest kvasu, kterýžto vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až zkysalo všecko.
It is lijk to sourdouy, that a womman took, and hidde it `in to thre mesuris of mele, til al were sourid.
22 I chodil po městech a městečkách uče, bera se do Jeruzaléma.
And he wente bi citees and castels, techynge and makynge a iourney in to Jerusalem.
23 I řekl jemu jeden: Pane, tuším, že jest málo těch, kteříž spaseni býti mají? On pak řekl k nim:
And a man seide to hym, Lord, if there ben fewe, that ben saued? And he seide to hem,
24 Snažujte se vcházeti těsnou branou; neboť (pravím vám) mnozí hledati budou vjíti, a nebudou moci,
Stryue ye to entre bi the streite yate; for Y seie to you, many seken to entre, and thei schulen not mowe.
25 Totiž když vejde hospodář, a zavře dveře, a počnete vně státi a tlouci na dveře, řkouce: Pane, Pane, otevři nám, a on odpovídaje, díť vám: Neznám vás, odkud jste:
For whanne the hosebonde man is entrid, and the dore is closid, ye schulen bigynne to stonde with out forth, and knocke at the dore, and seie, Lord, opyn to vs. And he schal answere, and seie to you, Y knowe you not, of whennus ye ben.
26 Tedy počnete říci: Jídali jsme a píjeli před tebou, a na ulicech našich jsi učil.
Thanne ye schulen bigynne to seye, We han etun bifor thee and drunkun, and in oure streetis thou hast tauyt.
27 I dí: Pravím vám, žeť vás neznám, odkud jste. Odejdětež ode mne všickni činitelé nepravosti.
And he schal seie to you, Y know you not, of whennus ye ben; go awei fro me, alle ye worcheris of wickidnesse.
28 Tamť bude pláč a škřipení zubů, když uzříte Abrahama a Izáka a Jákoba a všecky proroky v království Božím, sami pak sebe vyhnané ven.
There schal be wepyng and gruntyng of teeth, whanne ye schulen se Abraham, and Isaac, and Jacob, and alle the prophetis in the kyngdom of God; and you to be put out.
29 I přijdouť mnozí od východu, a od západu, a od půlnoci, i od poledne, a budou stoliti v království Božím.
And thei schulen come fro the eest and west, and fro the north and south, and schulen sitte `at the mete in the rewme of God.
30 A aj, jsouť poslední, kteříž budou první, a jsou první, kteříž budou poslední.
And lo! thei that weren the firste, ben the laste; and thei that weren the laste, ben the firste.
31 A v ten den přistoupili někteří z farizeů, řkouce jemu: Vyjdi, a odejdi odsud, nebo Herodes chce tě zamordovati.
In that day sum of the Farisees camen nyy, and seiden to hym, Go out, and go fro hennus, for Eroude wole sle thee.
32 I řekl jim: Jdouce, povězte lišce té: Aj, vymítám ďábly, a uzdravuji dnes a zítra, a třetího dne dokonám.
And he seide to hem, Go ye, and seie to that foxe, Lo! Y caste out feendis, and Y make perfitli heelthis, to dai and to morew, and the thridde dai Y am endid.
33 Ale však musím dnes a zítra i pozejtří choditi; neboť jest nelze proroku zahynouti jinde kromě Jeruzaléma.
Netheles it bihoueth me to dai, and to morewe, and the dai that sueth, to walke; for it fallith not a profete to perische out of Jerusalem.
34 Jeruzaléme, Jeruzaléme, ješto morduješ proroky a kamenuješ ty, kteříž k tobě bývají posláni, kolikrát jsem chtěl shromážditi syny tvé, jako slepice kuřátka svá pod křídla? A nechtěli jste.
Jerusalem, Jerusalem, that sleest profetis, and stonest hem that ben sent to thee, hou ofte wolde Y gadre togider thi sones, as a brid gaderith his nest vndur fethris, and thou woldist not.
35 Aj, opuštěn bude dům váš a zanechán vám pustý. Ale jistě pravím vám, že nikoli mne neuzříte, ažť přijde čas, když díte: Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně.
Lo! youre hous schal be left to you desert. And Y seie to you, that ye schulen not se me, til it come, whanne ye schulen seie, Blessid is he, that cometh in the name of the Lord.
