Jób 6

1 Odpovídaje pak Job, řekl:

Então Job respondeu, e disse:

2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.

Oh se a minha mágoa retamente se pesasse, e a minha miséria juntamente se alçasse numa balança!

3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.

Porque na verdade mais pesada seria, do que a areia dos mares: por isso é que as minhas palavras se me afogam.

4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.

Porque as flechas do Todo-poderoso estão em mim, cujo ardente veneno me chupa o espírito: os terrores de Deus se armam contra mim.

5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?

Porventura zurrará o jumento montez junto à relva? ou berrará o boi junto ao seu pasto?

6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?

Ou comer-se-á sem sal o que é insípido? ou haverá gosto na clara do ovo?

7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.

A minha alma recusa toca-lo, pois é como a minha comida fastienta.

8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,

Quem dera que se cumprisse o meu desejo, e que Deus me desse o que espero!

9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.

E que Deus quizesse quebrantar-me, e soltasse a sua mão, e me acabasse!

10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.

Isto ainda seria a minha consolação, e me refrigeraria no meu tormento, não me perdoando ele; porque não ocultei as palavras do santo.

11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?

Qual é a minha força, para que eu espere? ou qual é o meu fim, para que prolongue a minha vida?

12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?

É porventura a minha força a força de pedra? Ou é de cobre a minha carne?

13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,

Ou não está em mim a minha ajuda? ou desamparou-me a verdadeira sabedoria?

14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?

Ao que está aflito devia o amigo mostrar compaixão, ainda ao que deixasse o temor do Todo-poderoso.

15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,

Meus irmãos aleivosamente me falaram, como um ribeiro, como a torrente dos ribeiros que passam.

16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.

Que estão encobertos com a geada, e neles se esconde a neve.

17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.

No tempo em que se derretem com o calor se desfazem, e em se aquentando, desaparecem do seu lugar.

18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.

Desviam-se as veredas dos seus caminhos: sobem ao vácuo, e perecem.

19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,

Os caminhantes de Tema os veem; os passageiros de Sheba olham para eles.

20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.

Foram envergonhados, por terem confiado e, chegando ali, se confundem.

21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.

Agora sois semelhantes a eles: vistes o terror, e temestes.

22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?

Disse-vos eu: dai-me ou oferecei-me da vossa fazenda presentes?

23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?

Ou livrai-me das mãos do opressor? ou redemi-me das mãos dos tiranos?

24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.

Ensinai-me, e eu me calarei: e dai-me a entender em que errei.

25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?

Oh! quão fortes são as palavras da boa razão! mas que é o que argui a vossa arguição?

26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?

Porventura buscareis palavras para me repreenderdes, visto que as razões do desesperado estão como vento?

27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.

Mas antes lançais sortes sobre o órfão; e cavais uma cova para o vosso amigo.

28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.

Agora pois, se sois servidos, virai-vos para mim; e vede se minto em vossa presença.

29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.

Voltai pois, não haja iniquidade: tornai-vos, digo, que ainda a minha justiça aparecerá nisso.

30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?

Há porventura iniquidade na minha língua? Ou não poderia o meu paladar dar a entender as minhas misérias?