Jób 41

1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?

Kann du fiska krokodillen, binda tunga hans med taum,

2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?

Draga snor i gjenom nosi, hogga krok i kjaken hans?

3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?

Vil han tigga um nåde, tala mjuke ord til deg?

4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?

Tru han vil gjera samband med deg og din træl for alltid verta?

5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?

Kann du han som leikfugl halda for smågjentorne i band?

6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?

Handlar fiskarlag med honom, skiftar ut til kræmarar?

7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?

Kann hans hud med spjot du fylla, og hans hovud med harpunar?

8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.

Berre prøv - du skal det minnast; enn ein gong du gjer det ikkje!

9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?

Kvar og ein vil missa voni, verta feld ved syni av han.

10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?

Ingen torer eggja honom; kven kann då mot meg reisa?

11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.

Kven gav meg, so eg gjev att? Under himmeln alt eg eig.

12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.

Ei eg tegjer um hans lemer, um hans sterke, væne bygnad.

13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?

Kven hev drege brynja av han, Gjenge inn i duble tanngard?

14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.

Kven hev opna kjakeporten? Rædsla kring hans tenner ligg.

15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.

Sterke er hans skjolde-rader, feste med ei fast forsigling.

16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.

Tett dei ligg innåt kvarandre, ingi luft slepp millom deim.

17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.

Eine skjolden i den andre heng i hop, skilst ikkje åt.

18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.

Ljos ifrå hans njosing strålar, augo skin som morgonroden.

19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.

Or hans gap skyt brandar fram, gneistar sprutar derifrå.

20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.

Or hans nasar stig det røyk, liksom eim or kjel som kokar.

21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.

Anden hans set eld på kol, logen ut or gapet stend.

22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.

I hans nakke styrken bur, rædsla spring framfor hans åsyn.

23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.

Tette sit kjøtvalkarne, støypte fast urikkelg.

24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.

Hjarta hans er hardt som stein, fast som understein i kverni.

25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.

Kjempor ræddast når han ris, misser både mod og hugs;

26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.

Sverd vil ikkje bita på, ikkje skot med spjot og pil.

27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.

Jarn agtar han liksom strå, kopar nett som fauskeved.

28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.

Ei han vik for bogesonen; stein frå slyngja vert som halm,

29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.

og stridsklubba vert som strå, og han lær åt spjot som susar.

30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.

Under han er kvasse broddar, spor dei set som treskjeslede.

31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.

Djupet kokar som ei gryta, sjøen som ein salvekjel.

32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.

Vegen lyser etter honom, djupet skin som sylverhår.

33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.

Liken hans på jord ei finst, denne skapning utan ræddhug.

34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.

Han ser ned på alt som høgt er, konge yver alle kaute.»