Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Então respondeu Eliphaz o temanita, e disse:
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
Se intentarmos falar-te, enfadar-te-ás? mas quem poderia conter as palavras?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
Eis que ensinaste a muitos, e esforçaste as mãos fracas.
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
As tuas palavras levantaram os que tropeçavam e os joelhos desfalecentes fortificaste.
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
Mas agora a ti te vem, e te enfadas: e, tocando-te a ti, te perturbas.
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
Porventura não era o teu temor de Deus a tua confiança, e a tua esperança a sinceridade dos teus caminhos?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
Lembra-te agora qual é o inocente que jamais perecesse? e onde foram os sinceros destruídos?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
Como eu tenho visto, os que lavram iniquidade, e semeam trabalho segam o mesmo.
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
Com o bafo de Deus perecem; e com o assopro da sua ira se consomem.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
O bramido do leão, e a voz do leão feroz, e os dentes dos leõezinhos se quebrantam.
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
Perece o leão velho, porque não há preza; e os filhos da leoa andam esparzidos.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
Uma palavra se me disse em segredo; e os meus ouvidos perceberam um sussurro dela.
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
Entre imaginações de visões da noite, quando cai sobre os homens o sono profundo;
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
Sobreveiu-me o espanto e o tremor, e todos os meus ossos estremeceram.
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
Então um espírito passou por diante de mim; fêz-me arrepiar os cabelos da minha carne;
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
Parou ele, porém não conheci a sua feição; um vulto estava diante dos meus olhos: e, calando-me, ouvi uma voz que dizia:
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
Seria porventura o homem mais justo do que Deus? seria porventura o varão mais puro do que o seu criador?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
Eis que nos seus servos não confiaria, e aos seus anjos imputaria loucura:
19 Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
Quanto menos naqueles que habitam em casas de lodo, cujo fundamento está no pó, e são machucados como a traça!
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
Desde a manhã até à tarde são despedaçados: e eternamente perecem sem que disso se faça caso.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
Porventura se não passa com eles a sua excelência? morrem, porém sem sabedoria.
