Jób 16

1 A odpovídaje Job, řekl:

Bvt Iob answered, and said,

2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.

I haue oft times heard such things: miserable comforters are ye all.

3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?

Shall there be none ende of wordes of winde? or what maketh thee bold so to answere?

4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?

I could also speake as yee doe: (but woulde God your soule were in my soules stead) I could keepe you company in speaking, and could shake mine head at you,

5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.

But I woulde strengthen you with my mouth, and the comfort of my lips should asswage your sorowe.

6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.

Though I speake, my sorow can not be asswaged: though I cease, what release haue I?

7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.

But now hee maketh mee wearie: O God, thou hast made all my congregation desolate,

8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.

And hast made me full of wrinkles which is a witnesse thereof, and my leannes ryseth vp in me, testifying the same in my face.

9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.

His wrath hath torne me, and hee hateth me, and gnasheth vpon mee with his teeth: mine enemie hath sharpened his eyes against me.

10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.

They haue opened their mouthes vpon me, and smitten me on the cheeke in reproch; they gather themselues together against me.

11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.

God hath deliuered me to the vniust, and hath made mee to turne out of the way by the hands of the wicked.

12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.

I was in welth, but he hath brought me to nought: he hath taken me by the necke, and beaten me, and set me as a marke for himselfe.

13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.

His archers compasse mee rounde about: he cutteth my reines, and doth not spare, and powreth my gall vpon the ground.

14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.

He hath broken me with one breaking vpon another, and runneth vpon me like a gyant.

15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.

I haue sowed a sackcloth vpon my skinne, and haue abased mine horne vnto the dust.

16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.

My face is withered with weeping, and the shadow of death is vpon mine eyes,

17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.

Though there be no wickednesse in mine hands, and my prayer be pure.

18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.

O earth, couer not thou my blood, and let my crying finde no place.

19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.

For lo, now my witnesse is in the heauen, and my record is on hie.

20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.

My friends speake eloquently against me: but mine eye powreth out teares vnto God.

21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.

Oh that a man might pleade with God, as man with his neighbour!

22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.

For the yeeres accounted come, and I shall go the way, whence I shall not returne.