Jób 11

1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:

A Sofar Namaæanin odgovori i reèe:

2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?

Zar na mnoge rijeèi nema odgovora? ili æe èovjek govorljiv ostati prav?

3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.

Hoæe li tvoje laži umuèkati ljude? i kad se ti rugaš, zar te neæe niko posramiti?

4 Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.

Jer si rekao: èista je nauka moja, i èist sam pred oèima tvojim.

5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,

Ali kad bi Bog progovorio i usne svoje otvorio na te,

6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.

I pokazao ti tajne mudrosti, jer ih je dvojinom više, poznao bi da te Bog kara manje nego što zaslužuje tvoje bezakonje.

7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?

Možeš li ti tajne Božije dokuèiti, ili dokuèiti savršenstvo svemoguæega?

8 Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? (Sheol h7585)

To su visine nebeske, šta æeš uèiniti? dublje je od pakla, kako æeš poznati? (Sheol h7585)

9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.

Duže od zemlje, šire od mora.

10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?

Da prevrati, ili zatvori ili sabere, ko æe mu braniti?

11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?

Jer zna ništavilo ljudsko, i videæi nevaljalstvo zar neæe paziti?

12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.

Èovjek bezuman postaje razuman, premda se èovjek raða kao divlje magare.

13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;

Da ti upraviš srce svoje i podigneš ruke svoje k njemu,

14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:

Ako je bezakonje u ruci tvojoj, da ga ukloniš, i ne daš da nepravda bude u šatorima tvojim,

15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.

Tada æeš podignuti lice svoje bez mane i stajaæeš tvrdo i neæeš se bojati;

16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.

Zaboraviæeš muku, kao vode koja proteèe opominjaæeš je se;

17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.

Nastaæe ti vrijeme vedrije nego podne, sinuæeš, biæeš kao jutro;

18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.

Uzdaæeš se imajuæi nadanje, zakopaæeš se, i mirno æeš spavati.

19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.

Ležaæeš, i niko te neæe plašiti, i mnogi æe ti se moliti.

20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.

Ali oèi æe bezbožnicima išèiljeti, i utoèišta im neæe biti, i nadanje æe im biti izdisanje.