Izaiáš 3

1 Nebo aj, Pán, Hospodin zástupů, odejme od Jeruzaléma a Judy hůl a podporu, všelijakou hůl chleba a všelikou podporu vody,

Jer gle, Gospod, Gospod nad vojskama uzeæe Jerusalimu i Judi potporu i pomoæ, svaku potporu u hljebu i svaku potporu u vodi,

2 Silného i muže válečného, soudce i proroka, mudrce i starce,

Junaka i vojnika, sudiju i proroka, i mudarca i starca,

3 Padesátníka i počestného, i rádci, i vtipného řemeslníka, i výmluvného,

Pedesetnika i ugledna èovjeka, i savjetnika i vješta umjetnika i èovjeka rjeèita.

4 A dám jim děti za knížata; děti, pravím, panovati budou nad nimi.

I daæu im knezove mladiæe, i djeca æe im biti gospodari.

5 I bude ssužovati v lidu jeden druhého, a bližní bližního svého; zpurně se postaví dítě proti starci, a chaterný proti vzácnému.

I èiniæe silu u narodu jedan drugome i svaki bližnjemu svojemu; dijete æe ustajati na starca i nepošten èovjek na poštena.

6 Pročež se chopí jeden každý bratra svého z domu otce svého, a dí: Máš oděv, knížetem naším budeš, a pád tento zdrž rukou svou.

I èovjek æe uhvatiti brata svojega iz kuæe oca svojega govoreæi: imaš haljinu, budi nam knez, ovaj rasap neka je pod tvojom rukom.

7 Ale on přisáhne v ten den, řka: Nebuduť vázati těch ran, nebo v domě mém není chleba ani oděvu; neustanovujtež mne knížetem lidu.

A on æe se zakleti u onaj dan govoreæi: neæu biti ljekar, niti imam kod kuæe hljeba ni haljine, ne postavljajte me knezom narodu.

8 Nebo se obořil Jeruzalém, a Juda padl, proto že jazyk jejich a skutkové jejich jsou proti Hospodinu, k dráždění očí slávy jeho.

Jer se obori Jerusalim i Juda pade, jer se jezik njihov i djela njihova protive Gospodu da draže oèi slave njegove.

9 Nestydatost tváři jejich svědčí proti nim; hřích zajisté svůj jako Sodomští ohlašují, a netají. Běda duši jejich, nebo sami na sebe uvodí zlé.

Što se vidi na licu njihovu svjedoèi na njih, razglašuju grijeh svoj kao Sodom, ne taje; teško duši njihovoj! jer sami sebi èine zlo.

10 Rcete spravedlivému: Dobře bude; nebo ovoce skutků svých jísti bude.

Recite pravedniku da æe mu dobro biti, jer æe jesti plod od djela svojih.

11 Ale běda bezbožnému, zle bude; nebo odplata rukou jeho dána jemu bude.

Teško bezbožniku! zlo æe mu biti, jer æe mu se naplatiti ruke njegove.

12 Lidu mého knížata jsou děti, a ženy panují nad ním. Lide můj, kteříž tě vodí, svodí tě, a cestu stezek tvých ukrývají.

Narodu mojemu èine silu djeca, i žene su im gospodari. Narode moj! koji te vode, zavode te, i kvare put hoda tvojega.

13 Stojíť Hospodin k rozsudku, stojí, pravím, k rozsudku s lidmi.

Ustaje Gospod na parbu, stoji da sudi narodima.

14 Hospodin k soudu přijde proti starším lidu svého a knížatům jejich, a dí: Vy jste pohubili vinici mou, loupež chudého jest v domích vašich.

Gospod æe doæi na sud sa starješinama naroda svojega i s knezovima njegovijem, jer vi potrste vinograd, grabež od siromaha u vašim je kuæama.

15 Proč vy nuzíte lid můj, a tváře chudých zahanbujete? praví Pán, Hospodin zástupů.

Zašto gazite narod moj i lice siromasima satirete? govori Gospod, Gospod nad vojskama.

16 I dí Hospodin: Proto že se pozdvihují dcery Sionské, a chodí s vytaženým krkem, a pasou očima, protulujíce se, a zdrobna kráčejíce, i nohama svýma lákají,

Još govori Gospod: što se poniješe kæeri Sionske i idu opružena vrata i namigujuæi oèima, sitno koraèaju i zvekeæu nogama,

17 Protož okydne Pán prašivinou vrch hlavy dcer Sionských, a Hospodin hanbu jejich obnaží.

Zato æe Gospod uèiniti da oæelavi tjeme kæerima Sionskim, i otkriæe Gospod golotinju njihovu.

18 V ten den odejme Pán okrasu těch nástrah, totiž paučníky a halže,

Tada æe Gospod skinuti nakit s obuæe i vezove i mjeseèiæe,

19 Jablka zlatá a spinadla a čepce,

Nizove i lanèiæe i trepetljike,

20 Biréty a zápony, tkanice, punty a náušnice,

Ukosnike i podveze i pojase i stakalca mirisna i oboce,

21 Prsteny a náčelníky,

Prstene i poèeonike,

22 Proměnná roucha, i plášťky, i roušky, i vačky,

Sveèane haljine i ogrtaèe i prijevjese i toboce,

23 I zrcadla, i čechlíky, i věnce, i šlojíře.

I ogledala i košuljice i oglavlja i pokrivala.

24 A budeť místo vonných věcí hnis, a místo pasů roztržení, a místo strojení kadeří lysina, a místo širokého podolku bude přepásání pytlem, obhoření pak místo krásy.

I mjesto mirisa biæe smrad, i mjesto pojasa raspojasina, mjesto pletenica æela, mjesto širokih skuta pripasana vreæa, i mjesto ljepote ogorjelina.

25 Muži tvoji od meče padnou, a silní tvoji v boji.

Tvoji æe ljudi pasti od maèa i junaci tvoji u ratu.

26 I budou plakati a kvíliti brány jeho, a spustlý na zemi seděti bude.

I tužiæe i plakaæe vrata njegova, a on æe pust ležati na zemlji.