Izaiáš 2

1 Slovo, kteréž viděl Izaiáš syn Amosův o Judovi a Jeruzalému.

Visão que viu Isaias, filho de Amós, no tocante a Judá e a Jerusalém:

2 I stane se v posledních dnech, že utvrzena bude hora domu Hospodinova na vrchu hor, a vyvýšena nad pahrbky, i pohrnou se k ní všickni národové.

E acontecerá no último dos dias que se firmará o monte da casa do Senhor no cume dos montes, e se exalçará por cima dos outeiros: e concorrerão a ele todas as nações.

3 A půjdou lidé mnozí, říkajíce: Poďte, a vstupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova, a bude nás vyučovati cestám svým, i budeme choditi po stezkách jeho. Nebo z Siona vyjde zákon, a slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.

E irão muitos povos, e dirão: Vinde, subamos ao monte do Senhor, à casa do Deus de Jacob, para que nos ensine acerca dos seus caminhos, e andemos nas suas veredas; porque de Sião sairá a lei, e de Jerusalém a palavra do Senhor.

4 Onť bude souditi mezi národy, a trestati bude lidi mnohé. I zkují meče své v motyky, a oštípy své v srpy. Nepozdvihne národ proti národu meče, a nebudou se více učiti boji.

E julgará entre as gentes, e repreenderá a muitos povos; e converterão as suas espadas em enxadões e as suas lanças em foices: não alçará espada nação contra nação, nem aprenderão mais a guerrear.

5 Dome Jákobův, poďtež, a choďme v světle Hospodinově.

Vinde, ó casa de Jacob: e andemos na luz do Senhor.

6 Ale ty jsi opustil lid svůj, dům Jákobův, proto že jsou naplněni ohavnostmi národů východních, a jsou pověrní jako Filistinští, a smyšlínky cizozemců že sobě libují.

Porém tu desamparaste ao teu povo, a casa de Jacob; porque se encheram de impiedade mais do que os do oriente e são agoureiros como os philisteus; e mostram o seu contentamento nos filhos dos estranhos.

7 K tomu naplněna jest země jejich stříbrem a zlatem, tak že není konce pokladům jejich; naplněna jest země jejich i koňmi, vozům pak jejich počtu není.

E a sua terra está cheia de prata e ouro, e não há fim de seus tesouros: também está cheia a sua terra de cavalos, e dos seus carros não há fim

8 Naplněna jest také země jejich modlami; klanějí se dílu rukou svých, kteréž učinili prstové jejich.

Também está cheia a sua terra de ídolos: inclinaram-se perante a obra das suas mãos, perante o que fabricaram os seus dedos.

9 Klaní se obecný člověk, a ponižuje se i přední muž; protož neodpouštěj jim.

Ali o povo se abate, e os nobres se humilham: portanto lhes não perdoaras.

10 Vejdi do skály, a skrej se v prachu před hrůzou Hospodinovou, před slávou důstojnosti jeho.

Vai, entra nas rochas, e esconde-te no pó, da presença espantosa do Senhor e da glória da sua magestade.

11 Tuť oči vysoké člověka sníženy budou, a skloněna bude vysokost lidská, ale Hospodin sám vyvýšen bude v ten den.

Os olhos altivos dos homens serão abatidos, e a altivez dos varões será humilhada: e só o Senhor será exaltado naquele dia.

12 Nebo den Hospodina zástupů se blíží na každého pyšného a zpínajícího se, i na každého vyvýšeného, i bude ponížen,

Porque o dia do Senhor dos exércitos será contra todo o soberbo e altivo, e contra todo o exalçado, para que seja abatido;

13 I na všecky cedry Libánské vysoké a vyvýšené, i na všecky duby Bázanské,

E contra todos os cedros do líbano, altos e sublimes, e contra todos os carvalhos de Basan;

14 I na všecky hory vysoké, i na všecky pahrbky vyvýšené,

E contra todos os montes altos, e contra todos os outeiros levantados;

15 I na všelikou věži vysokou, i na všelikou zed pevnou,

E contra toda a torre alta, e contra todo o muro firme;

16 I na všecky lodí mořské, i na všecka malování slibná.

E contra todos os navios de Tarsis, e contra todas as pinturas desejáveis.

17 A sehnuta bude pýcha člověka, a snížena bude vysokost lidská, ale vyvýšen bude Hospodin sám v ten den,

E a altivez do homem será humilhada, e a altivez dos varões se abaterá, e só o Senhor será exaltado naquele dia.

18 Modly pak docela vymizejí.

E todos os ídolos totalmente perecerão.

19 Tehdy půjdou do jeskyní skal a do roklí země, před hrůzou Hospodinovou a slávou důstojnosti jeho, když povstane, aby potřel zemi.

Então meter-se-ão pelas cavernas das rochas, e pelas concavidades da terra, por causa da presença espantosa do Senhor, e por causa da glória da sua magestade, quando ele se levantar para espantar a terra.

20 V ten den zavrže člověk modly své stříbrné a modly své zlaté, kterýchž mu nadělali, aby se klaněl, totiž krtům a netopýřům.

Naquele dia o homem lançará às toupeiras e aos morcegos os seus ídolos de prata, e os seus ídolos de ouro, que se fizeram para se prostrarem diante deles.

21 I vejde do slují skal a do vysedlin jejich před hrůzou Hospodinovou, a před slávou důstojnosti jeho, když povstane, aby potřel zemi.

E meter-se-ão pelas fendas das rochas, e pelas cavernas das penhas, por causa da presença espantosa do Senhor, e por causa da glória da sua magestade, quando ele se levantar para espantar a terra.

22 Přestaňtež doufati v člověku, jehož dýchání v chřípích jeho jest. Nebo zač má jmín býti?

Pelo que deixai-vos do homem cujo fôlego está no seu nariz; porque em que se deve ele estimar?