< Pieseò 1 >

1 Píseň nejpřednější z písní Šalomounových.
Salamana augstā dziesma.
2 Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno.
Lai viņš mani skūpsta ar savas mutes skūpstīšanu; jo tava mīlestība ir jo mīlīgāka nekā vīns.
3 Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují.
Tavai eļļai ir salda smarža; tavs vārds ir izlieta eļļa, tāpēc jaunavas tevi mīl.
4 Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě.
Velc mani, tad mēs tev tecēsim pakaļ; ķēniņš mani ved savos kambaros; mēs līksmosimies un priecāsimies par tevi; mēs pieminēsim tavu mīlestību vairāk nekā vīnu; patiesīgi tevi mīl.
5 Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy.
Es esmu melna, bet mīlīga, jūs Jeruzālemes meitas, tā kā Ķedara teltis, kā Salamana gardīnes(aizkari).
6 Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem.
Neuzlūkojiet mani, ka esmu pamelna, jo saulē esmu nodegusi; manas mātes bērni pret mani apskaitušies, tie mani likuši par vīna dārzu sargātāju; savu pašu vīna dārzu neesmu apsargājusi.
7 Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých?
Saki man, tu, ko mana dvēsele mīl, kur tu gani, kur tu gulies pusdienā? Jo kāpēc man būs aloties pie tavu biedru ganāmiem pulkiem?
8 Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů.
Ja tu to nezini, tu visu skaistākā starp sievām, tad ej jel pa avju pēdām un gani savus kazlēnus pie ganu teltīm.
9 Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má.
Es tevi līdzināju, mana draudzene, ar tiem zirgiem pie Faraona ratiem.
10 Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi.
Tavi vaigi ir mīlīgi sprādzēs, tavs kakls pērļu rotā.
11 Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými.
Mēs tev taisīsim zelta sprādzes ar sudraba podziņām.
12 Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou.
Kamēr ķēniņš pie galda, mana nardes puķīte dod savu smaržu.
13 Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje.
Mans draugs man ir mirru pušķis, pie manām krūtīm piesprausts.
14 Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi.
Mans draugs man ir vīna ķekars Enģedi vīna dārzos.
15 Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí.
Redzi, tu esi skaista, mana draudzene, redzi, tu esi skaista, tavas acis ir kā baložu acis.
16 Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se.
Redzi, tu esi skaists, mans draugs, un mīlīgs, un mūsu dusas vieta zaļo.
17 Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví.
Mūsu namu baļķi ir ciedri, mūsu sijas ir cipreses.

< Pieseò 1 >