Žalmy 94
1 Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
God of vengeance — Jehovah! God of vengeance, shine forth.
2 Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
Be lifted up, O Judge of the earth, Send back a recompence on the proud.
3 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
Till when [do] the wicked, O Jehovah? Till when do the wicked exult?
4 Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
They utter — they speak an old saw, All working iniquity do boast themselves.
5 Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
Thy people, O Jehovah, they bruise, And Thine inheritance they afflict.
6 Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
Widow and sojourner they slay, And fatherless ones they murder.
7 Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
And they say, 'Jehovah doth not see, And the God of Jacob doth not consider.'
8 Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
Consider, ye brutish among the people, And ye foolish, when do ye act wisely?
9 Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
He who planteth the ear doth He not hear? He who formeth the eye doth He not see?
10 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
He who is instructing nations, Doth He not reprove? He who is teaching man knowledge [is] Jehovah.
11 Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
He knoweth the thoughts of man, that they [are] vanity.
12 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
O the happiness of the man Whom Thou instructest, O Jah, And out of Thy law teachest him,
13 Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
To give rest to him from days of evil, While a pit is digged for the wicked.
14 Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
For Jehovah leaveth not His people, And His inheritance forsaketh not.
15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
For to righteousness judgment turneth back, And after it all the upright of heart,
16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
Who riseth up for me with evil doers? Who stationeth himself for me with workers of iniquity?
17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
Unless Jehovah [were] a help to me, My soul had almost inhabited silence.
18 Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
If I have said, 'My foot hath slipped,' Thy kindness, O Jehovah, supporteth me.
19 Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
In the abundance of my thoughts within me, Thy comforts delight my soul.
20 Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
Is a throne of mischief joined [with] Thee? A framer of perverseness by statute?
21 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
They decree against the soul of the righteous, And innocent blood declare wicked.
22 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
And Jehovah is for a high place to me, And my God [is] for a rock — my refuge,
23 Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
And turneth back on them their iniquity, And in their wickedness cutteth them off; Jehovah our God doth cut them off!
