Žalmy 77

1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

To the Overseer, for Jeduthun. — A Psalm of Asaph. My voice [is] to God, and I cry, my voice [is] to God, And He hath given ear unto me.

2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

In a day of my distress the Lord I sought, My hand by night hath been spread out, And it doth not cease, My soul hath refused to be comforted.

3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

I remember God, and make a noise, I meditate, and feeble is my spirit. (Selah)

4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

Thou hast taken hold of the watches of mine eyes, I have been moved, and I speak not.

5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

I have reckoned the days of old, The years of the ages.

6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

I remember my music in the night, With my heart I meditate, and my spirit doth search diligently:

7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

To the ages doth the Lord cast off? Doth He add to be pleased no more?

8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

Hath His kindness ceased for ever? The saying failed to all generations?

9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

Hath God forgotten [His] favours? Hath He shut up in anger His mercies? (Selah)

10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

And I say: 'My weakness is, The changes of the right hand of the Most High.'

11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

I mention the doings of Jah, For I remember of old Thy wonders,

12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

And I have meditated on all Thy working, And I talk concerning Thy doings.

13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

O God, in holiness [is] Thy way, Who [is] a great god like God?

14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

Thou [art] the God doing wonders. Thou hast made known among the peoples Thy strength,

15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

Thou hast redeemed with strength Thy people, The sons of Jacob and Joseph. (Selah)

16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

The waters have seen Thee, O God, The waters have seen Thee, They are afraid — also depths are troubled.

17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

Poured out waters have thick clouds, The skies have given forth a noise, Also — Thine arrows go up and down.

18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

The voice of Thy thunder [is] in the spheres, Lightnings have lightened the world, The earth hath trembled, yea, it shaketh.

19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

In the sea [is] Thy way, And Thy paths [are] in many waters, And Thy tracks have not been known.

20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.

Thou hast led as a flock Thy people, By the hand of Moses and Aaron!