Žalmy 74
1 Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
An instruction: of Asaph. Why, O God, hast thou cast off for ever? [why] doth thine anger smoke against the sheep of thy pasture?
2 Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
Remember thine assembly, which thou hast purchased of old, which thou hast redeemed [to be] the portion of thine inheritance, this mount Zion, wherein thou hast dwelt.
3 Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
Lift up thy steps unto the perpetual desolations: everything in the sanctuary hath the enemy destroyed.
4 Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
Thine adversaries roar in the midst of thy place of assembly; they set up their signs [for] signs.
5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
[A man] was known as he could lift up axes in the thicket of trees;
6 A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
And now they break down its carved work altogether, with hatchets and hammers.
7 Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
They have set on fire thy sanctuary, they have profaned the habitation of thy name to the ground.
8 Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
They said in their heart, Let us destroy them together: they have burned up all God's places of assembly in the land.
9 Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
We see not our signs; there is no more any prophet, neither is there among us any that knoweth how long.
10 I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
How long, O God, shall the adversary reproach? Shall the enemy contemn thy name for ever?
11 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
Why withdrawest thou thy hand, and thy right hand? [pluck it] out of thy bosom: consume [them].
12 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
But God is my king of old, accomplishing deliverances in the midst of the earth.
13 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
Thou didst divide the sea by thy strength; thou didst break the heads of the monsters on the waters:
14 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
Thou didst break in pieces the heads of leviathan, thou gavest him to be meat to those that people the desert.
15 Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
Thou didst cleave fountain and torrent, thou driedst up ever-flowing rivers.
16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
The day is thine, the night also is thine; thou hast prepared the moon and the sun:
17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
Thou hast set all the borders of the earth; summer and winter — thou didst form them.
18 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
Remember this, that an enemy hath reproached Jehovah, and a foolish people have contemned thy name.
19 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
Give not up the soul of thy turtle-dove unto the wild beast; forget not the troop of thine afflicted for ever.
20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
Have respect unto the covenant; for the dark places of the earth are full of the dwellings of violence.
21 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
Oh let not the oppressed one return ashamed; let the afflicted and needy praise thy name.
22 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
Rise up, O God, plead thine own cause: remember how the foolish man reproacheth thee all the day;
23 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
Forget not the voice of thine adversaries: the tumult of those that rise up against thee ascendeth continually.
