Žalmy 65

1 Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň. Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib vyplňovati.

Een psalm van David, een lied, voor den opperzangmeester. De lofzang is in stilheid tot U, o God! in Sion; en U zal de gelofte betaald worden.

2 Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude.

Gij hoort het gebed; tot U zal alle vlees komen.

3 Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a přestoupení naše ty očistíš.

Ongerechtige dingen hadden de overhand over mij; maar onze overtredingen, die verzoent Gij.

4 Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého.

Welgelukzalig is hij, dien Gij verkiest, en doet naderen, dat hij wone in Uw voorhoven; wij zullen verzadigd worden met het goed van Uw huis, met het heilige van Uw paleis.

5 Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého,

Vreselijke dingen zult Gij ons in gerechtigheid antwoorden, o God onzes heils! o Vertrouwen aller einden der aarde, en der verre gelegenen aan de zee!

6 Kterýž upevňuješ hory mocí svou, silou jsa přepásán,

Die de bergen vastzet door Zijn kracht, omgord zijnde met macht.

7 Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů,

Die het bruisen der zeeen stilt, het bruisen harer golven, en het rumoer der volken.

8 Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš.

En die op de einden wonen, vrezen voor Uw tekenen; Gij doet de uitgangen des morgens en des avonds juichen.

9 Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ.

Gij bezoekt het land, en hebbende het begerig gemaakt, verrijkt Gij het grotelijks; de rivier Gods is vol waters; wanneer Gij het alzo bereid hebt, maakt Gij hunlieder koren gereed.

10 Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš.

Gij maakt zijn omgeploegde aarde dronken; Gij doet ze dalen in zijn voren; Gij maakt het week door de druppelen; Gij zegent zijn uitspruitsel.

11 Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností;

Gij kroont het jaar Uwer goedheid; en Uw voetstappen druipen van vettigheid.

12 Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají.

Zij bedruipen de weiden der woestijn; en de heuvelen zijn aangegord met verheuging.

13 Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují.

De velden zijn bekleed met kudden, en de dalen zijn bedekt met koren; zij juichen, ook zingen zij.