Žalmy 60

1 Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování, Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců. Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám.

To the Overseer. — 'Concerning the Lily of Testimony,' a secret treasure of David, to teach, in his striving with Aram-Naharaim, and with Aram-Zobah, and Joab turneth back and smiteth Edom in the valley of Salt — twelve thousand. O God, Thou hadst cast us off, Thou hadst broken us — hadst been angry! — Thou dost turn back to us.

2 Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje.

Thou hast caused the land to tremble, Thou hast broken it, Heal its breaches, for it hath moved.

3 Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení.

Thou hast shewn Thy people a hard thing, Thou hast caused us to drink wine of trembling.

4 Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. (Sélah)

Thou hast given to those fearing thee an ensign. To be lifted up as an ensign Because of truth. (Selah)

5 Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne.

That Thy beloved ones may be drawn out, Save [with] Thy right hand, and answer us.

6 Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím.

God hath spoken in His holiness: I exult — I apportion Shechem, And the valley of Succoth I measure,

7 Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.

Mine [is] Gilead, and mine [is] Manasseh, And Ephraim [is] the strength of my head, Judah [is] my lawgiver,

8 Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub.

Moab [is] my pot for washing, over Edom I cast my shoe, Shout, concerning me, O Philistia.

9 Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?

Who doth bring me [to] a city of bulwarks? Who hath led me unto Edom?

10 Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi?

Is it not Thou, O God? hast Thou cast us off? And dost Thou not go forth, O God, with our hosts!

11 Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská.

Give to us help from adversity, And vain [is] the deliverance of man.

12 V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše.

In God we do mightily, And He treadeth down our adversaries!