Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
Per il Capo de’ musici. De’ figliuoli di Core. Salmo. Udite questo, popoli tutti; porgete orecchio, voi tutti gli abitanti del mondo!
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
Plebei e nobili, ricchi e poveri tutti insieme.
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
La mia bocca proferirà cose savie, e la meditazione del mio cuore sarà piena di senno.
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
Io presterò l’orecchio alle sentenze, spiegherò a suon di cetra il mio enigma.
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
Perché temerei ne’ giorni dell’avversità quando mi circonda l’iniquità dei miei insidiatori,
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
i quali confidano ne’ loro grandi averi e si gloriano della grandezza delle loro ricchezze?
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
Nessuno però può in alcun modo redimere il fratello, né dare a Dio il prezzo del riscatto d’esso.
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
Il riscatto dell’anima dell’uomo è troppo caro e farà mai sempre difetto.
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
Non può farsi ch’ei continui a vivere in perpetuo e non vegga la fossa.
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
Perché la vedrà. I savi muoiono; periscono del pari il pazzo e lo stolto e lasciano ad altri i loro beni.
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
L’intimo lor pensiero è che le loro case dureranno in eterno e le loro abitazioni d’età in età; dànno i loro nomi alle loro terre.
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Ma l’uomo ch’è in onore non dura; egli è simile alle bestie che periscono.
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
Questa loro condotta è una follia; eppure i loro successori approvano i lor detti. (Sela)
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Son cacciati come pecore nel soggiorno de’ morti; la morte è il loro pastore; ed al mattino gli uomini retti li calpestano. La lor gloria ha da consumarsi nel soggiorno de’ morti, né avrà altra dimora. (Sheol h7585)
Ma Iddio riscatterà l’anima mia dal potere del soggiorno dei morti, perché mi prenderà con sé. (Sela) (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
Non temere quand’uno s’arricchisce, quando si accresce la gloria della sua casa.
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
Perché, quando morrà, non porterà seco nulla; la sua gloria non scenderà dietro a lui.
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
Benché tu, mentre vivi, ti reputi felice, e la gente ti lodi per i godimenti che ti procuri,
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
tu te ne andrai alla generazione de’ tuoi padri, che non vedranno mai più la luce.
20 Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
L’uomo ch’è in onore e non ha intendimento è simile alle bestie che periscono.
