Žalmy 46

1 Přednímu kantoru z synů Chóre, píseň na alamot. Bůh jest naše útočiště i síla, ve všelikém ssoužení pomoc vždycky hotová.

Yon Sòm a fis a Koré yo, selon Alamot; Yon chanson Bondye se pwotèj nou ak fòs nou, yon sekou ki toujou la nan tan twoub la.

2 A protož nebudeme se báti, byť se pak i země podvrátila, a zpřevracely se hory do prostřed moře.

Pou sa, nou p ap pè anyen, malgre latè ta chanje e malgre mòn yo ta chape antre nan fon lanmè.

3 Byť i ječely, a kormoutily se vody jeho, a hory se rozrážely od dutí jeho. (Sélah)

Malgre dlo li yo ta fè laraj e kimen, malgre mòn yo souke nan anfle ak ògèy yo. Tan

4 Potok a pramenové jeho obveselují město Boží, nejsvětější z příbytků Nejvyššího.

Genyen yon rivyè ak flèv li yo ki fè kè vil Bondye a kontan; lye sen a kote Pi Wo a demere a.

5 Bůh jest u prostřed něho, nepohneť se; přispějeť jemu Bůh na pomoc hned v jitře.

Bondye nan mitan li. Li p ap deplase menm. Bondye va ede li vin parèt nan maten.

6 Když hlučeli národové, a pohnula se království, vydal hlas svůj, a rozplynula se země.

Nasyon yo te fè gwo boulvèsman. Wayòm yo te souke. Li te leve vwa l e latè te fonn.

7 Hospodin zástupů jest s námi, hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův. (Sélah)

SENYÈ dèzame yo avèk nou. Bondye Jacob la se sitadèl nou.

8 Poďte, vizte skutky Hospodinovy, jakýchť jest pustin nadělal na zemi.

Vini, gade byen zèv a SENYÈ yo ki gwo dega Li fè nan tout latè.

9 Přítrž činí bojům až do končin země, lučiště láme, kopí posekává, a vozy spaluje ohněm,

Li fè lagè yo sispann jis rive nan ekstremite latè. Li kase banza a, e koupe lans lan an de bout. Li brile cha yo avèk dife.

10 Mluvě: Upokojtež se, a vězte, žeť jsem já Bůh, kterýž vyvýšen budu mezi národy, vyvýšen budu na zemi.

“Kanpe la e konnen ke se Mwen menm ki Bondye. Mwen va leve wo pami nasyon yo. Mwen va leve wo sou tè a.”

11 Hospodin zástupů jest s námi, hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův. (Sélah)

SENYÈ dèzame yo avèk nou. Bondye Jacob la se sitadèl nou. Tan