Žalmy 144

1 Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.

Psalmus David Adversus Goliath. Benedictus Dominus Deus meus, qui docet manus meas ad prælium, et digitos meos ad bellum.

2 Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.

Misericordia mea, et refugium meum: susceptor meus, et liberator meus: Protector meus, et in ipso speravi: qui subdit populum meum sub me.

3 Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?

Domine quid est homo, quia innotuisti ei? aut filius hominis, quia reputas eum?

4 Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.

Homo vanitati similis factus est: dies eius sicut umbra prætereunt.

5 Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.

Domine inclina cælos tuos, et descende: tange montes, et fumigabunt.

6 Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.

Fulgura coruscationem, et dissipabis eos: emitte sagittas tuas, et conturbabis eos:

7 Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.

Emitte manum tuam de alto, eripe me, et libera me de aquis multis: de manu filiorum alienorum.

8 Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.

Quorum os locutum est vanitatem: et dextera eorum, dextera iniquitatis.

9 Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,

Deus canticum novum cantabo tibi: in psalterio, decachordo psallam tibi.

10 Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.

Qui das salutem regibus: qui redemisti David servum tuum de gladio maligno:

11 Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.

eripe me. Et erue me de manu filiorum alienorum, quorum os locutum est vanitatem: et dextera eorum, dextera iniquitatis:

12 Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.

Quorum filii, sicut novellæ plantationes in iuventute sua. Filiæ eorum compositæ: circumornatæ ut similitudo templi.

13 Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.

Promptuaria eorum plena, eructantia ex hoc in illud. Oves eorum fœtosæ, abundantes in egressibus suis:

14 Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.

boves eorum crassæ. Non est ruina maceriæ, neque transitus: neque clamor in plateis eorum.

15 Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.

Beatum dixerunt populum, cui hæc sunt: beatus populus, cuius Dominus Deus eius.