Žalmy 139
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
To the Overseer. — A Psalm by David. Jehovah, Thou hast searched me, and knowest.
2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
Thou — Thou hast known my sitting down, And my rising up, Thou hast attended to my thoughts from afar.
3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
My path and my couch Thou hast fanned, And [with] all my ways hast been acquainted.
4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
For there is not a word in my tongue, Lo, O Jehovah, Thou hast known it all!
5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
Behind and before Thou hast besieged me, And Thou dost place on me Thy hand.
6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
Knowledge too wonderful for me, It hath been set on high, I am not able for it.
7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Whither do I go from Thy Spirit? And whither from Thy face do I flee?
8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
If I ascend the heavens — there Thou [art], And spread out a couch in Sheol, lo, Thee! (Sheol h7585)
9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
I take the wings of morning, I dwell in the uttermost part of the sea,
10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
Also there Thy hand doth lead me, And Thy right hand doth hold me.
11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
And I say, 'Surely darkness bruiseth me, Then night [is] light to me.
12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
Also darkness hideth not from Thee, And night as day shineth, as [is] darkness so [is] light.
13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
For Thou — Thou hast possessed my reins, Thou dost cover me in my mother's belly.
14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
I confess Thee, because that [with] wonders I have been distinguished. Wonderful [are] Thy works, And my soul is knowing [it] well.
15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
My substance was not hid from Thee, When I was made in secret, Curiously wrought in the lower part of earth.
16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
Mine unformed substance Thine eyes saw, And on Thy book all of them are written, The days they were formed — And not one among them.
17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
And to me how precious have been Thy thoughts, O God, how great hath been their sum!
18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
I recount them! than the sand they are more, I have waked, and I am still with Thee.
19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
Dost Thou slay, O God, the wicked? Then, men of blood, turn aside from me!
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
Who exchange Thee for wickedness, Lifted up to vanity [are] Thine enemies.
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
Do not I hate, Jehovah, those hating Thee? And with Thy withstanders grieve myself?
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
[With] perfect hatred I have hated them, Enemies they have become to me.
23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
Search me, O God, and know my heart, Try me, and know my thoughts,
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
And see if a grievous way be in me, And lead me in a way age-during!
