Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Bless Jehovah, O my soul! Jehovah my God, thou art very great; thou art clothed with majesty and splendour;
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Covering thyself with light as with a garment, stretching out the heavens like a tent-curtain; —
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Who layeth the beams of his upper chambers in the waters, who maketh clouds his chariot, who walketh upon the wings of the wind;
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Who maketh his angels spirits; his ministers a flame of fire.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
He laid the earth upon its foundations: it shall not be removed for ever.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Thou hadst covered it with the deep, as with a vesture; the waters stood above the mountains:
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
At thy rebuke they fled, at the voice of thy thunder they hasted away; —
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
The mountains rose, the valleys sank, unto the place which thou hadst founded for them; —
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Thou hast set a bound which they may not pass over, that they turn not again to cover the earth.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
He sendeth the springs into the valleys: they run among the mountains;
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
They give drink to every beast of the field; the wild asses quench their thirst.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
The birds of heaven dwell by them; they give forth their voice from among the branches.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
He watereth the mountains from his upper-chambers: the earth is satisfied with the fruit of thy works.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
He maketh the grass to grow for the cattle, and herb for the service of man; bringing forth bread out of the earth,
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
And wine which gladdeneth the heart of man; making [his] face shine with oil; and with bread he strengtheneth man's heart.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
The trees of Jehovah are satisfied, the cedars of Lebanon, which he hath planted,
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Where the birds make their nests; [as for] the stork, the fir trees are her house.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
The high mountains are for the wild goats; the cliffs, a refuge for the rock-badgers.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
He made the moon for seasons: the sun knoweth its going down.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Thou makest darkness, and it is night, wherein all the beasts of the forest creep forth:
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
The young lions roar after the prey, and to seek their food from God.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
The sun ariseth, they retreat, and lay them down in their dens.
23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Man goeth forth unto his work, and to his labour until the evening.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
How manifold are thy works, O Jehovah! in wisdom hast thou made them all: the earth is full of thy riches.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Yonder is the great and wide sea: therein are moving things innumerable, living creatures small and great.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
There go the ships; [there] that leviathan, which thou hast formed to play therein.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
These all look unto thee, that thou mayest give their food in its season:
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
That thou givest unto them, they gather; thou openest thy hand, they are filled with good.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Thou hidest thy face, they are troubled; thou takest away their breath, they expire and return to their dust.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Thou sendest forth thy spirit, they are created, and thou renewest the face of the earth.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
The glory of Jehovah will endure for ever; Jehovah will rejoice in his works.
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
He looketh on the earth, and it trembleth; he toucheth the mountains, and they smoke.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
I will sing unto Jehovah as long as I live; I will sing psalms to my God while I have my being.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
My meditation shall be pleasant unto him; I will rejoice in Jehovah.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Sinners shall be consumed out of the earth, and the wicked shall be no more. Bless Jehovah, O my soul. Hallelujah!
