Žalmy 102

1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.

Ézilgenning duasi: U halidin ketkende, dad-peryadini Perwerdigar aldigha tökkende: — Duayimni anglighaysen, i Perwerdigar; Peryadim aldinggha yétip kirsun!

2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.

Yüzüngni mendin qachurmighaysen; Qisilghan künümde manga qulaq salghaysen; Men nida qilghan künde, manga téz jawab bergin!

3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.

Mana, künlirim is-tütektek tügep kétidu, Ustixanlirim otun-choghlargha oxshash köydi!

4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

Yürikim zexme yep chöpler xazan bolghandek qurup ketti, Hetta nénimni yéyishni untudum.

5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.

Men ahu-zar tartqanliqimdin, Etlirim süngeklirimge chapliship qaldi.

6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.

Chöl-bayawandiki saqiyqushtek, Weyranchiliqta qonup yürgen huwqushqa oxshaymen.

7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.

Uxlimay segek turup közettimen; Ögzide yalghuz qalghan qushqach kebimen.

8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.

Düshmenlirim kün boyi méni mesxire qilmaqta, Méni haqaretligenler ismimni lenet ornida ishletmekte.

9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,

Qehring hem achchiqing tüpeylidin, Külni nan dep yewatimen, Ichimlikimni köz yéshim bilen arilashturimen; Chünki Sen méni kötürüp, andin yerge urdung.

10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.

Künlirim quyash uzartqan kölenggidek yoqulay dep qaldi, Özüm bolsam chöpler xazan bolghandek qurup kettim.

12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.

Lékin Sen, Perwerdigar, ebediy turisen, Séning nam-shöhriting dewrdin-dewrgichidur.

13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.

Sen ornungdin turisen, Zion’gha rehim qilisen; Chünki uninggha shepqet körsitish waqti keldi, He, waqit-saiti yétip keldi!

14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,

Chünki qulliring uning tashliridin xursenlik tapidu, Hem tupriqighimu ichini aghritidu;

15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,

Eller Perwerdigarning namidin, Yer yüzidiki shahlar shan-sheripingdin eyminidu.

16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,

Mana, Perwerdigar Zionni qaytidin qurghanda, U Öz shan-sheripide körünidu!

17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.

U ghérib-miskinning duasigha étibar béridu; Ularning duasini hergiz kemsitmeydu.

18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,

Bular kelgüsi bir ewlad üchün xatirilinidu; Shuning bilen kelgüside yaritilidighan bir xelq Yahni medhiyeleydu;

19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,

Chünki U esirlerning ah-zarlirini anglay dep, Ölümge buyrulghanlarni azad qilay dep, Égizdiki muqeddes jayidin éngiship nezer saldi, Ershlerdin Perwerdigar yerge qaridi;

20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,

21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,

Shundaq qilip, ular Perwerdigarning xizmitide bolayli dégende, Yeni el-memliketler jem yighilghan waqtida — Perwerdigarning nami Zionda, Uning sherepliri Yérusalémda jakarlinidu!

22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.

23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,

Biraq U méni yolda maghdursizlandurup, Künlirimni qisqartti.

24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,

Men: «Tengrim, ömrümning yérimida méni élip ketme!» — dédim. — «Séning yilliring dewrdin dewrgichidur,

25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.

Sen yerni elmisaqtinla berpa qilghansen, Asmanlarni hem qolliring yasighandur;

26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.

Ular yoq bolup kétidu, Biraq Sen dawamliq turiwérisen; Ularning hemmisi kiyimdek konirap kétidu; Ularni kona ton kebi almashtursang, Shunda ular kiyim-kéchek yenggüshlen’gendek yenggüshlinidu.

27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.

Biraq Sen özgermigüchidursen, Yilliringning tamami yoqtur.

28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.

Qulliringning balilirimu turiwéridu, Ularning ewladi huzuringda mezmut yashaydu!».