Príslovia 9
1 Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.
Wisdom hath built her house, she hath hewn out her seven pillars;
2 Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.
she hath slaughtered her cattle, she hath mingled her wine, she hath also prepared her table;
3 A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:
she hath sent forth her maidens: she crieth upon the summits of the high places of the city,
4 Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:
Whoso is simple, let him turn in hither. To him that is void of understanding, she saith,
5 Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.
Come, eat ye of my bread, and drink of the wine that I have mingled.
6 Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.
Forsake follies and live, and go in the way of intelligence.
7 Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.
He that instructeth a scorner getteth to himself shame; and he that reproveth a wicked [man] [getteth] to himself a blot.
8 Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.
Reprove not a scorner, lest he hate thee; reprove a wise [man], and he will love thee.
9 Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.
Impart to a wise [man], and he will become yet wiser; teach a righteous [man], and he will increase learning.
10 Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.
The fear of Jehovah is the beginning of wisdom; and the knowledge of the Holy is intelligence.
11 Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.
For by me thy days shall be multiplied, and years of life shall be added to thee.
12 Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.
If thou art wise, thou shalt be wise for thyself; and if thou scornest, thou alone shalt bear it.
13 Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.
The foolish woman is clamorous; she is stupid, and knoweth nothing.
14 A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,
And she sitteth at the entry of her house, on a seat in the high places of the city,
15 Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:
to call passers-by who go right on their ways:
16 Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:
Whoso is simple, let him turn in hither. And to him that is void of understanding she saith,
17 Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.
Stolen waters are sweet, and the bread of secrecy is pleasant.
