Príslovia 28

1 Utíkají bezbožní, ač jich žádný nehoní, ale spravedliví jako mladý lev smělí jsou.

Fugit impius nemine persequente; justus autem, quasi leo confidens, absque terrore erit.

2 Pro přestoupení země mnoho knížat jejích, ale pro člověka rozumného a umělého trvánlivé bývá panování.

Propter peccata terræ multi principes ejus; et propter hominis sapientiam, et horum scientiam quæ dicuntur, vita ducis longior erit.

3 Muž chudý, kterýž utiská nuzné, podoben jest přívalu zachvacujícímu, za čímž nebývá chleba.

Vir pauper calumnians pauperes similis est imbri vehementi in quo paratur fames.

4 Kteří opouštějí zákon, chválí bezbožného, ale kteříž ostříhají zákona, velmi jsou jim na odpor.

Qui derelinquunt legem laudant impium; qui custodiunt, succenduntur contra eum.

5 Lidé zlí nesrozumívají soudu, ti pak, kteříž hledají Hospodina, rozumějí všemu.

Viri mali non cogitant judicium; qui autem inquirunt Dominum animadvertunt omnia.

6 Lepší jest chudý, kterýž chodí v upřímnosti své, než převrácený na kterékoli cestě, ačkoli jest bohatý.

Melior est pauper ambulans in simplicitate sua quam dives in pravis itineribus.

7 Kdo ostříhá zákona, jest syn rozumný; kdož pak s žráči tovaryší, hanbu činí otci svému.

Qui custodit legem filius sapiens est; qui autem comessatores pascit confundit patrem suum.

8 Kdo rozmnožuje statek svůj lichvou a úrokem, shromažďuje tomu, kdož by jej z milosti chudým rozděloval.

Qui coacervat divitias usuris et fœnore, liberali in pauperes congregat eas.

9 Kdo odvrací ucho své, aby neslyšel zákona, i modlitba jeho jest ohavností.

Qui declinat aures suas ne audiat legem, oratio ejus erit execrabilis.

10 Kdo zavodí upřímé na cestu zlou, do jámy své sám vpadne, ale upřímí dědičně obdrží dobré.

Qui decipit justos in via mala, in interitu suo corruet, et simplices possidebunt bona ejus.

11 Moudrý jest u sebe sám muž bohatý, ale chudý rozumný vystihá jej.

Sapiens sibi videtur vir dives; pauper autem prudens scrutabitur eum.

12 Když plésají spravedliví, velmi to pěkně sluší; ale když povstávají bezbožní, vyhledáván bývá člověk.

In exsultatione justorum multa gloria est; regnantibus impiis, ruinæ hominum.

13 Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se jemu šťastně; ale kdož je vyznává a opouští, milosrdenství důjde.

Qui abscondit scelera sua non dirigetur; qui autem confessus fuerit et reliquerit ea, misericordiam consequetur.

14 Blahoslavený člověk, kterýž se strachuje vždycky; ale kdož zatvrzuje srdce své, upadne ve zlé.

Beatus homo qui semper est pavidus; qui vero mentis est duræ corruet in malum.

15 Lev řvoucí a nedvěd hladovitý jest panovník bezbožný nad lidem nuzným.

Leo rugiens et ursus esuriens, princeps impius super populum pauperem.

16 Kníže bez rozumu bývá veliký dráč, ale kdož v nenávisti má mrzký zisk, prodlí dnů.

Dux indigens prudentia multos opprimet per calumniam; qui autem odit avaritiam, longi fient dies ejus.

17 Člověka, kterýž násilí činí krvi lidské, ani nad jamou, když utíká, žádný ho nezadrží.

Hominem qui calumniatur animæ sanguinem, si usque ad lacum fugerit, nemo sustinet.

18 Kdo chodí upřímě, zachován bude, převrácený pak na kterékoli cestě padne pojednou.

Qui ambulat simpliciter salvus erit; qui perversis graditur viis concidet semel.

19 Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, nasycen bývá chudobou.

Qui operatur terram suam satiabitur panibus; qui autem sectatur otium replebitur egestate.

20 Muž věrný přispoří požehnání, ale kdož chvátá zbohatnouti, nebývá bez viny.

Vir fidelis multum laudabitur; qui autem festinat ditari non erit innocens.

21 Přijímati osobu není dobré; nebo mnohý pro kus chleba neprávě činí.

Qui cognoscit in judicio faciem non bene facit; iste et pro buccella panis deserit veritatem.

22 Člověk závistivý chvátá k statku, nic nevěda, že nouze na něj přijde.

Vir qui festinat ditari, et aliis invidet, ignorat quod egestas superveniet ei.

23 Kdo domlouvá člověku, potom spíše milost nalézá nežli ten, kterýž lahodí jazykem.

Qui corripit hominem gratiam postea inveniet apud eum, magis quam ille qui per linguæ blandimenta decipit.

24 Kdo loupí otce svého a matku svou, a říká, že to není žádný hřích, tovaryš jest vražedlníka.

Qui subtrahit aliquid a patre suo et a matre, et dicit hoc non esse peccatum, particeps homicidæ est.

25 Vysokomyslný vzbuzuje svár, ale kdo doufá v Hospodina, hojnost míti bude.

Qui se jactat et dilatat, jurgia concitat; qui vero sperat in Domino sanabitur.

26 Kdo doufá v srdce své, blázen jest; ale kdož chodí moudře, pomůže sobě.

Qui confidit in corde suo stultus est; qui autem graditur sapienter, ipse salvabitur.

27 Kdo dává chudému, nebude míti žádného nedostatku; kdož pak zakrývá oči své, bude míti množství zlořečení.

Qui dat pauperi non indigebit; qui despicit deprecantem sustinebit penuriam.

28 Když povstávají bezbožní, skrývá se člověk; ale když hynou, rozmnožují se spravedliví.

Cum surrexerint impii, abscondentur homines; cum illi perierint, multiplicabuntur justi.