Príslovia 2

1 Synu můj, přijmeš-li slova má, a přikázaní má schováš-li u sebe;

Сине мој, ако примиш речи моје, и заповести моје сахраниш код себе,

2 Nastavíš-li moudrosti ucha svého, a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti;

Да пази ухо твоје на мудрост, и пригнеш срце своје к разуму,

3 Ovšem, jestliže na rozumnost zavoláš, a na opatrnost zvoláš-li;

Ако призовеш мудрост, и к разуму подигнеш глас свој,

4 Budeš-li jí hledati jako stříbra, a jako pokladů pilně vyhledávati jí:

Ако га устражиш као сребро, и као сакривено благо ако добро устражиш;

5 Tehdy porozumíš bázni Hospodinově, a známosti Boží nabudeš;

Тада ћеш разумети страх Господњи, и познање Божије наћи ћеш.

6 Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost.

Јер Господ даје мудрост, из Његових уста долази знање и разум.

7 Chová upřímým dlouhověkosti, pavézou jest chodícím v sprostnosti,

Чува правима шта доиста јесте, штит је онима који ходе у безазлености,

8 Ostříhaje stezek soudu; on cesty svatých svých ostříhá.

Да би се држали стаза правих, а Он чува пут светаца својих.

9 Tehdy porozumíš spravedlnosti a soudu, a upřímosti i všeliké cestě dobré,

Тада ћеш разумети правду и суд и шта је право, и сваки добри пут.

10 Když vejde moudrost v srdce tvé, a umění duši tvé se zalíbí.

Кад дође мудрост у срце твоје, и знање омили души твојој,

11 Prozřetelnost ostříhati bude tebe, a opatrnost zachová tě,

Помњивост ће пазити на те, разум ће те чувати,

12 Vysvobozujíc tě od cesty zlé, a od lidí mluvících věci převrácené,

Избављајући те од зла пута, од људи који говоре опаке ствари,

13 Kteříž opouštějí stezky přímé, aby chodili po cestách tmavých,

Који остављају праве путе да иду путевима мрачним,

14 Kteříž se veselí ze zlého činění, plésají v převrácenostech nejhorších,

Који се радују зло чинећи, и играју у злим опачинама;

15 Jejichž stezky křivolaké jsou, anobrž zmotaní jsou na cestách svých;

Којих су путеви криви, и сами су опаки на стазама својим;

16 Vysvobozujíc tě i od ženy postranní, od cizí, kteráž řečmi svými lahodí,

Избављајући те од жене туђе, од туђинке, која ласка својим речима,

17 Kteráž opouští vůdce mladosti své, a na smlouvu Boha svého se zapomíná;

Која оставља вођу младости своје, и заборавља завет Бога свог.

18 K smrti se zajisté nachyluje dům její, a k mrtvým stezky její;

Јер к смрти води дом њен, и к мртвима стазе њене.

19 Kteřížkoli vcházejí k ní, nenavracují se zase, aniž trefují na cestu života;

Ко год уђе к њој не враћа се, нити излази на пут животни.

20 Abys chodil po cestě dobrých, a stezek spravedlivých abys ostříhal.

Зато ходи путем добрих, и држи се стаза праведничких.

21 Nebo upřímí bydliti budou v zemi, a pobožní zůstanou v ní;

Јер ће праведници наставати на земљи, и безазлени ће остати на њој.

22 Bezbožní pak z země vyťati budou, a přestupníci vykořeněni budou z ní.

А безбожни ће се истребити са земље, и безаконици ће се ишчупати из ње.