< Príslovia 2 >

1 Synu můj, přijmeš-li slova má, a přikázaní má schováš-li u sebe;
My son, if thou dost accept my sayings, And my commands dost lay up with thee,
2 Nastavíš-li moudrosti ucha svého, a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti;
To cause thine ear to attend to wisdom, Thou inclinest thy heart to understanding,
3 Ovšem, jestliže na rozumnost zavoláš, a na opatrnost zvoláš-li;
For, if for intelligence thou callest, For understanding givest forth thy voice,
4 Budeš-li jí hledati jako stříbra, a jako pokladů pilně vyhledávati jí:
If thou dost seek her as silver, And as hid treasures searchest for her,
5 Tehdy porozumíš bázni Hospodinově, a známosti Boží nabudeš;
Then understandest thou fear of Jehovah, And knowledge of God thou findest.
6 Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost.
For Jehovah giveth wisdom, From His mouth knowledge and understanding.
7 Chová upřímým dlouhověkosti, pavézou jest chodícím v sprostnosti,
Even to lay up for the upright substance, A shield for those walking uprightly.
8 Ostříhaje stezek soudu; on cesty svatých svých ostříhá.
To keep the paths of judgment, And the way of His saints He preserveth.
9 Tehdy porozumíš spravedlnosti a soudu, a upřímosti i všeliké cestě dobré,
Then understandest thou righteousness, And judgment, and uprightness — every good path.
10 Když vejde moudrost v srdce tvé, a umění duši tvé se zalíbí.
For wisdom cometh into thy heart, And knowledge to thy soul is pleasant,
11 Prozřetelnost ostříhati bude tebe, a opatrnost zachová tě,
Thoughtfulness doth watch over thee, Understanding doth keep thee,
12 Vysvobozujíc tě od cesty zlé, a od lidí mluvících věci převrácené,
To deliver thee from an evil way, From any speaking froward things,
13 Kteříž opouštějí stezky přímé, aby chodili po cestách tmavých,
Who are forsaking paths of uprightness, To walk in ways of darkness,
14 Kteříž se veselí ze zlého činění, plésají v převrácenostech nejhorších,
Who are rejoicing to do evil, They delight in frowardness of the wicked,
15 Jejichž stezky křivolaké jsou, anobrž zmotaní jsou na cestách svých;
Whose paths [are] crooked, Yea, they are perverted in their ways.
16 Vysvobozujíc tě i od ženy postranní, od cizí, kteráž řečmi svými lahodí,
To deliver thee from the strange woman, From the stranger who hath made smooth her sayings,
17 Kteráž opouští vůdce mladosti své, a na smlouvu Boha svého se zapomíná;
Who is forsaking the guide of her youth, And the covenant of her God hath forgotten.
18 K smrti se zajisté nachyluje dům její, a k mrtvým stezky její;
For her house hath inclined unto death, And unto Rephaim her paths.
19 Kteřížkoli vcházejí k ní, nenavracují se zase, aniž trefují na cestu života;
None going in unto her turn back, Nor do they reach the paths of life.
20 Abys chodil po cestě dobrých, a stezek spravedlivých abys ostříhal.
That thou dost go in the way of the good, And the paths of the righteous dost keep.
21 Nebo upřímí bydliti budou v zemi, a pobožní zůstanou v ní;
For the upright do inhabit the earth, And the perfect are left in it,
22 Bezbožní pak z země vyťati budou, a přestupníci vykořeněni budou z ní.
And the wicked from the earth are cut off, And treacherous dealers plucked out of it!

< Príslovia 2 >