Lukáš 8
1 I stalo se potom, že on chodil po městech a po městečkách, káže a zvěstuje království Boží, a dvanácte s ním.
And it came to pass afterward, that he went throughout every city and village, preaching and showing the glad tidings of the kingdom of God: and the twelve were with him,
2 I ženy některé, kteréž byl uzdravil od duchů zlých a od nemocí: Maria, kteráž slove Magdaléna, z níž bylo sedm ďáblů vyšlo,
And certain women, who had been healed of evil spirits and infirmities, Mary called Magdalene, out of whom went seven demons,
3 A Johanna manželka Chuzova, úředníka Heródesova, a Zuzanna, a jiné mnohé, kteréž posluhovaly jemu z statků svých.
And Joanna the wife of Chuza Herod’s steward, and Susanna, and many others, who ministered to him of their substance.
4 Když se pak scházel zástup mnohý, a z měst hrnuli se k němu, mluvil v podobenství:
And when many people were gathered together, and had come to him out of every city, he spoke by a parable:
5 Vyšel rozsevač, aby rozsíval símě své. A když on rozsíval, jedno padlo podlé cesty, i pošlapáno jest, a ptáci nebeští zzobali je.
A sower went out to sow his seed: and as he sowed, some fell by the way side; and it was trodden down, and the fowls of the air devoured it.
6 A jiné padlo na skálu, a vzešlé uvadlo, proto že nemělo vláhy.
And some fell upon a rock; and as soon as it was sprung up, it withered away, because it lacked moisture.
7 Jiné pak padlo mezi trní, a spolu zrostlé trní udusilo je.
And some fell among thorns; and the thorns sprang up with it, and choked it.
8 A jiné padlo v zemi dobrou, a když vzešlo, učinilo užitek stý. To pověděv, volal: Kdo má uši k slyšení, slyš.
And other fell on good ground, and sprang up, and bore fruit an hundredfold. And when he had said these things, he cried, He that hath ears to hear, let him hear.
9 I otázali se ho učedlníci jeho, řkouce: Jaké jest to podobenství?
And his disciples asked him, saying, What doth this parable mean?
10 A on řekl: Vám dáno jest znáti tajemství království Božího, ale jiným v podobenství, aby hledíce, neviděli, a slyšíce, nerozuměli.
And he said, To you it is given to know the mysteries of the kingdom of God: but to others in parables; that seeing they may not see, and hearing they may not understand.
11 Jestiť pak podobenství toto: Símě jest slovo Boží.
Now the parable is this: The seed is the word of God.
12 A kteréž padlo podlé cesty, jsou ti, kteříž slyší, a potom přichází ďábel, a vynímá slovo z srdce jejich, aby nevěříce, spaseni nebyli.
Those by the way side are they that hear; then cometh the devil, and taketh away the word out of their hearts, lest they should believe and be saved.
13 Ale kteříž na skálu, ti když slyší, s radostí přijímají slovo, ale ti kořenů nemají; ti na čas věří, a v čas pokušení odstupují.
They on the rock are they, who, when they hear, receive the word with joy; and these have no root, who for a while believe, and in time of temptation fall away.
14 Kteréž pak mezi trní padlo, tiť jsou, kteříž slyší, ale po pečování a zboží a rozkošech života jdouce, bývají udušeni, a nepřinášejí užitku.
And that which fell among thorns are they, who, when they have heard, go forth, and are choked with cares and riches and pleasures of this life, and bring no fruit to perfection.
15 Ale kteréž v zemi dobrou, ti jsou, kteříž v srdci ctném a dobrém, slyšíce slovo, zachovávají, a užitek přinášejí v trpělivosti.
But that on the good ground are they, who in an honest and good heart, having heard the word, keep it, and bring forth fruit with patience.
16 Žádný pak rozsvítě svíci, nepřikrývá jí nádobou, ani staví pod postel, ale na svícen staví, aby ti, kteříž vcházejí, světlo viděli.
No man, when he hath lighted a lamp, covereth it with a vessel, or putteth it under a bed; but setteth it on a lampstand, that they who enter in may see the light.
17 Nebo nic není tajného, což by nemělo býti zjeveno, ani co ukrytého, což by nemělo poznáno býti, a na světlo vyjíti.
For nothing is secret, that shall not become evident; neither any thing hid, that shall not be known and come to light.
18 Protož vizte, jak slyšíte. Nebo kdož má, tomu bude dáno, a kdo nemá, i to, což domnívá se míti, bude odjato od něho.
Take heed therefore how ye hear: for whoever hath, to him shall be given; and whoever hath not, from him shall be taken even that which he seemeth to have.
19 Tedy přišli k němu matka a bratří jeho, ale nemohli ho dojíti pro zástup.
Then came to him his mother and his brethren, and could not come near to him for the crowd.
20 I pověděli mu, řkouce: Matka tvá a bratří tvoji stojí vně, chtíce tebe viděti.
And it was told to him by certain who said, Thy mother and thy brethren stand outside, desiring to see thee.
21 A on odpověděv, řekl jim: Matka má a bratří moji jsou ti, kteříž slovo Boží slyší a plní je.
And he answered and said to them, My mother and my brethren are these who hear the word of God, and do it.
22 Stalo se pak v jeden den, že on vstoupil na lodí i učedlníci jeho. I řekl jim: Přeplavme se přes jezero. I pustili se.
Now it came to pass on a certain day, that he went into a boat with his disciples: and he said to them, Let us go over to the other side of the lake. And they launched forth.
23 A když se plavili, usnul. Tedy přišel vítr bouřlivý na jezero, a lodí se naplňovala, tak že v nebezpečenství byli.
But as they sailed he fell asleep: and there came down a storm of wind on the lake; and they were filled with water, and were in jeopardy.
24 I přistoupivše, zbudili ho, řkouce: Mistře, Mistře, hyneme. A on procítiv, přimluvil větru a zdutí vod. I spokojili se, a stalo se utišení.
And they came to him, and awoke him, saying, Master, master, we perish. Then he arose, and rebuked the wind and the raging of the water: and they ceased, and there was a calm.
25 I řekl jim: Kdež jest víra vaše? Kteřížto bojíce se, podivili se, vespolek řkouce: I kdo jest tento, že i větrům přikazuje i vodám, a poslouchají ho?
And he said to them, Where is your faith? And they being afraid marvelled, saying one to another, What manner of man is this! for he commandeth even the winds and water, and they obey him.
26 I přeplavili se do krajiny Gadarenské, kteráž jest proti Galilei.
And they arrived at the country of the Gadarenes, which is opposite Galilee.
27 A když vystoupil na zemi, potkal jej muž nějaký z města, kterýž měl ďábelství od mnoha časů, a rouchem se neodíval, ani v domě nebýval, ale v hrobích.
And when he went forth to land, there met him out of the city a certain man, who had demons a long time, and wore no clothes, neither abode in any house, but in the tombs.
28 Uzřev pak Ježíše a zkřikna, padl před ním, a hlasem velikým řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Prosím tebe, netrap mne.
When he saw Jesus, he cried out, and fell down before him, and with a loud voice said, What have I to do with thee, Jesus, thou Son of God most high? I beseech thee, torment me not.
29 Nebo přikazoval tomu duchu nečistému, aby vyšel z toho člověka. Po mnohé zajisté časy jím lomcoval, tak že býval ukován řetězy, a v poutech ostříhán, ale on polámaje okovy, býval od ďábelství puzen na poušť.
( For he had commanded the unclean spirit to come out of the man. For often it had caught him: and he was kept bound with chains and in fetters; and he broke the bands, and was driven by the demon into the wilderness.)
30 I otázal se ho Ježíš, řka: Jakť říkají? A on řekl: Množství. Nebo bylo mnoho ďáblů vešlo do něho.
And Jesus asked him, saying, What is thy name? And he said, Legion: because many demons had entered into him.
And they besought him that he would not command them to go out into the deep. (Abyssos g12)
32 Bylo pak tu veliké stádo vepřů, kteříž se pásli na hoře. I prosili ho, aby jim dopustil do nich vjíti. I dopustil jim.
And there was there an herd of many swine feeding on the mountain: and they besought him that he would allow them to enter into them. And he permitted them.
33 I vyšedše ďáblové z toho člověka, vešli do vepřů, i hnalo se to stádo prudce s vrchu do jezera, a ztonulo.
Then the demons went out of the man, and entered into the swine: and the herd ran violently down a steep place into the lake, and were choked.
34 A viděvše pastýři, co se stalo, utekli, a šedše, vypravovali to v městě i po vsech.
When they that fed them saw what was done, they fled, and went and told it in the city and in the country.
35 I vyšli, aby viděli, co se stalo. I přišli k Ježíšovi, a nalezli člověka toho, z kteréhož ďáblové vyšli, oděného a majícího rozum, an sedí u noh Ježíšových. I báli se.
Then they went out to see what was done; and came to Jesus, and found the man, out of whom the demons had departed, sitting at the feet of Jesus, clothed, and in his right mind: and they were afraid.
36 A vypravovali jim také ti, kteříž byli viděli, kterak jest ten vyproštěn, kterýž ďábelství měl.
They also who saw it told them by what means he that was possessed by the demons was healed.
37 I prosilo ho všecko množství té okolní krajiny Gadarenských, aby odšel od nich; nebo bázní velikou naplněni byli. A on vstoupiv na lodí, navrátil se.
Then the whole multitude of the country of the surrounding region of the Gadarenes besought him to depart from them; for they were seized with great fear: and he went into the boat, and returned back again.
38 Prosil ho pak muž ten, z kteréhož ďáblové vyšli, aby s ním byl. Ale Ježíš propustil ho, řka:
Now the man out of whom the demons had departed besought him that he might be with him: but Jesus sent him away, saying,
39 Navrať se do domu svého, a vypravuj, kterak veliké věci učinil tobě Bůh. I odšel, po všem městě vypravuje, jak veliké věci učinil jemu Ježíš.
Return to thy own house, and show what great things God hath done to thee. And he went away, and proclaimed throughout the whole city what great things Jesus had done to him.
40 Stalo se pak, když se navrátil Ježíš, že přijal jej zástup; nebo všickni očekávali ho.
And it came to pass, that, when Jesus had returned, the people gladly received him: for they were all waiting for him.
41 A aj, přišel muž, kterémuž jméno bylo Jairus, a ten byl kníže školy. I padna k nohám Ježíšovým, prosil ho, aby všel do domu jeho.
And, behold, there came a man named Jairus, and he was a ruler of the synagogue: and he fell down at the feet of Jesus, and besought him that he would come into his house:
42 Nebo měl dceru jedinou, asi ve dvanácti letech, a ta umírala. A když šel, tiskli jej zástupové.
For he had one daughter only, about twelve years of age, and she lay dying. But as he was going the people thronged him.
43 Tedy žena, kteráž nemoc svou trpěla od let dvanácti, a byla na lékaře vynaložila všecken statek, a od žádného nemohla uzdravena býti,
And a woman having an issue of blood twelve years, who had spent all her living upon physicians, neither could be healed by any,
44 Přistoupivši po zadu, dotkla se podolka roucha jeho, a hned přestala nemoc její.
Came behind him, and touched the border of his garment: and immediately her issue of blood stopped.
45 I řekl Ježíš: Kdo jest, ješto se mne dotekl? A když všickni zapírali, řekl Petr, a kteříž s ním byli: Mistře, zástupové tebe tisknou a tlačí, a pravíš: Kdo se mne dotekl?
And Jesus said, Who touched me? When all denied, Peter and they that were with him said, Master, the multitude throng thee and press thee, and sayest thou, Who touched me?
46 I řekl Ježíš: Dotekl se mne někdo, nebo poznal jsem já, že moc ode mne vyšla.
And Jesus said, Somebody hath touched me: for I perceive that power hath gone out of me.
47 A viduci ta žena, že by tajno nebylo, třesuci se, přistoupila a padla před ním, a pro kterou příčinu dotkla se ho, pověděla jemu přede vším lidem, a kterak jest hned uzdravena.
And when the woman saw that she was not hid, she came trembling, and falling down before him, she declared to him before all the people for what cause she had touched him, and how she was healed immediately.
48 A on řekl jí: Dobré mysli buď, dcero, víra tvá tebe uzdravila. Jdiž u pokoji.
And he said to her, Daughter, be of good comfort: thy faith hath made thee well; go in peace.
49 A když on ještě mluvil, přišel jeden od knížete školy, řka jemu: Umřela dcera tvá, nezaměstknávej Mistra.
While he was yet speaking, there cometh one from the house of the ruler of the synagogue, saying to him, Thy daughter is dead; trouble not the Master.
50 Ale Ježíš uslyšav to, odpověděl jemu: Neboj se, věř toliko, a zdrávať bude.
But when Jesus heard it, he answered him, saying, Fear not: believe only, and she shall be made well.
51 A všed do domu, nedopustil s sebou vjíti žádnému, než Petrovi a Jakubovi a Janovi, a otci a mateři té děvečky.
And when he came into the house, he allowed no man to go in, except Peter, and James, and John, and the father and the mother of the maiden.
52 Plakali jí pak všickni a kvílili. A on řekl: Neplačtež. Neumřelať, ale spí.
And all wept, and bewailed her: but he said, Weep not; she is not dead, but sleepeth.
53 I posmívali se jemu, vědouce, že umřela.
And they laughed at him, knowing that she was dead.
54 On pak vyhnav ven všecky, a ujav ruku její, zvolal, řka: Děvečko, vstaň.
And he put them all out, and took her by the hand, and called, saying, Maid, arise.
55 I navrátil se duch její, a vstala hned. I kázal jí dáti jísti.
And her spirit came again, and she arose immediately: and he commanded to give her something to eat.
56 I divili se náramně rodičové její. A on jim kázal, aby žádnému nepravili o tom, co se bylo stalo.
And her parents were astonished: but he charged them that they should tell no man what was done.
