Lukáš 22
1 Přibližoval se pak svátek přesnic, kterýž slove velikanoc.
Približavaše se pak praznik prijesnijeh hljebova koji se zove pasha.
2 I hledali přední kněží a zákonníci, kterak by jej vyhladili; nebo obávali se lidu.
I gledahu glavari sveštenièki i književnici kako bi ga ubili; ali se bojahu naroda.
3 Tedy vstoupil satan do Jidáše, přijmím Iškariotského, kterýž byl z počtu dvanácti.
A sotona uðe u Judu, koji se zvaše Iskariot, i koji bješe jedan od dvanaestorice.
4 A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky, kterak by ho jim zradil.
I otišavši govori s glavarima sveštenièkijem i sa starješinama kako æe im ga izdati.
5 I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.
I oni se obradovaše, i ugovoriše da mu dadu novce.
6 I slíbil, a hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.
I on se obreèe, i tražaše zgodna vremena da im ga preda tajno od naroda.
7 Tedy přišel den přesnic, v kterémž zabit měl býti beránek.
A doðe dan prijesnijeh hljebova u koji trebaše klati pashu;
8 I poslal Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.
I posla Petra i Jovana rekavši: idite ugotovite nam pashu da jedemo.
9 A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?
A oni mu rekoše: gdje hoæeš da ugotovimo?
10 On pak řekl jim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.
A on im reèe: eto kad uðete u grad, srešæe vas èovjek koji nosi vodu u krèagu; idite za njim u kuæu u koju on uðe,
11 A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdež budu jísti beránka s učedlníky svými?
I kažite domaæinu: uèitelj veli: gdje je gostionica gdje æu jesti pashu s uèenicima svojijem?
12 A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.
I on æe vam pokazati veliku sobu prostrtu; ondje ugotovite.
13 I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.
A oni otidoše i naðoše kao što im kaza; i ugotoviše pashu.
14 A když přišel čas, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.
I kad doðe èas, sjede za trpezu, i dvanaest apostola s njim.
15 I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prvé než bych trpěl.
I reèe im: vrlo sam željeo da ovu pashu jedem s vama prije nego postradam;
16 Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.
Jer vam kažem da je otsele neæu jesti dok se ne svrši u carstvu Božijemu.
17 A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.
I uzevši èašu dade hvalu, i reèe: uzmite je i razdijelite meðu sobom;
18 Nebo pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.
Jer vam kažem da neæu piti od roda vinogradskoga dok ne doðe carstvo Božije.
19 A vzav chléb, a díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.
I uzevši hljeb dade hvalu, i prelomivši ga dade im govoreæi: ovo je tijelo moje koje se daje za vas; ovo èinite za moj spomen.
20 Takž i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.
A tako i èašu po veèeri, govoreæi: ova je èaša novi zavjet mojom krvi koja se za vas proljeva.
21 Ale aj, ruka zrádce mého se mnou za stolem.
Ali evo ruka izdajnika mojega sa mnom je na trpezi.
22 A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.
I sin èovjeèij dakle ide kao što je ureðeno; ali teško èovjeku onome koji ga izdaje!
23 Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.
I oni staše tražiti meðu sobom koji bi dakle od njih bio koji æe to uèiniti.
24 Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti největší.
A posta i prepiranje meðu njima koji bi se držao meðu njima da je najveæi.
25 On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.
A on im reèe: carevi narodni vladaju narodom, a koji njim upravljaju, zovu se dobrotvori.
26 Ale vy ne tak. Nýbrž kdož největší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, jako sloužící.
Ali vi nemojte tako; nego koji je najveæi meðu vama neka bude kao najmanji, i koji je starješina neka bude kao sluga.
27 Nebo kdo větší, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.
Jer koji je veæi, koji sjedi za trpezom ili koji služi? Nije li onaj koji sjedi za trpezom? A ja sam meðu vama kao sluga.
28 Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.
A vi ste oni koji ste se održali sa mnom u mojijem napastima.
29 A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,
I ja ostavljam vama carstvo kao što je otac moj meni ostavio:
30 Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.
Da jedete i pijete za trpezom mojom u carstvu mojemu, i da sjedite na prijestolima i sudite nad dvanaest koljena Izrailjevijeh.
31 I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil, aby vás tříbil jako pšenici.
Reèe pak Gospod: Simone! Simone! evo vas ište sotona da bi vas èinio kao pšenicu.
32 Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.
A ja se molih za tebe da tvoja vjera ne prestane; i ti kadgod obrativši se utvrdi braæu svoju.
33 A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.
A on mu reèe: Gospode! s tobom gotov sam i u tamnicu i na smrt iæi.
34 On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prvé třikrát zapříš, že neznáš mne.
A on reèe: kažem ti, Petre! danas neæe zapjevati pijetao dok se triput ne odreèeš da me poznaješ.
35 I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.
I reèe im: kad vas poslah bez kese i bez torbe i bez obuæe, eda vam što nedostade? A oni rekoše: ništa.
36 Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi a též i mošnu; a kdož meče nemá, prodej sukni svou, a kup sobě.
A on im reèe: ali sad koji ima kesu neka je uzme, tako i torbu; a koji nema neka proda haljinu svoju i kupi nož.
37 Nebo pravím vám, že se ještě to písmo naplniti musí na mně: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž svědčí o mně, konec berou.
Jer vam kažem da još i ovo treba na meni da se izvrši što stoji u pismu: i meðu zloèince metnuše ga. Jer što je pisano za mene, svršuje se.
38 Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.
A oni rekoše: Gospode! evo ovdje dva noža. A on im reèe: dosta je.
39 A vyšed, šel podlé obyčeje svého na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.
I izišavši otide po obièaju na goru Maslinsku; a za njim otidoše uèenici njegovi.
40 A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.
A kad doðe na mjesto reèe im: molite se Bogu da ne padnete u napast.
41 A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,
I sam otstupi od njih kako se može kamenom dobaciti, i kleknuvši na koljena moljaše se Bogu
42 Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.
Govoreæi: oèe! kad bi htio da proneseš ovu èašu mimo mene! ali ne moja volja nego tvoja da bude.
43 I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.
A anðeo mu se javi s neba, i krijepi ga.
44 A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.
I buduæi u borenju, moljaše se bolje; znoj pak njegov bijaše kao kaplje krvi koje kapahu na zemlju.
45 A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.
I ustavši od molitve doðe k uèenicima svojijem, i naðe ih a oni spavaju od žalosti,
46 I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.
I reèe im: što spavate? ustanite, molite se Bogu da ne padnete u napast.
47 A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.
Dok on pak još govoraše, gle, narod i jedan od dvanaestorice, koji se zvaše Juda, iðaše pred njima, i pristupi k Isusu da ga cjeliva. Jer im ovo bijaše dao znak: koga cjelivam onaj je.
48 Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ.
A Isus mu reèe: Juda! zar cjelivom izdaješ sina èovjeèijega?
49 A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?
A kad oni što bijahu s njim vidješe šta æe biti, rekoše mu: Gospode! da bijemo nožem?
50 I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé.
I udari jedan od njih slugu poglavara sveštenièkoga, i otsijeèe mu desno uho.
51 A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotek se ucha jeho, uzdravil jej.
A Isus odgovarajuæi reèe: ostavite to. I dohvativši se do uha njegova iscijeli ga.
52 I dí Ježíš těm, kteříž přišli na něho, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi.
A glavarima sveštenièkijem i vojvodama crkvenijem i starješinama koji bijahu došli na nj reèe Isus: zar kao na hajduka iziðoste s noževima i koljem da me uhvatite?
53 Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina, a moc temnosti.
Svaki dan bio sam s vama u crkvi i ne digoste ruku na mene; ali je sad vaš èas i oblast tame.
54 I javše jej, vedli, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka.
A kad ga uhvatiše, odvedoše ga i uvedoše u dvor poglavara sveštenièkoga. A Petar iðaše za njim izdaleka.
55 A když zanítili oheň u prostřed síně, a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.
A kad oni naložiše oganj nasred dvora i sjeðahu zajedno, i Petar sjeðaše meðu njima.
56 A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.
Vidjevši ga pak jedna sluškinja gdje sjedi kod ognja, i pogledavši na nj reèe: i ovaj bješe s njim.
57 On pak zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.
A on ga se odreèe govoreæi: ženo! ne poznajem ga.
58 A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.
I malo zatijem vidje ga drugi i reèe: i ti si od njih. A Petar reèe: èovjeèe! nijesam.
59 A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, nebo také Galilejský jest.
I pošto proðe oko jednoga sahata drugi neko potvrðivaše govoreæi: zaista i ovaj bješe s njim; jer je Galilejac.
60 I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.
A Petar reèe: èovjeèe! ne znam šta govoriš. I odmah dok on još govoraše zapjeva pijetao.
61 I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.
I obazrevši se Gospod pogleda na Petra, i Petar se opomenu rijeèi Gospodnje kako mu reèe: prije nego pijetao zapjeva odreæi æeš me se triput.
62 I vyšed ven Petr, plakal hořce.
I izišavši napolje plaka gorko.
63 Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.
A ljudi koji držahu Isusa rugahu mu se, i bijahu ga.
64 A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?
I pokrivši ga bijahu ga po obrazu i pitahu ga govoreæi: proreci ko te udari?
65 A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.
I druge mnoge hule govorahu na nj.
66 A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákonníci, a vedli ho do rady své,
I kad svanu, sabraše se starješine narodne i glavari sveštenièki i književnici, i odvedoše ga u svoj sud
67 Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám. I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.
Govoreæi: jesi li ti Hristos? kaži nam. A on im reèe: ako vam i kažem, neæete vjerovati.
68 A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani nepropustíte.
A ako vas i zapitam, neæete mi odgovoriti, niti æete me pustiti.
69 Od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.
Otsele æe sin èovjeèij sjediti s desne strane sile Božije.
70 I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, nebo já jsem.
Svi pak rekoše: ti li si dakle sin Božij? A on im reèe: vi kažete da sam ja.
71 A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.
A oni rekoše: šta nam trebaju više svjedoèanstva? jer sami èusmo iz usta njegovijeh.
