Lukáš 20
1 I stalo se těch dnů v jeden den, když on učil lid v chrámě, a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákonníci s staršími.
On one of those days, as he was teaching the people in the temple and preaching the Good News, the priests and scribes came to him with the elders.
2 I řekli jemu: pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo jest ten, kterýž tobě tuto moc dal?
They asked him, “Tell us: by what authority do you do these things? Or who is giving you this authority?”
3 I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc; protož pověztež mi:
He answered them, “I also will ask you one question. Tell me:
4 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
the baptism of John, was it from heaven, or from men?”
5 Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
They reasoned with themselves, saying, “If we say, ‘From heaven,’ he will say, ‘Why didn’t you believe him?’
6 Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; nebo cele tak drží, že Jan jest prorok.
But if we say, ‘From men,’ all the people will stone us, for they are persuaded that John was a prophet.”
7 I odpověděli: Že nevědí, odkud byl.
They answered that they didn’t know where it was from.
8 I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
Jesus said to them, “Neither will I tell you by what authority I do these things.”
9 I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšel přes pole na dlouhé časy.
He began to tell the people this parable: “A man planted a vineyard and rented it out to some farmers, and went into another country for a long time.
10 A v čas slušný poslal k těm vinařům služebníka, aby užitek z vinice dali jemu. Ti pak vinaři zmrskavše jej, pustili prázdného.
At the proper season, he sent a servant to the farmers to collect his share of the fruit of the vineyard. But the farmers beat him and sent him away empty.
11 I poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
He sent yet another servant, and they also beat him and treated him shamefully, and sent him away empty.
12 I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
He sent yet a third, and they also wounded him and threw him out.
13 Tedy řekl pán té vinice: Co učiním? Pošli svého milého syna. Snad když toho uzří, ustýdnou se.
The lord of the vineyard said, ‘What shall I do? I will send my beloved son. It may be that seeing him, they will respect him.’
14 Ale vinaři uzřevše jej, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, aby naše bylo to dědictví.
“But when the farmers saw him, they reasoned among themselves, saying, ‘This is the heir. Come, let’s kill him, that the inheritance may be ours.’
15 A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali. Což tedy učiní jim pán té vinice?
Then they threw him out of the vineyard and killed him. What therefore will the lord of the vineyard do to them?
16 Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
He will come and destroy these farmers, and will give the vineyard to others.” When they heard that, they said, “May that never be!”
17 Ale on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli stavitelé, ten učiněn jest v hlavu úhelní?
But he looked at them and said, “Then what is this that is written, ‘The stone which the builders rejected was made the chief cornerstone’?
18 Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
Everyone who falls on that stone will be broken to pieces, but it will crush whomever it falls on to dust.”
19 I hledali přední kněží a zákonníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
The chief priests and the scribes sought to lay hands on him that very hour, but they feared the people—for they knew he had spoken this parable against them.
20 Tedy střehouce ho, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
They watched him and sent out spies, who pretended to be righteous, that they might trap him in something he said, so as to deliver him up to the power and authority of the governor.
21 I otázali se ho, řkouce: Mistře, víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
They asked him, “Teacher, we know that you say and teach what is right, and aren’t partial to anyone, but truly teach the way of God.
22 Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
Is it lawful for us to pay taxes to Caesar, or not?”
23 Ale porozuměv chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
But he perceived their craftiness, and said to them, “Why do you test me?
24 Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
Show me a denarius. Whose image and inscription are on it?” They answered, “Caesar’s.”
25 On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
He said to them, “Then give to Caesar the things that are Caesar’s, and to God the things that are God’s.”
26 I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
They weren’t able to trap him in his words before the people. They marveled at his answer and were silent.
27 Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení, ) otázali se ho,
Some of the Sadducees came to him, those who deny that there is a resurrection.
28 Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
They asked him, “Teacher, Moses wrote to us that if a man’s brother dies having a wife, and he is childless, his brother should take the wife and raise up children for his brother.
29 I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
There were therefore seven brothers. The first took a wife, and died childless.
30 I pojal druhý tu ženu, a umřel i ten bez dětí.
The second took her as wife, and he died childless.
31 Potom třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše dětí, zemřeli.
The third took her, and likewise the seven all left no children, and died.
32 Nejposléze po všech umřela i ta žena.
Afterward the woman also died.
33 Protož při vzkříšení, kterého z nich bude ta žena, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
Therefore in the resurrection whose wife of them will she be? For the seven had her as a wife.”
Jesus said to them, “The children of this age marry and are given in marriage. (aiōn g165)
35 Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti nebudou ani vdávati. (aiōn g165)
But those who are considered worthy to attain to that age and the resurrection from the dead neither marry nor are given in marriage. (aiōn g165)
36 Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
For they can’t die any more, for they are like the angels and are children of God, being children of the resurrection.
37 A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, a Bohem Izákovým, a Bohem Jákobovým.
But that the dead are raised, even Moses showed at the bush, when he called the Lord ‘The God of Abraham, the God of Isaac, and the God of Jacob.’
38 Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
Now he is not the God of the dead, but of the living, for all are alive to him.”
39 Tedy odpověděvše někteří z zákonníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
Some of the scribes answered, “Teacher, you speak well.”
40 I nesměli se jeho na nic více tázati.
They didn’t dare to ask him any more questions.
41 Řekl pak jim: Kterak praví Krista býti synem Davidovým?
He said to them, “Why do they say that the Christ is David’s son?
42 A sám David praví v knize žalmů: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
David himself says in the book of Psalms, ‘The Lord said to my Lord, “Sit at my right hand,
43 Ažť položím nepřátely tvé v podnož noh tvých?
until I make your enemies the footstool of your feet.”’
44 Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
“David therefore calls him Lord, so how is he his son?”
45 I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
In the hearing of all the people, he said to his disciples,
46 Varujte se zákonníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše, a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách, a první místo na večeřích.
“Beware of those scribes who like to walk in long robes, and love greetings in the marketplaces, the best seats in the synagogues, and the best places at feasts;
47 Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
who devour widows’ houses, and for a pretense make long prayers. These will receive greater condemnation.”
