Lukáš 15
1 Přibližovali se pak k němu všickni publikáni a hříšníci, aby ho slyšeli.
Then drew near to him all the tax collectors and sinners to hear him.
2 I reptali farizeové a zákonníci, řkouce: Tento hříšníky přijímá, a jí s nimi.
And the Pharisees and scribes murmured, saying, This man receiveth sinners, and eateth with them.
3 I pověděl jim podobenství toto, řka:
And he spoke this parable to them, saying,
4 Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji?
What man of you, having an hundred sheep, if he loseth one of them, doth not leave the ninety and nine in the wilderness, and go after that which is lost, until he findeth it?
5 A nalezna, vložil by na ramena svá s radostí.
And when he hath found it, he layeth it on his shoulders, rejoicing.
6 A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim: Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula.
And when he cometh home, he calleth together his friends and neighbours, saying to them, Rejoice with me; for I have found my sheep which was lost.
7 Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání.
I say to you, that likewise joy shall be in heaven over one sinner that repenteth, more than over ninety and nine righteous persons, who need no repentance.
8 Aneb žena některá mající grošů deset, ztratila-li by jeden groš, zdaliž nezažže svíce, a nemete domu, a nehledá pilně, dokudž nenalezne?
Either what woman having ten pieces of silver, if she loseth one piece, doth not light a lamp, and sweep the house, and seek diligently till she findeth it?
9 A když nalezne, svolá přítelkyně a sousedy, řkuci: Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezla groš, kterýž jsem byla ztratila.
And when she hath found it, she calleth her friends and her neighbours together, saying, Rejoice with me; for I have found the piece which I had lost.
10 Takť, pravím vám, že jest radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem pokání činícím.
Likewise, I say to you, there is joy in the presence of the angels of God over one sinner that repenteth.
11 Řekl také: Člověk jeden měl dva syny.
And he said, A certain man had two sons:
12 Z nichž mladší řekl otci: Otče, dej mi díl statku, kterýž mně náleží. I rozdělil jim statek.
And the younger of them said to his father, Father, give me the portion of goods that falleth to me. And he divided to them his living.
13 A po nemnohých dnech, shromáždiv všecko mladší ten syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, byv prostopašně živ.
And not many days after the younger son gathered all together, and took his journey into a far country, and there wasted his substance with riotous living.
14 A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti.
And when he had spent all, there arose a mighty famine in that land; and he began to be in want.
15 I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal na pole své, aby pásl vepře.
And he went and joined himself to a citizen of that country; and he sent him into his fields to feed swine.
16 I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, ale žádný nedával jemu.
And he was longing to fill his belly with the husks that the swine ate: and no man gave to him.
17 Přišed pak sám k sobě, řekl: Jak mnozí nájemníci u otce mého hojnost mají chleba, a já hladem mru!
And when he came to himself, he said, How many hired servants of my father have bread enough and to spare, and I am perishing with hunger!
18 Vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou,
I will arise and go to my father, and will say to him, Father, I have sinned against heaven, and before thee,
19 Aniž jsem hoden více slouti synem tvým. Učiň mne jako jednoho z nájemníků svých.
And am no more worthy to be called thy son: make me as one of thy hired servants.
20 I vstav, šel k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho, a milosrdenstvím byv hnut, přiběh, padl na šíji jeho, a políbil ho.
And he arose, and came to his father. But when he was yet a great way off, his father saw him, and had compassion, and ran, and fell on his neck, and kissed him.
21 I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, aniž jsem hoden více slouti synem tvým.
And the son said to him, Father, I have sinned against heaven, and in thy sight, and am no more worthy to be called thy son.
22 I řekl otec služebníkům svým: Přineste to roucho první, a oblecte jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy.
But the father said to his servants, Bring forth the best robe, and put it on him; and put a ring on his hand, and shoes on his feet:
23 A přivedouce to tele tučné, zabíte, a hodujíce, buďme veseli.
And bring here the fatted calf, and kill it; and let us eat, and be merry:
24 Nebo tento syn můj byl umřel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I počali veseli býti.
For this my son was dead, and is alive again; he was lost, and is found. And they began to be merry.
25 Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se.
Now his elder son was in the field: and as he came and drew near to the house, he heard music and dancing.
26 I povolav jednoho z služebníků, otázal se, co by to bylo.
And he called one of the servants, and asked what these things meant.
27 A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj tučné tele, že ho zdravého přijal.
And he said to him, Thy brother is come; and thy father hath killed the fatted calf, because he hath received him safe and sound.
28 I rozhněval se, a nechtěl vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho.
And he was angry, and would not go in: therefore his father came out, and entreated him.
29 A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě, a nikdy jsem přikázaní tvého nepřestoupil, a však nikdy jsi mi nedal kozelce, abych s přátely svými vesel pobyl.
And he answering said to his father, Lo, these many years do I serve thee, neither have I at any time transgressed thy commandment: and yet thou never gavest me a kid, that I might make merry with my friends:
30 Ale když syn tvůj tento, kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami, přišel, zabils jemu to tele tučné.
But as soon as this thy son had come, who hath devoured thy living with harlots, thou hast killed for him the fatted calf.
31 A on řekl jemu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé jsou tvé.
And he said to him, Son, thou art ever with me, and all that I have is thine.
32 Ale veseliti a radovati se náleželo. Nebo bratr tvůj tento byl umřel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest.
It was right that we should make merry, and be glad: for this thy brother was dead, and is alive again; and was lost, and is found.
