Lukáš 14

1 I stalo se, když všel Ježíš do domu nějakého knížete farizejského v sobotu, aby jedl chléb, že oni šetřili ho.

イエズス安息日に麪を食せんとて、ファリザイ人の長だちたる或者の家に入り給ひしかば、彼等之を窺ひ居たり、

2 A aj, člověk nějaký vodnotelný byl před ním.

折しも水腫に罹れる人御前に居りければ、

3 I odpověděv Ježíš, dí zákonníkům a farizeům, řka: Sluší-li v sobotu uzdravovati?

イエズス答へて律法學士とファリザイ人とに向ひ、安息日に醫すは可きか、と曰ひしに、

4 Oni pak mlčeli. Tedy on dosáh jeho, uzdravil a propustil.

彼等黙然たりしかば、イエズス彼を執へて醫し、さて之を去らしめて、

5 A odpověděv jim, řekl: Čí z vás osel aneb vůl upadl by do studnice, a ne i hned by ho vytáhl v den sobotní?

彼等に答へて曰ひけるは、汝等の中己が驢馬或は牛の井に陥ちたるものあらんに、安息日なりとも、誰か速に之を引上げざらんや、と。

6 I nemohli jemu na to odpovědíti.

彼等は之に對して、答ふること能はざりき。

7 Pověděl také i pozvaným podobenství, (spatřiv to, kterak přední místa vyvolovali, ) řka jim:

又招かれたる人々の上席を擇む状態を見て、彼等に喩を語りて曰ひけるは、

8 Kdybys byl od někoho pozván na svadbu, nesedej na předním místě, aťby snad vzácnější než ty nebyl pozván od něho.

汝婚莚に招かれたる時、上席に着くこと勿れ、恐らくは汝よりも尊き人の招かれたらんに、

9 A přijda ten, kterýž tebe i onoho pozval, řekl by tobě: Dej tomuto místo. A tehdy počal bys s hanbou na posledním místě seděti.

汝と彼とを招きたる人來りて汝に向ひ、請ふ此客に席を譲れと云はん、然らば汝赤面して末席に着くに至るべし。

10 Ale když bys byl pozván, jda, posaď se na posledním místě. A kdyby přišel ten, kterýž tebe pozval, řekl by tobě: Příteli, posedni výše, tedy budeš míti chválu před spolustolícími.

然れば招かれたる時、往きて末席に着け、然らば招きたる人來りて、友よ上に進めと云はん。斯て汝、列席せる人々の前に面目あるべし。

11 Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.

蓋総て自ら驕る人は下げられ、自ら遜る人は上げらるべし、と。

12 Pravil také i tomu, kterýž ho byl pozval: Když činíš oběd neb večeři, nezov přátel svých, ani bratří svých, ani příbuzných svých, ani sousedů bohatých, aťby snad i oni zase nezvali tebe, a měl bys odplatu.

イエズス又己を招きたる人に曰ひけるは、汝午餐又は晩餐を設くる時、朋友、兄弟、親族、富める隣人を招くこと勿れ、恐らくは彼等も亦汝を招きて汝に報とならん。

13 Ale když činíš hody, povolej chudých, chromých, kulhavých, slepých,

さて饗筵を設けば、貧窮、廃疾、跛、瞽なる人を招け、

14 A blahoslavený budeš. Neboť nemají, odkud by odplatili tobě, ale budeť odplaceno při vzkříšení spravedlivých.

彼等は汝に報ゆべき由なくして、汝福なるべし。其は義人の復活の時に報いらるべければなり、と。

15 I uslyšav to jeden z spolupřísedících, řekl jemu: Blahoslavený, kdož jí chléb v království Božím.

列席者の一人、之を聞きてイエズスに云ひけるは、神の國にて麪を食せん人は福なる哉、と。

16 On pak řekl jemu: Člověk nějaký učinil večeři velikou, a pozval mnohých.

イエズス之に曰ひけるは、或人大いなる晩餐を設けて、多くの人を招待せしが、

17 I poslal služebníka svého v hodinu večeře, aby řekl pozvaným: Poďte, nebo již připraveno jest všecko.

晩餐の時刻に至りて僕を遣はし、最早萬事整ひたれば來られよ、と招かれたる人々に云はしめしに、

18 I počali se všickni jednomyslně vymlouvati. První řekl jemu: Ves jsem koupil, i musím vyjíti a shlédnouti ji; prosím tebe, vymluv mne.

彼等皆一同に辞り出でたり。初の者は、我小作場を買ひたれば往きて見ざるべからず、請ふ我を容せ、と云ひ、

19 A druhý řekl: Patero spřežení volů koupil jsem, a jdu, abych jich zkusil; prosím tebe, vymluv mne.

次の者は、我五軛の牛を買ひたれば往きて試みんとす、請ふ我を容せ、と云ひ、

20 A jiný dí: Ženu jsem pojal, a protož nemohu přijíti.

又一人は、我妻を娶りたるが故に往くこと能はず、と云ひしかば、

21 I navrátiv se ten služebník, zvěstoval ty věci pánu svému. Tedy rozhněvav se hospodář, řekl služebníku svému: Vyjdi rychle na rynky a na ulice města, a chudé, i chromé, i kulhavé, a slepé uveď sem.

僕歸りて其次第を主人に告げしに、家父怒りて僕に云ひけるは、速に町の衢と辻とに往きて、貧窮、廃疾、瞽、跛なる人々を此處に伴ひ來れ、と。

22 I řekl služebník: Pane, stalo se, jakž jsi rozkázal, a ještěť místo jest.

僕軈て、主よ命じ給ひし如くに為しかど尚空席あり、と云ひしかば、

23 Tedy řekl pán služebníku: Vyjdiž na cesty a mezi ploty, a přinuť vjíti, ať se naplní dům můj.

其時主人僕に云ひけるは、汝道及籬の下に往き、人を強ひて、我家に盈つるまで入らしめよ、と。

24 Nebo pravímť vám, že žádný z mužů těch, kteříž pozváni byli, neokusí večeře mé.

我汝等に告ぐ、彼招かれたる者の中、一人も我晩餐を味はじ、と。

25 Šli pak mnozí zástupové s ním. A obrátiv se, řekl jim:

群衆夥しくイエズスに伴ひければ、顧みて曰ひけるは、人我に來りて、

26 Jde-li kdo ke mně, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateře, i ženy, i dětí, i bratří, i sestr, ano i té duše své, nemůž býti mým učedlníkem.

其父母、妻子、兄弟、姉妹、己が生命までも憎むに非ざれば、我弟子たること能はず、

27 A kdožkoli nenese kříže svého, a jde za mnou, nemůž býti mým učedlníkem.

又己が十字架を擔ひて我に從はざる人は、我弟子たること能はず。

28 Nebo kdo z vás jest, chtěje stavěti věži, aby prvé sedna, nepočetl nákladu, má-li to, nač by ji dokonal?

汝等の中誰か、塔を建てんと欲して、先坐して之に要する費用を測り、有てる物の之を成就するに足れりや否やを計へざらんや、

29 Aby snad, když by základ položil, a dokonati nemohl, všickni, kteříž by to viděli, nepočali se posmívati jemu,

若礎を定めたる後成就すること能はずば、見る者之を嘲り出でて、

30 Řkouce: Tento člověk počal stavěti, a nemohl dokonati.

此人は建て始めて成就すること能はざりき、と云はん。

31 Aneb který král, bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prvé nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti němu?

又如何なる王か、出でて他の王と戰を交へんとするに當り、先坐して、二萬を率ゐ來る者に、能く我一萬を以て對ふことを得べきか、と、慮らざらんや、

32 Sic jinak, když by onen ještě podál od něho byl, pošle posly k němu, žádaje za to, což jest ku pokoji.

若得べからずば敵の尚遠き間に、使節を遣はして講和を求むべし。

33 Tak zajisté každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem.

之と齊しく汝等の中、其有てる物を悉く見限らざる者は、誰にてもあれ我弟子たること能はず。

34 Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude zmařena, čím bude napravena?

塩は善き物なり、然れど塩若其味を失はば、何を以てか之に塩せん、

35 Ani do země, ani do hnoje se nehodí; ven ji vymítají. Kdo má uši k slyšení, slyš.

土地にも肥料にも益なくして、外に棄てられんのみ、聞く耳を有てる人は聞け、と。