Lukáš 1
1 Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž u nás jisté jsou,
Buduæi da mnogi poèeše opisivati dogaðaje koji se ispuniše meðu nama,
2 Jakž nám vydali ti, kteříž od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli:
Kao što nam predaše koji isprva sami vidješe i sluge rijeèi biše:
3 Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti z gruntu bedlivě došel, tobě o tom pořádně vypsati, výborný Teofile,
Namislih i ja, ispitavši sve od poèetka, po redu pisati tebi, èestiti Teofile,
4 Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.
Da poznaš temelj onijeh rijeèi kojima si se nauèio.
5 Byl za dnů Heródesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.
U vrijeme Iroda cara Judejskoga bijaše neki sveštenik od reda Avijna, po imenu Zarija, i žena njegova od plemena Aronova, po imenu Jelisaveta.
6 Byli pak oba spravedliví před oblíčejem Božím, chodíce ve všech přikázaních a spravedlnostech Páně bez ouhony.
A bijahu oboje pravedni pred Bogom, i življahu u svemu po zapovijestima i uredbama Gospodnjijem bez mane.
7 A neměli plodu, proto že Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.
I ne imadijahu djece; jer Jelisaveta bješe nerotkinja, i bijahu oboje veæ stari.
8 I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,
I dogodi se, kad on služaše po svome redu pred Bogom,
9 Že vedlé obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.
Da po obièaju sveštenstva doðe na njega da iziðe u crkvu Gospodnju da kadi.
10 A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.
I sve mnoštvo naroda bijaše napolju i moljaše se Bogu u vrijeme kaðenja.
11 Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.
A njemu se pokaza anðeo Gospodnji koji stajaše s desne strane oltara kadionoga.
12 A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.
I kad ga vidje Zarija uplaši se i strah napade na nj.
13 I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.
A anðeo reèe mu: ne boj se, Zarija; jer je uslišena tvoja molitva: i žena tvoja Jelisaveta rodiæe ti sina, i nadjeni mu ime Jovan.
14 Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí se z jeho narození budou radovati.
I biæe tebi radost i veselje, i mnogi æe se obradovati njegovu roðenju.
15 Bude zajisté veliký před oblíčejem Páně, a vína i nápoje opojného nebude píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.
Jer æe biti veliki pred Bogom, i neæe piti vina i sikera; i napuniæe se Duha svetoga još u utrobi matere svoje;
16 A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.
I mnoge æe sinove Izrailjeve obratiti ka Gospodu Bogu njihovome;
17 Neboť on předejde před oblíčejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby postavil Pánu lid hotový.
I on æe naprijed doæi pred njim u duhu i sili Ilijnoj da obrati srca otaca k djeci, i nevjernike k mudrosti pravednika, i da pripravi Gospodu narod gotov.
18 I řekl Zachariáš andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.
I reèe Zarija anðelu: po èemu æu ja to poznati? jer sam ja star i žena je moja vremenita.
19 I odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před oblíčejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.
I odgovarajuæi anðeo reèe mu: ja sam Gavrilo što stojim pred Bogom, i poslan sam da govorim s tobom i da ti javim ovu radost.
20 A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do dne, v kterémž se tyto věci stanou, proto že jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.
I evo, onijemiæeš i neæeš moæi govoriti do onoga dana dok se to ne zbude; jer nijesi vjerovao mojim rijeèima koje æe se zbiti u svoje vrijeme.
21 Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.
I narod èekaše Zariju, i èuðahu se što se zabavi u crkvi.
22 Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.
A izišavši ne mogaše da im govori; i razumješe da mu se nešto utvorilo u crkvi; i on namigivaše im; i osta nijem.
23 I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.
I kad se navršiše dani njegove službe otide kuæi svojoj.
24 A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:
A poslije ovijeh dana zatrudnje Jelisaveta žena njegova, i krijaše se pet mjeseci govoreæi:
25 Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichž vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.
Tako mi uèini Gospod u dane ove u koje pogleda na me da me izbavi od ukora meðu ljudima.
26 V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,
A u šesti mjesec posla Bog anðela Gavrila u grad Galilejski po imenu Nazaret
27 Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.
K djevojci isprošenoj za muža, po imenu Josifa iz doma Davidova; i djevojci bješe ime Marija.
28 I všed k ní anděl, dí: Zdráva buď milostí obdařená, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami.
I ušavši k njoj anðeo reèe: raduj se, blagodatna! Gospod je s tobom, blagoslovena si ti meðu ženama.
29 Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.
A ona vidjevši ga poplaši se od rijeèi njegove i pomisli: kakav bi ovo bio pozdrav?
30 I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.
I reèe joj anðeo: ne boj se, Marija! Jer si našla milost u Boga.
31 A počneš v životě, a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.
I evo zatrudnjeæeš, i rodiæeš sina, i nadjeni mu ime Isus.
32 Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.
On æe biti veliki, i nazvaæe se sin najvišega, i daæe mu Gospod Bog prijesto Davida oca njegova;
I carovaæe u domu Jakovljevu vavijek, i carstvu njegovom neæe biti kraja. (aiōn g165)
34 I řekla Maria andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?
A Marija reèe anðelu: kako æe to biti kad ja ne znam za muža?
35 A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož i to, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.
I odgovarajuæi anðeo reèe joj: duh sveti doæi æe na tebe, i sila najvišega osjeniæe te; zato i ono što æe se roditi biæe sveto, i nazvaæe se sin Božij.
36 A aj, Alžběta, přítelkyně tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.
I evo Jelisaveta tvoja tetka, i ona zatrudnje sinom u starosti svojoj, i ovo je šesti mjesec njojzi, koju zovu nerotkinjom.
37 Neboť nebude nemožné u Boha žádné slovo.
Jer u Boga sve je moguæe što reèe.
38 I řekla Maria: Aj, děvka Páně, staniž mi se podlé slova tvého. I odšel od ní anděl.
A Marija reèe: evo sluškinje Gospodnje; neka mi bude po rijeèi tvojoj. I anðeo otide od nje.
39 Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.
A Marija ustavši onijeh dana otide brzo u gornju zemlju u grad Judin.
40 I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.
I uðe u kuæu Zarijinu, i pozdravi se s Jelisavetom.
41 I stalo se, jakž uslyšela Alžběta pozdravení Marie, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.
I kad Jelisaveta èu èestitanje Marijino, zaigra dijete u utrobi njezinoj, i Jelisaveta se napuni Duha svetoga,
42 I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.
I povika zdravo i reèe: blagoslovena si ti meðu ženama, i blagosloven je plod utrobe tvoje.
43 A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?
I otkud meni ovo da doðe mati Gospoda mojega k meni?
44 Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.
Jer gle, kad doðe glas èestitanja tvojega u uši moje, zaigra dijete radosno u utrobi mojoj.
45 A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.
I blago onoj koja vjerova; jer æe se izvršiti što joj kaza Gospod.
46 Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,
I reèe Marija: velièa duša moja Gospoda;
47 A veselí se duch můj v Bohu, spasiteli svém,
I obradova se duh moj Bogu spasu mojemu,
48 Že vzezřel na ponížení děvky své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.
Što pogleda na poniženje sluškinje svoje; jer gle, otsad æe me zvati blaženom svi naraštaji;
49 Neboť mi učinil veliké věci ten, kterýž mocný jest, a svaté jméno jeho,
Što mi uèini velièinu silni, i sveto ime njegovo;
50 A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.
I milost je njegova od koljena na koljeno onima koji ga se boje.
51 Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.
Pokaza silu rukom svojom; razasu ponosite u mislima srca njihova.
52 Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.
Zbaci silne s prijestola, i podiže ponižene.
53 Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.
Gladne napuni blaga, i bogate otpusti prazne.
54 Přijal Izraele, služebníka svého, byv pamětliv na milosrdenství,
Primi Izrailja slugu svojega da se opomene milosti;
Kao što govori ocima našijem, Avraamu i sjemenu njegovu dovijeka. (aiōn g165)
56 I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a navrátila se do domu svého.
Marija pak sjedi s njom oko tri mjeseca, i vrati se kuæi svojoj.
57 Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila, i porodila syna.
A Jelisaveti doðe vrijeme da rodi, i rodi sina.
58 A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.
I èuše njezini susjedi i rodbina da je Gospod pokazao veliku milost svoju na njoj, i radovahu se s njom.
59 Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.
I u osmi dan doðoše da obrežu dijete, i šæadijahu da mu nadjenu ime oca njegova, Zarija.
60 Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.
I odgovarajuæi mati njegova reèe: ne, nego da bude Jovan.
61 I řekli jí: Však žádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.
I rekoše joj: nikoga nema u rodbini tvojoj da mu je tako ime.
62 I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.
I namigivahu ocu njegovu kako bi on htio da mu nadjenu ime.
63 A on požádav deštičky, napsal, řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.
I zaiskavši dašèicu, napisa govoreæi: Jovan mu je ime. I zaèudiše se svi.
64 A hned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.
I odmah mu se otvoriše usta i jezik njegov, i govoraše hvaleæi Boga.
65 Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.
I uðe strah u sve susjede njihove; i po svoj gornjoj Judeji razglasi se ovaj sav dogaðaj.
66 A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I jaké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.
I svi koji èuše metnuše u srce svoje govoreæi: šta æe biti iz ovoga djeteta? I ruka Gospodnja bješe s njim.
67 Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval, řka:
I Zarija otac njegov napuni se Duha svetoga, i prorokova govoreæi:
68 Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že navštívil a učinil vykoupení lidu svému.
Blagosloven Gospod Bog Jakovljev što pohodi i izbavi narod svoj,
69 A vyzdvihl nám roh spasení v domě Davida, služebníka svého,
I podiže nam rog spasenija u domu Davida sluge svojega,
Kao što govori ustima svetijeh proroka svojijeh od vijeka (aiōn g165)
71 O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,
Da æe nas izbaviti od našijeh neprijatelja i iz ruku sviju koji mrze na nas;
72 Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,
Uèiniti milost ocima našijem, i opomenuti se svetoga zavjeta svojega,
73 Na přísahu, kterouž přisáhl Abrahamovi, otci našemu, žeť nám to dá,
Kletve kojom se kleo Avraamu ocu našemu da æe nam dati
74 Abychom bez strachu, z ruky nepřátel svých jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,
Da se izbavimo iz ruku neprijatelja svojijeh, i da mu služimo bez straha,
75 V svatosti a v spravedlnosti před oblíčejem jeho, po všecky dny života svého.
I u svetosti i u pravdi pred njim dok smo god živi.
76 Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,
I ti, dijete, nazvaæeš se prorok najvišega; jer æeš iæi naprijed pred licem Gospodnjijem da mu pripraviš put;
77 Aby dáno bylo umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,
Da daš razum spasenija narodu njegovu za oproštenje grijeha njihovijeh,
78 Skrze střeva milosrdenství Boha našeho, v nichž navštívil nás, vyšed z výsosti,
Po dubokoj milosti Boga našega, po kojoj nas je pohodio istok s visine;
79 Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.
Da obasjaš one koji sjede u tami i u sjenu smrtnome; da uputiš noge naše na put mira.
80 Dítě pak rostlo, a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.
A dijete rastijaše i jaèaše duhom, i bijaše u pustinji dotle dok se ne pokaza Izrailju.
