Jób 5

1 Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?

Chiama pure! C’è forse chi ti risponda? E a qual dei santi vorrai tu rivolgerti?

2 Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.

No, il cruccio non uccide che l’insensato e l’irritazione non fa morir che lo stolto.

3 Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:

Io ho veduto l’insensato prender radice, ma ben tosto ho dovuto maledirne la dimora.

4 Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.

I suoi figli van privi di soccorso, sono oppressi alla porta, e non c’è chi li difenda.

5 Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.

L’affamato gli divora la raccolta, gliela rapisce perfino di tra le spine; e l’assetato gli trangugia i beni.

6 Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.

Ché la sventura non spunta dalla terra né il dolore germina dal suolo;

7 Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.

ma l’uomo nasce per soffrire, come la favilla per volare in alto.

8 Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,

Io però vorrei cercar di Dio, e a Dio vorrei esporre la mia causa:

9 Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,

a lui, che fa cose grandi, imperscrutabili, maraviglie senza numero;

10 Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,

che spande la pioggia sopra la terra e manda le acque sui campi;

11 Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,

che innalza quelli ch’erano abbassati e pone in salvo gli afflitti in luogo elevato;

12 Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,

che sventa i disegni degli astuti sicché le loro mani non giungono ad eseguirli;

13 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.

che prende gli abili nella loro astuzia, sì che il consiglio degli scaltri va in rovina.

14 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.

Di giorno essi incorron nelle tenebre, in pien mezzodì brancolan come di notte;

15 Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.

ma Iddio salva il meschino dalla spada della lor bocca, e il povero di man del potente.

16 Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.

E così pel misero v’è speranza, mentre l’iniquità ha la bocca chiusa.

17 Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.

Beato l’uomo che Dio castiga! E tu non isdegnar la correzione dell’Onnipotente;

18 Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.

giacché egli fa la piaga, poi la fascia; egli ferisce, ma le sue mani guariscono.

19 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.

In sei distrette egli sarà il tuo liberatore e in sette il male non ti toccherà.

20 V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.

In tempo di carestia ti scamperà dalla morte, in tempo di guerra dai colpi della spada.

21 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.

Sarai sottratto al flagello della lingua, non temerai quando verrà il disastro.

22 Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.

In mezzo al disastro e alla fame riderai, non paventerai le belve della terra;

23 Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.

perché avrai per alleate le pietre del suolo, e gli animali de’ campi saran teco in pace.

24 A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.

Saprai sicura la tua tenda; e, visitando i tuoi pascoli, vedrai che non ti manca nulla.

25 Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.

Saprai che la tua progenie moltiplica, che i tuoi rampolli crescono come l’erba de’ campi.

26 Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.

Scenderai maturo nella tomba, come la bica di mannelle che si ripone a suo tempo.

27 Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.

Ecco quel che abbiam trovato, riflettendo. Così è. Tu ascolta, e fanne tuo pro”.