Jób 41

1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?

Zar loviš Levijatana udicom? Zar ćeš mu jezik zažvalit' užetom?

2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?

Zar mu nozdrve trskom probost' možeš ili mu kukom probiti vilicu?

3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?

Hoće li te on preklinjat' za milost, hoće li s tobom blago govoriti?

4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?

I zar će s tobom savez on sklopiti da sveg života tebi sluga bude?

5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?

Hoćeš li se s njim k'o s pticom poigrat' i vezat' ga da kćeri razveseliš?

6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?

Hoće li se za nj cjenkati ribari, među sobom podijelit' ga trgovci?

7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?

Možeš li kopljem njemu kožu izbost ili glavu mu probiti ostima?

8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.

Podigni de ruku svoju na njega: za boj se spremi - bit će ti posljednji!

9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?

Zalud je nadu u njega gojiti, na pogled njegov čovjek već pogiba.

10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?

Junaka nema da njega razdraži, tko će mu se u lice suprotstavit'?

11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.

Tko se sukobi s njim i živ ostade? Pod nebesima tog čovjeka nema!

12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.

Prešutjet neću njegove udove, ni silnu snagu, ni ljepotu stasa.

13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?

Tko mu smije razodjenut' odjeću, tko li kroz dvostruk prodrijeti mu oklop?

14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.

Tko će mu ralje rastvorit' dvokrilne kad strah vlada oko zubi njegovih?

15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.

Hrbat mu je od ljuskavih štitova, zapečaćenih pečatom kamenim.

16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.

Jedni uz druge tako se sljubiše da među njima dah ne bi prošao.

17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.

Tako su čvrsto slijepljeni zajedno: priljubljeni, razdvojit' se ne mogu.

18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.

Kad kihne, svjetlost iz njega zapršti, poput zorinih vjeđa oči su mu.

19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.

Zublje plamsaju iz njegovih ralja, iskre ognjene iz njih se prosiplju.

20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.

Iz nozdrva mu sukljaju dimovi kao iz kotla što kipi na vatri.

21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.

Dah bi njegov zapalio ugljevlje, jer mu iz ralja plamenovi suču.

22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.

U šiji leži sva snaga njegova, a ispred njega užas se prostire.

23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.

Kad se ispravi, zastrepe valovi i prema morskoj uzmiču pučini.

24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.

Poput pećine srce mu je tvrdo, poput mlinskoga kamena otporno.

25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.

Pregibi tusta mesa srasli su mu, čvrsti su kao da su saliveni.

26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.

Zgodi li ga mač, od njeg se odbije, tako i koplje, sulica i strijela.

27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.

Poput slame je za njega željezo, mjed je k'o drvo iscrvotočeno.

28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.

On ne uzmiče od strelice s luka, stijenje iz praćke na nj k'o pljeva pada.

29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.

K'o slamčica je toljaga za njega, koplju se smije kad zazviždi nad njim.

30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.

Crepovlje oštro ima na trbuhu i blato njime ore k'o drljačom.

31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.

Pod njim vrtlog sav k'o lonac uskipi, uspjeni more k'o pomast u kotlu.

32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.

Za sobom svijetlu ostavlja on brazdu, regbi, bijelo runo bezdan prekriva.

33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.

Ništa slično na zemlji ne postoji i niti je tko tako neustrašiv.

34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.

I na najviše on s visoka gleda, kralj je svakome, i najponosnijim.”